Liškodlak |
|
(12.8.2014 8:28:17) Včera večer jsem se dozvěděla, že jedeme v sobotu na svatbu. No, dobrý, za chvíli začnu zkoušet, co na sebe, asi nemám vhodný boty, kabelka je z minulého tisíciletí (pořád hezká?)... Ale co svatební dárek? Můžete mě někdo pomoct nasměrovat myšlenky? Jedná se o mužova kamaráda, žije v Německu, bere si Japonku (viděla jsem ji jednou), svatba bude v Praze. Pochybuju, že když mu na férovku zavolám, hned se vyjádří, co by chtěli. Nemáte někdo nápad na něco univerzálního? První mě napadlo fotoalbum, to se snad hodí každýmu, ale to je asi chabý, ne? Nebo kámošce jsme kupovali super noční košilku, což by pro neznámou Japonku nemuselo být zcela ok. Japonští rodiče by teda asi koukali Prosím, poraďte.
|
Lída+2 |
|
(12.8.2014 8:31:01) nemají někde na netu seznam svatebních darů, nedávno jsem četla, že to je nyní modní.....
|
BERBER+A+L+V |
|
(12.8.2014 8:36:32) Módní to je, ale ne každej se do toho pustí.
Moje sestra měla, seznam darů a k tomu cca hodnotu, a chtěli peníze, aby si tu konkrétní věc koupili podle svých představ. Já jsem chtěla kupovat příbory, prostě reálně koupit, ale dostalo se to k ní, a přišla sprcha, že dary nechtěj, že se prostě nemusíme trefit do jejich vkusu..
Takže za mne - je to manželův kamarád, ať mu manžel zavolá, co chtěj. Pokud nic, všechno maj, pak teprv přemýšlej, nad nějakou "maličkostí" nebo "zbytečností"...
|
Liškodlak |
|
(12.8.2014 8:40:07) No už vidím ty dva chlapy, jak se domlouvaj. Je to malá svatba, nemyslím si, že by měli svatební seznam.
|
BERBER+A+L+V |
|
(12.8.2014 8:43:25) Tak mu zavolej ty, jestli se znáte..
Nebo nějaký další společný přátele, nemáte? Někoho, kdo tam taky jde? Kdo třeba má víc info?
|
Liškodlak |
|
(12.8.2014 8:47:27) Jeho mamka bydlí v naší vísce. Můžu tam zajít a zeptat se jí, jestli ji zastihnu. Teď si uvědomuju, že mám vlastně asi telefon i na toho kámoše. No to jsme zvědavá, jestli z něho něco vypadne
|
BERBER+A+L+V |
|
(12.8.2014 8:50:04) Zkus je oslovit, to v první řadě.
Pokud nic chtít nebudou, nebo se nevyjádří, pak je to jejich "risk", že dostanou něco, co nebude uplně "dle jejich"..
|
BERBER+A+L+V |
|
(12.8.2014 8:50:45) ... dle jejich představ .. (tam asi mělo být)
|
|
|
|
|
Paradox |
|
(12.8.2014 8:46:23) Tak archívní víno, třeba s osobním věnováním, nějaké etikety byste ještě jistě stihli nechat udělat. Nebo luxusní publikaci o Praze, ať má na památku.
|
|
|
|
|
Liškodlak |
|
(12.8.2014 8:44:39) Ještě mě napadá - album + nějaký krásný rám(eček) na fotku. To by se po svatbě mohlo hodit. Blbý??? Co myslíte?
|
BERBER+A+L+V |
|
(12.8.2014 8:48:39) Jo, tak rámeček na fotku jsme dostali my, moc pěknej, dodnes je v něm svatební fotografie...
Ale zase jde o to, trefit se do vkusu.. moje známá se naštěstí trefila.. Stejně tak i s albem.. trochu risk..
|
|
|
Merylin5 |
|
(12.8.2014 8:49:31) Třeba dárkový koš s nějakým luxusnějším jídlem? + tam dát třeba čokoládový srdce nebo něco symbolizující lásku, nebo něco symbolizující Čechy a Japonsko - ale to člověk musí mít štěstí, aby natrefil.
|
Merylin5 |
|
(12.8.2014 8:59:52) Nebo něco symbolizující rodnou vísku a Japonsko
|
neznámá |
|
(12.8.2014 9:20:35) Japonsko nevím, to asi Evropan nikdy nemůže charakterizovat tak jako Japonec, aby nesáhla po nějakém klišé, které přijde Japonci vtipné nebo urážlivé.
