Pam-pela |
|
(27.8.2015 2:09:48) Ráda bych pomohla své dobré kamarádce jinými pohledy na věc. Má 13tiletou dceru, která během loňského roku začala hodně a pravidelně sportovat na vyšší úrovni, z baculatější holky se během krátkého času stala šlachovitá a přestala růst.
Do školy a za sportem denně dojížděla, s sebou mívala velké svačiny, zaplacené obědy, ale až za nějaký čas u kamarádky zjistili, že téměř nic z toho dcerka nesnědla.
Všimli si problému, až když ji začalo bolet břicho a i doma snižovala porce a začala se úplně vyhýbat nějakým jídlům. Kvůli břichu pak skončila v nemocnici na vyšetření, našli pouze sníženou imunitu, zvětšené uzliny v břiše a roupy. Zakázali sport do té doby, než přibere a začne růst.
Viděla jsem ji včera, je opravdu malá, drobná, tenounká, ženského na ní není vůbec nic. Ale má pořád hodně energie, není unavená. Nemá hlad, nemá chuť na jídlo, jí, ale jen proto, aby zase mohla sportovat, na sportu a pohybu je těžce závislá, energii na něj má, ale nyní dodržuje dohodu, že běhat nebude, takže se pouze "prochází" po venku.
Na celé věci jí vadí nejvíc to, že nemůže běhat, že nemůže sportovat, trénovat.
Může být už tak vyhladovělá a odvykla jídlu, že ho tělo jakoby "nepotřebuje"? Že se nehlásí hlad? Jídlo sní, ale nevychutná si ho, prostě jídlo jí nic neříká, nevoní. Dřív jedla moc ráda (ale to si už nepamatuje), nyní by klidně vydržela "na ovoci", kdyby bylo po jejím. Je stále v péči doktorů samozřejmě. Viděl ji i dětský psycholog, neshledal nic zásadního .
Díky za každý nápad. Hlavně - může se jednat i o nějakou funkční poruchu nějakého orgánu, která mohla uniknout sítem testů? Něco, nač se zapomnělo?
Díky moc.
|
Kukurice29+3. |
|
(27.8.2015 7:12:11) Jednu dobu, kdyz jsem sportovala na vysoke urovni, tak jsem nemela potrebu hladu. Trener i mamka me museli hlidat, jestli jsem jedla, kolik jsem snedla atd. A to, ze je zavisla na sportu neni divu. Ono kdo ma rad sport, tak zaziva pri sportu pocity euforie. Postavit se na start nebo dobehnout prvni. To jak ti vsichni tleskaji, jak te obdivuji a gratuluji, to je nepopsatelny pocit. Doufam, ze to jeste zaziju. Jinak ja jidlo miluju, pokud nesportuju dokazu snist obrovske kvanta jidla. Skvele varim, ale jakmile zacnu mit intenzivnejsi trenink, tak ten pocit hladu uplne odpada. Ja bych ji nechala sestavit nejaky jidelnicek od odbornika na vyzivu sportovcu a podle toho s ni jela. Ona bude vedet, ze ji to sestavil odbornik a ze je to pro ni pri sportu to nejlepsi a nebude se branit jist.
|
Pam-pela |
|
(27.8.2015 9:11:28) Díky, je to opravdu zvláštní mechanismus s tím sportem.
|
|
|
bl |
|
(27.8.2015 7:45:28) Taky jsem vrcholově sportovala...a zhruba ve 14ti letech jsem přišla na to, že když je člověk hladový, podává mnohem lepší výkony. Energie jsem měla na rozdávání. V 15ti letech mě rodiče vzali k doktorovi a hned mě hospitalizovali s náběhem na anorexii (tehdy tu nemoc ale ještě nikdo moc neznal - zpětně před tím doktorem opravdu smekám, bylo to sice razantní řešení, ale bůh ví, jak by to jinak dopadlo). V té nemocnici jsem pak prošla řadou vyšetření včetně psychologa, všichni mě shledali naprosto v pořádku. (Zajímavé je, že ty roupy mi tenkrát taky našly). Moc se tam se mnou nemazali, prostě přišli s jídlem, že ho sním, já řekla, že ne a oni mi důrazně řekli, že to teda jo...no a já se zase po pár bojích rozjedla. Pak mě čekala ještě dlouhá cesta k tomu, abych si mozek nastavila na normální příjem potravy, ale zadařilo se... Pokud je dívka pod kontrolou doktora, je to fajn, ale i tak bych zůstala ve střehu, problém (v hlavě) může být mnohem vážnější než se zdá. Ten hlad navodí při sportu úplně euforický pocit a člověk se toho nevzdá až tak snadno... Taky bych viděla jako řešení nechat jí udělat jídelníček na míru...A z vlastní zkušenosti - ani ta hospitalizace není od věci.
