Řešili jsme a stále asi budeme řešit u dcery, která je mladší. ještě minulý rok dělala závodní sport. Ačkoli v jejím klubu nikdo postavu neřešil, ona ano. S hrůzou jsem si uvědomila, že jí čím dál míň. Musela jsem ji hlídat, dohlídnout, aby si dala svačinu před tréninkem, aby se pořádně najedla po tréninku. Protože mě celá situace vyděsila, zašly jsme také k dětskému psychologovi, ten doporučil psychologa zabývajícího se anorexií, anorexii nemá, ale má k ní velmi slušně našlápnuto. Manžel tomu odmítal uvěřit. Se závodním sportem končí, bude chodit jen 2x týdně kondičně na dva jiné sportovní kroužky. Jídlo stále hlídám, holka se přes prázdniny zhubla a trčí z ní kosti. Pocity hladu nemá, ale když hlídám intervaly, tak jí. Je to drobet pakárna. Jinak nám doporučovali i nutričního poradce, aby nám pomohl sestavit jídelníček. Tam jsme nebyli, ale určitě je důležitý přísun bílkovin a to zejména po tréninku. Pokud jí lékaři udělali vyšetření ko, štítné žlázy, jaterky apod. Nemá žádné zdravotní obtíže, hledala bych opravdu problém v psychice.