| Lexi. |
 |
(14.5.2015 9:24:37)
"Jinak jsem chtěla říct, že dneska při čtení internetu může mít člověk pocit, že porod je vlastně pohodička "
- na internetu se řeší spíše patologické porody, takže z internetu ne - to spíš z těch i tady hojně propíraných záběrů Kate před porodnicí pár hodin po porodu... jsem si také říkala, jak to dělá, že se tak lehce a elegantně pohybuje.
Mě u všech porodů zmasakrovali jak fyzicky, tak psychicky, nerada na to vzpomínám. Když jsem se ráno po prvním porodu zahlédla v zrcadle, regulérně jsem se lekla.
" bez stresu porodnice by každá porodila hladce doma. Ale historie mluví jinak, každá druhá česká královna zemřela při porodu, o prostých ženách nejsou statistiky, aspoň do určité doby, ale předpokládám, že na tom byly podobně, ne-li hůř. Porod byl vždycky riziková záležitost, pro matku i pro dítě."
- do značné míry máš pravdu, ale je otázka, nakolik byla dříve vysoká úmrtnost matek a dětí při porodech nebo krátce po nich daná fyzickými komplikacemi a nakolik špatnou hygienou, díky níž matky dostali horečku omladnic.
Kdysi jsem četla pojednání o zdravotním stavu obyvatelstva v mém rodném kraji ze začátku 20. st. Porodní péči se tam věnovala celá kapitola a co mě velmi zaujalo, jako velký nešvar se zmiňovalo, že nastávající matky si shromažďují špinavé ložní prádlo na dobu porodu, aby nezamazali čisté...
Jinak moje babička (*1928) porodila doma 4 děti (jedno s komplikacemi, ale porodní bába si věděla rady)a vyprávěla mi, že když byla mladá, jinak než doma se nerodilo, občas při porodu zemřelo dítě, ale nepamatuje prý, že by někdy při porodu zemřela matka.
|
| jentak | •
|
(14.5.2015 9:29:17)
Lexi - babička mi zas říkala, že taky rodila doma s porodní bábou, ale nastaly komplikace a musel se volat doktor. A celá rodina prosila, ať jí pomůžou doma a do nemocnice ji nevozí, protože tam by určitě umřela. Tam byl strach z pobytu v nemocnici, protože koho tam odvezli, tak často se nevrátil.
Nakonec babičce lékař pomohl doma, ale jezdil za ní na kontrolu prý ráno a večer, bába u ní byla pečená vařená a starala se o novorozence a celá rodina a půl vsi chodilo vypomáhat k nim do domácnosti, aby měla klid.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(14.5.2015 10:06:59)
Lexi, volně naváži na vzpomínky na naše babičky - vybavila se mi dobová fotografie z porodnice, kde rodila moje babička: lůžko oddělené závěsem, stolek se stolní lampičkou, na stolku květiny. Za druhé světové války v Čechách.
Já jsem šedesát let poté neměla žádné soukromí za závěsem, žádnou lampičku (zářivka na stropě pro celý pokoj  ) ani žádné květiny.
Zato mi moje zcela zdravé a bezproblémové dítě sebrali a vrazili do inkubátoru.
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 10:18:35)
" vybavila se mi dobová fotografie z porodnice, kde rodila moje babička: lůžko oddělené závěsem, stolek se stolní lampičkou, na stolku květiny. Za druhé světové války v Čechách."
- ale to byl určitě nějaký nadstandart
"Já jsem šedesát let poté neměla žádné soukromí za závěsem, žádnou lampičku (zářivka na stropě pro celý pokoj ) ani žádné květiny. "
- tak to já bohužel také ne, a za soukromí bych dala měsíční plat (ale oba nadstandarty byly bohužel obsazené - byla jsem na 4-lůžkovém pokoji)
"Zato mi moje zcela zdravé a bezproblémové dítě sebrali a vrazili do inkubátoru. "
- to mě taky - jedno do inkubátoru, druhé na vyhřívané lůžko (prý aby se vyhřáli) a několik hodin jsem k nim nesměla
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2015 10:31:10)
Lexi, já myslím, že to žádný nadstandard nebyl. Byla to tedy porodnice v krajském městě, ale pochybuji, že něco extra pro obyčejnou českou úřednici. Na podrobnosti už se nemám koho zeptat, ale moje domněnka je, že tehdy tu všeobecně ještě panoval respekt k lidem, který pak během následujících desetiletí totálně vymizel.
|
| Alena | •
|
(14.5.2015 10:43:59)
Take si nemyslim, ze by to byl nadstandard. Pamatuju si reportaz z 30.let (myslim casopis SVetozor), ktera predstavovala prazske porodni domy a sanatoria, novinky apod. A popisovane vybaveni bylo bezne (zadne priplatky).