|
bl |
|
(27.8.2015 7:48:23) Ještě abych odpověděla na tu otázku - ano, já jídlu zhruba po měsíci hladovění úplně odvykla, neměla jsem hlad ani chuť, za celý den jsem snědla třeba jen půlku bebe sušenky a i po té mi pak bylo těžko.
|
Kukurice29+3. |
|
(27.8.2015 8:10:11) Jeste bych dodala, ze cim mene jsem jedla, tim vice energie jsem mela. Jak jsem se najedla, tak jsem byla najednou unavena a vysledky byly horsi.
|
bl |
|
(27.8.2015 8:15:12) Kukuřice, máme úplně stejné "zážitky"... Už to mám dávno vyřešené, ale stejně - dodneška - když míň jím a hubnu, mám energie, že bych mohla skály lámat a ani v noci nemůže spát, protože jsem jak nadopovaná adrenalinem. Přitom už léta sportuju jen občas - rekreačně. Nechápu to :-(
|
Kukurice29+3. |
|
(27.8.2015 8:17:28) Ja to mam taky. Sportovala jsem od 4let a od 1.tridy zavodne. Az do doby, nez se narodila dcera. Ted jsem ve fazi hubnuti a musim se hlidat, abych jedla. Jinak vydrzim nejist a nespat. Pokud nejim, tak mi staci minimum spanku. Ja se teda ke sportu vracim, ale uz vim, co si pohlidat, aby to se mnou jednou neseklo.
|
bl |
|
(27.8.2015 8:28:39) Tak to držím palce, ať je návrat úspěšný! Jinak já to samé - od 1.třídy do narození dcery jsem byla sportovní maniak. (Než jsem měla dceru, tak jsem už kvůli poúrazovým komplikacím pomalu se sportem končila, takže to tak pěkně vyšlo - ne teda náhodou )
|
|
|
holka anonymka |
|
(28.8.2015 9:05:38) já jsem většinu svého života spíš holka krev a mlíko, lehce oplácaná. Dlouhé roky jsem (po svatbě) nesportovala vůbec. A přitom také znám ten stav, do kterého se jednou za delší dobu dostanu - nemám potřebu jídla v mám daleko víc energie. A čím víc hubnu, tím víc energie mám a je mi dobře. Takto jsem jednou shodila za 1 měsíc 15kg nadváhy! Prostě mě přešla z ničeho nic chuť k jídlu. Hubla jsem zpočátku 1 kg denně, a to bylo znát, když jsem šla do schodů. Bylo mi tak dobře!!! Za měsíc se hubnutí zastavilo, váhu jsem si pak držela dalších cca 5 let, než jsem se postupně rozjedla k další nadváze (ale vždy jen lehké).
|
|
|
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(27.8.2015 9:13:35) Díky,, je jiný pohled na věc...její maminka taky sportuje moc ráda, ale takhle daleko - s hladem a euforií - se asi nedostala. Je to myslím přesně to, co se u J. stalo.
|
|
.kili. |
|
(27.8.2015 9:50:24) "anorexii (tehdy tu nemoc ale ještě nikdo moc neznal -"
promiňte, ale to byste musela být vskutku kmetka věku nevídaného, i císařovna Sissi byla shledána v době svého panování jako posedlá nezdravým hubnutím.
|
bl |
|
(27.8.2015 9:58:59) Tak před těmi skoro 30ti lety ta nemoc samozřejmě existovala a doktoři o ní asi věděli, ale slovo "anorexie" veřejnost neznala, ani ten doktor to takhle nenazýval, takže mě docvaklo až v dospělosti, o co opravdu šlo.
|
.kili. |
|
(27.8.2015 10:14:26) "slovo "anorexie" veřejnost neznala,"
tak veřejnost asi ne, ale psala jste nikdo, slovo anorexie byla známé i Řekům v antice (an - orexis ) a medicína ho užívala naprosto běžně v druhé polovině minulého století
" ani ten doktor to takhle nenazýval, "
bůhvíproč
|
bl |
|
(27.8.2015 10:26:21) Jo, asi máte pravdu, ale přijde mi to v téhle diskuzi naprosto nepodstatné. Odhalila jsem tady veřejně informace z mého života (které neznají ani mí nejbližší) jenom proto, abych třeba trochu pomohla té holčině a její mámě a Vy mě chcete nachytat při úplně zbytečném slovíčkaření, tomu moc nerozumím, co Vás k tomu vede.
|
Pam-pela |
|
(27.8.2015 10:29:12) Ajnod, ale já fakt děkuju, protože tohle je třeba něco, co fakt hodně lidí znát nebude...protože prostě vrcholově nesportují a neumějí si představit, jaké pocity při tom člověk prožívá a jak jsou ostatní věci proti tomu slabé a nedůležité.
|
bl |
|
(27.8.2015 10:31:03) Pam-pelo, rádo se stalo, hlavně přeju, ať je slečna co nejdřív v pořádku.
|
|
|
.kili. |
|
(27.8.2015 10:31:58) "Vy mě chcete nachytat"
ale to vůbec ne
|
|
|
|
|
|
|