Já bych asi sáhla po víně, po dobrém a hlavně českém. Asi bych volila víc lahví, mix červeného a bílého.
|
Liškodlak |
|
(12.8.2014 9:26:01) Připomněla jsi mi jednu starou příhodu. Vím, že v Japonsku znají "smrt z přepracování" - karoči (nebo tak nějak). Myslela jsem, jaké "vtipné" slovo znám, ale japonské kamarádce to vůbec humorné nepřišlo.
|
|
Merylin5 |
|
(12.8.2014 9:31:04) Je pravda, že to může být tenký led. Myslela jsem něco opatrnýho roztomilýho
|
|
|
|
|
kreditka |
|
(12.8.2014 8:53:35) Co dárkový poukaz do nějaké restaurace, nebo na masáže apod...
|
Liškodlak |
|
(12.8.2014 8:57:58) Dík za nápad, ale nevím, jak dlouho tu pobudou, žijí v Německu. Mimochodem japonská rodina tu bude celkem 6 dní, protože tam prý nemají víc dovolené. To si ani neumím představit.
|
|
|
LaDa_A (2 deti) |
|
(12.8.2014 8:59:31) Tak predevsim bych je rychle kontaktovala a zeptala se ne co by chtel ale jak resi svatebni dary - bud seznam nebo nekde maj treba ucet na ktery lidi prispivaji. Nedovedu si predatavit ze nekdo pricetny nechava tohle nevyresene. Co by pak proboha s tema nahodne koupenyma vecma delali?
|
Liškodlak |
|
(12.8.2014 9:21:39) Já myslím, že se rozhodli přizvat dvoje kamarády až na poslední chvíli, zbytek jsou jen rodiče + bratr, s těmi jsou jistě dávno domluvení.
|
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(12.8.2014 10:40:01) No pobavilo mně tvůj dotaz: "...Co by pak proboha s těma náhodně koupenýma věcma dělali? ...." No když jsme se před skoro 30 lety brali my, tak nebylo zvykem dělat seznamy darů nebo si vymínit, že chceme jen peníze... Takže jsme dostali - jak píšeš - náhodně koupené věci... žehličku, nádobí (jako talíře), kuchyńskou soupravu na zavěšení (sběračku, podlévací lžíci, obracečku a tak), ubrus s prostíráním a pod.... a používáme mnohé dodnes....
|
Kapradina |
|
(12.8.2014 11:15:26) Simčo, ale před 30ti lety jste spolu asi nebydleli před svatbou a tak se vám spousty těch praktických věcí do začínající domácnosti hodily. Dnes se partneři berou po x letech, kdy už spolu společnou domácnost (většinou zařízenou dle jejich vkusu) mají. Navíc dnes mají x typů a designů všech těch mixérů, konvic a žehliček, oproti hlubokému socialismu, kdy téměř nic nebylo a když bylo, tak se nekoukalo jak to vypadá.
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(12.8.2014 14:26:40) No Kapradinko - my se stěhovali do bytu po manželově babičce, kde bylo všechno a leccos 2x (protože po smrti babičky z tatínkovy strany se vše nastěhovalo k babičce z maminčiny strany...). My se měli brát na podzim - v říjnu - ale babička v září umřela, takže jsme svatbu odložili na březen (nespěchali jsme, těhotná jsem nebyla a muž měl od listopadu jít na vojnu). V březnu jsme se vzali a on pak bydlel v tom bytě a já pracovala ještě 1,5 roku v Praze a za ním jezdila každý třetí víkend... Jo, všechno bylo jinak... jen netvrdím, že teď je vše lepší.... Zím myslím to, že mi přijde, že si dnes novomanželé myslí, že když nebudou mít hned od počátku vše doladěné a "vystajlované", tak se nedá žít....
|
jentak | •
|
(12.8.2014 15:27:47) Přesně: ještě 1,5 roku v Praze a za ním jezdila každý třetí víkend... Jo, všechno bylo jinak... jen netvrdím, že teď je vše lepší.... Zím myslím to, že mi přijde, že si dnes novomanželé myslí, že když nebudou mít hned od počátku vše doladěné a "vystajlované", tak se nedá žít.... - a k tomu je jasný, že musejí mít auto a dovolený u moře nebo na horách, ideálně obojí. Naštěstí ne všichni, ale asi je těžký tomu tlaku dneska nepodlehnout.
|
Jachtarka |
|
(12.8.2014 19:14:33) Sdílím tento názor. Do nedávna - je mi 43 - jsme žili "v nevystajlovaném provizoriu", o kterém píše Simča - nerozštípali jsme stůl a židle po dědovi, pár skříněk z dětského pokoje, žárovky místo lustrů ....
Fakt jsem ráda, že se svatebčané akceptovali prosbu, že pokud dary, tak peníze.
|
|
|
|
rybíz |
|
(12.8.2014 15:36:11) Jenže dneska se lidé berou o dost později, než většina lidí dříve. Babička mi říkala, že když ve čtyřiadvaceti nebyla těhotná, že byla za hodně divnou.
|
|
Jachtarka |
|
(12.8.2014 19:09:04) No jo, jenže dřív (a ve velké části se to týkalo i mých vrstevnic) se brali lidi ve většině tak brzo, že zároveň se sňatkem začínali svůj samostatný život. Takže talíře, naběračky a obracečky byly třeba ne designové, ale aspoň plnily funkci.
Já se vdávala ve 32 a měla za sebou 10 let samostatného bydlení, takže jsem funkční věci pro svou potřebu měla. Poděděné, darované, směska.
Jak já jsem si užila, když jsem si ve 40 koupila PRVNÍ povlečení podle svých představ
|
|
|
|
|
|