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 10:47:29)
"Take si nemyslim, ze by to byl nadstandard. Pamatuju si reportaz z 30.let (myslim casopis SVetozor), ktera predstavovala prazske porodni domy a sanatoria, novinky apod. A popisovane vybaveni bylo bezne (zadne priplatky). "
- a přijímali tyto ústavy i nemajetné rodičky?
|
| Tante Bante | 
|
(14.5.2015 10:54:47)
Ano, za války a těsně po ní byla tzv. "první třída" a to byl samostatný pokoj s plným roomingem, sestrou k dispozici a komplet obsluhou.
Postele se zástěnami a pugéty byly normální provoz, leželo tam tak třeba dvanáct žen, děti u sebe neměly jen na kojení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2015 11:09:18)
Tante, to jsem ráda, že to tu někdo zná a může mi potvrdit, že to tak chodilo.
Já jsem také nabyla dojmu, že muselo jít o normální provoz, moji prarodiče nebyli žádná extra smetánka. Úředníci z dobrých rodin, ale určitě ne boháči, kteří by si platili speciální servis.
|
| Tante Bante |
|
(14.5.2015 11:14:15)
Podobně i moje babička, má přesně takové fotky z porodnice, bylo to ještě před vypuknutím padesátých let, pak už nebyly ani lampičky ani zástěny, natož první třída.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2015 11:17:11)
Tante, jojo, pak nastoupily socialistické zabedněné kravíny, kterých se nemůžeme zbavit dodnes :-(
|
|
|
|
|
| Alena | •
|
(14.5.2015 10:57:21)
Ja se to pokusim najit, mela jsem z toho pocit dostupnosti. Kazdopadne jsem mela tezce nemajetnou babicku a ta v tricatych letech rodila v jedne ze zminenych porodnic.
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 11:06:20)
"Ja se to pokusim najit, mela jsem z toho pocit dostupnosti. Kazdopadne jsem mela tezce nemajetnou babicku a ta v tricatych letech rodila v jedne ze zminenych porodnic."
- je možné, že jsem se mýlila
|
| Tante Bante |
|
(14.5.2015 11:11:41)
Ve třicátých letech byly porodnice dostupné i chudým lidem. Jestli měli lampičky nevím, ale do nemocnice jít šlo, spíš o to nebyl vždycky zájem.
|
|
|
|
|
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 10:46:31)
" ale pochybuji, že něco extra pro obyčejnou českou úřednici"
- za 2. sv. války byli úředníci "lepší" lidé a asi by neleželi na stejném pokoji s dělnicemi z továrny - alespoň tak mi to nastiňovala druhá babička - v domácnosti, manželka úředníka
"ale moje domněnka je, že tehdy tu všeobecně ještě panoval respekt k lidem, který pak během následujících desetiletí totálně vymizel. "
- ten respekt k lidem v této konkrétní situaci také něco stojí (lampička, květiny, dostatečný počet personálu...) a nejsem si zcela jistá, jak to v té době bylo se zdravotním pojištěním chudších vrstev obyvatelstva
|
| jentak | •
|
(14.5.2015 10:51:07)
Lexi - dneska máš lampičku u každé postele, zástěny jsou k dispozici, ale kdo by se s nimi tahal a když má sestra klepnout na dveře, než vejde do pokoje, v lecjaké nemocnici by jí asi ruka upadla.
Dneska je materiálně kde co, ale to, co nic nestojí, jim je zatěžko. Nikdo po nich nechce, aby před pacientem metali kotrmelce a dávali si nohu za krk. Ale bohužel leckde se slušnýho chování od zdrav. personálu nedostává - o citlivosti a respektu ani nemluvím, hlavně že to je napsaný na každým sloupu a nástěnce přímo v nemocnici.
Dokud lidi budou mlčet a nechají si to líbit, tak to lepší nebude.
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 11:05:09)
" dneska máš lampičku u každé postele, zástěny jsou k dispozici, ale kdo by se s nimi tahal a když má sestra klepnout na dveře, než vejde do pokoje, v lecjaké nemocnici by jí asi ruka upadla."
