přesně. Partnerky mých bratrů mi to říkají: vy musíte být furt ujištováni, že o vás stojíme.

Já jsem labilní partner, asi. Alew myslím, že jsem urazila kus cesty, žýe už jsem jinde, než třeba ve 20ti. A fakt jsem to x-krát muži říkala v klidu a žertu: hele, chceš-li mít klid, poplácej mě občas po ruce se slovy "ale, já tě mám rád". Neřekl to nikdy! Nikdy mě nepochválil za nic. Třeba pak sousedka řekla, že o mně mluví hezky...ale mě nikdy nepochválil za nic. Nejsem věru žádná hvězda!! Ale snad za 16let jsem nedělala vše blbě, ne? To ani nejde. On chce být stále chválen, ale sám prostě nemůže? Přece i to lze naučit. I k dětem jsem ho upozornovala, ýže se otáčí stále jen s kritikou...že musí vyvážit kritiku i pozitivem.

ale možná že jo, jsem labilní partner a asi by mi každej zdrhnul, i to je možné.