- jo jo, to máš bohužel pravdu
Ale já jsem měla na mysli spíš tu druhou světovou, myslela jsem že takové vybavení bylo pouze na 1. tř. (tehdejší nadstandart), ale holky tady píšou něco jiného, tak jsem se asi mýlila
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(14.5.2015 10:25:12)
Anett - za doby, co jsem rodila, nesměly být na pokoji květiny - ani jedna, že prý kvůli hygieně. Ale pak jim nevadilo, že ani v případě zakrváceného prostěradla a povlečení jsi jiné nedostala, protože na to prý nejsou peníze a jednou po celé nemocnici běhali ozbrojenci a prohledávali pokoje a hledali bombu - že nejdřív hledali na zahradě a pak teprve v nemocnici a po nich zůstávalo odpadlý bahno - to nikomu nevadilo. Pomalu měli tendenci matkám čumět mezi nohy - jestli náhodou není teroristka a nemá tam něco, co tam nemá být.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2015 10:36:01)
jentak, to je také hustá historka 
Nám zákaz květin argumentovali alergiemi, což tedy trochu chápu, ale stejně mi to bylo líto, že manžela s kyticí vyhodili ze dveří. Byl by to takový milý lidský prvek v tom nepřátelském sterilním prostředí.
|
| jentak | •
|
(14.5.2015 10:41:37)
Anett - my byli vycvičení, takže zas mě vůbec nenapadlo, že jinde je to jinak a když pak za mnou při posledním porodu přijel manžel a nepřivezl kytku, tak když odjel, přišla se mě zeptat sestra, jestli je mezi námi všechno OK /že nepřinesl kytku/ a přinesla mi kvítek sama, prý aby mi to nebylo líto.
Vysvětlila jsem jí to, ale kroutila hlavou celý můj další pobyt. Je fakt, že paní, co byla se mnou na pokoji, měla kytek snad 30 - všude, na stolku, na zemi - a taky se její příbuzní pořád ptali - nevadí vám to? Není vám to líto? Nevadilo a nebylo. Třeba tam bylo zvykem nosit dítěti hned plyšáky do postýlky - to jsem taky zírala.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2015 10:55:24)
Jentak, plyšáka jsem svému druhému dítěti do porodnice také vzala a byla jsem odhodlána poslat personál s případnými výtkami kamsi. Kupodivu žádná výtka nezazněla. Výtky zazněly kvůli vlastnímu oblečení a dudlíku, a s tím jsem je tedy kamsi poslala. A fungovalo to, dali mi pokoj. On asi člověk nekompromisním trváním na svém ledacos zmůže, ale na to jsem měla sílu až po porodu, během porodu moc ne.
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 11:07:38)
"plyšáka jsem svému druhému dítěti do porodnice také vzala a byla jsem odhodlána poslat personál s případnými výtkami kamsi"
- můžu se zeptat, proč jsi "za každou cenu" chtěla plyšáka pro novorozence?
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2015 11:12:36)
Lexi, asi to byla nějaká moje vnitřní vzpoura proti tomu nemocničnímu prostředí, které mě při prvním pobytu dost traumatizovalo. Chtěla jsem si to plyšákem polidštit. Fotila jsem si novorozeňátko s vlastním plyšákem a to mě uklidňovalo 
|
| Lexi. |
|
(14.5.2015 11:13:29)
"asi to byla nějaká moje vnitřní vzpoura proti tomu nemocničnímu prostředí, které mě při prvním pobytu dost traumatizovalo. Chtěla jsem si to plyšákem polidštit. Fotila jsem si novorozeňátko s vlastním plyšákem a to mě uklidňovalo "
- tak to naprosto chápu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Fakt nevím o nikom, kdo by tehdy vznášel nějaké individuální požadavky. Slova jako "přirozený porod", "porodní plán" apod. jsem zaznamenala až poté. Uznávám, že to asi byla moje naivita a hloupost, že jsem se nezajímala a nepátrala. K druhému porodu už jsem šla o něco informovanější, ale jak už jsem psala, rodit a zároveň se hádat s cizími lidmi, to jsou pro mě dost protichůdné úkoly. Takže jsem měla požadavky jen velmi krotké, třeba aby do mě řezali s citem nebo aby mi dítě dali hned po porodu na kojení a nikam ho neodnášeli. (Vyhověli mi, ale bylo to vybočení z jejich rutiny.)
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)