cheerful |
|
(18.7.2014 10:54:39) jak se srovnat s tim, ze clovek prijde o miminko/dite/zarodek? Bude to uz skoro tyden a ja porad neumim jakoby popadnout dech, neumim nebrecet, neumim nemyslet na to, vim, ze to tak asi bylo lepsi, jenze me nehorazne rozciluje, kdyz mi to okoli rika.. Jak se srovnat s tim, ze partner(rekneme spise otec ditete) se vubec nazajimal, nechtel jit se mnou k lekari, nechtel nic. Mam porad plno otazek a zadna odpoved, protoze mi je vlastne trapne porad nekoho obtezovat. Doktorka v cca 7tt rekla, ze miminko nema akci a je mensi, nez by melo byt-nevyviji se, rekla, ze tomu nedava sanci a vypada to spis na ukonceni...pichli mi injekci, predepsala leky, naridila klid a bud to dopadne nebo nedopadne a dostavi se MS, uprimne jeste ted to vsechno porad slysim, jak z nejake bubliny, skoro tyden jsem doufala, ze to dopadne dobre, sice mi nebylo 2x nejlip a byla jsem v silenem stresu, protoze otec ditete ho jednoduse nechtel, daval to znat opravdu ne uplne dobrym zpusobem, nerikam, ze jsem dite chtela, ale stalo se... Nicmene po cca dalsim tydnu se menstruace dostavila, neco tak silene jsem jeste nemela nikdy, stat ve sprse s silenou bolesti, krev se vali, jako kdyz otocite kohoutkem a on se ne a ne zastavit... potrebovala jsem rameno, naruc a nic neprislo... na kontrolu jdu az za par dni a desim se toho co se dozvim, byt vim co se dozvim, ale i tak se toho bojim, uz ted neumim zastavit plac, nenavist...nic me nezajima, nebavi, idealni by bylo lezet a zirat do stropu. Urcite se z toho kazda zenska dostane o tom zadna, ale jak prezit tu dobu? Jak prezit zklamani z partnera, zklamani ze sebe same, ze jsem to dite nedokazala donosti a uchranit. Porad slysim vetu co mi on rekl...vyvadis, jak kdybys o dite prisla v 8. mesici a ne v 7 tydnu. Pridalo se k tomu to, ze mi vlastne ani neveri, ze jsem tehotna byla..to uz neresim, sanci na to overit si to mel nekolik...bylo to jak na houpacce chci dite nechci dite..nechci ani Tebe, jednoduse ten stres od doby co jsem zjistila, ze jsem tehotna byl sileny, ale co ted..co s tou prazdnotou a vycitkama?
|
Fren |
|
(18.7.2014 10:56:51) 1.krok navždy se odpoutat od individua,se kterým si byla v jináčí
|
já | •
|
(18.7.2014 10:59:24) přesně tak...
|
|
|
já | •
|
(18.7.2014 10:58:17) vydržet to. Když jsem potratila poprvě v 11tt. kdy už bilo srdíčko, tak mě to položilo jako tebe. Tehdy jsem za týden vypila 10 litrů vína. No, a pak přišel další potrat v 6.tt a další v 8.tt a před měsícem čtvrtý v 7.tt a to už člověk bere tak nějak normálně. Prostě se to stává, není mi teď souzeno, neupínám se k tomu jako k miminku, a furt lepší o to přijít teď než mít pak třeba postižené dítě. Jednou to vyjde. Bude líp, drž se holka.
|
|
Violka1985 |
|
(18.7.2014 11:00:28) Ber to tak, že tato obrovská bolest v sobě nese něco pozitivního - poznáš, jaký skutečně je člověk, se kterým jsi miminko čekala. Tohle je totiž přesně ta chvíle, kdy by Tě partner měl podržet. Říkej si, že miminko samo poznalo, koho "nechce za tatínka". Další miminko na Tebe jistě někde čeká, až bude správný čas
|
|
radka | •
|
(18.7.2014 11:00:33) vím, že racionalita asi teď nepomůže, ale byl to vlastně "dobrý krok od přírody" - otec nebyl ten pravý, miminko nebylo zdravé a příroda to "zařídila" souhlasím s Fren - vykašlat se na partnera a začít znovu bolest přebolí, i když se teď zdá nesnesitelná
|
Alraune |
|
(18.7.2014 11:05:03) Když odhlédneš od hormonů... málokdo je schopný brát sedmitýdenní plod jako miminko, dokonce ani já jsem tak nebrala své vlastní (dnes desetileté) dítě. Pokud potenciální otec dítě nechtěl, tak ho zjevně opravdu nechtěl... u chlapa žádná hormonální bouře neproběhne spolu s otěhotněním.
|
cheerful |
|
(18.7.2014 11:07:07) ano, ja to tak brala do doby, nez jsem uvidela tu "tecku" UTZ....pak uz jsem jen doufala, ze se to zvladne a bylo jedno, zda on dite chce, nebo ne
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(18.7.2014 11:39:58) V sedmém týdnu jsem ani nevěděla, že jsem těhotná. Kdyby se to tolik nepřehánělo s vyšetřováním a ultrazvuky, ušetřilo by se hodně pláče.
|
|
|
cheerful |
|
(18.7.2014 11:06:06) ja to vim tohle vsechno si uvedomuju, hlavne to..ze ten clovek je naprosto mimo, neni to chlap, protoze takto se zachova opravdu jen zbabele hovado..ale ted to nejak neumim pobrat cele. Brisko mam zatim jeste, jak kdybych byla nejmin ve 4 mesici (uz jedno dite doma mam, tak mozna to brisko ted rostlo rychleji?) a porad ne a ne splasknout, doufam, ze az skonci menstruace zlepsi se to...hormony zblaznene, proste na zabiti
|
Fren |
|
(18.7.2014 12:10:33) nechci ti lézt do svědomí jak nadáváš na toho chlapa,že byl hovado... chápej ve smyslu, jaká asi seš ty,že sis takový hovado vzala až do postele??
|
cheerful |
|
(18.7.2014 12:15:55) v tom mas pravdu..oba naprosto nezodpovedni
|
|
|
|
|
Ida | •
|
(18.7.2014 11:07:12) Taky jsem přišla o dítě, v pátém měsíci... Je to těžké, ale doktor Čas ti pomůže, když toho zjevně není schopen ani ochoten tvůj partner. Být tebou, pustím ho k vodě, stejně z něj nic nebude.
|
Stáňa * |
|
(18.7.2014 11:10:48) Přišla jsem o dítě dvakrát - v 21. a 17. týdnu, podruhé to byla vytoužená holčička. Po letech se zadařilo a mám kluka, který mi to všechno vynahrazuje. Občas si na tu holčičku vzpomenu, ale už to nebolí, beru to jako že se to prostě stalo
|
Lenka a dva kluci |
|
(18.7.2014 11:18:58) Já ve 20 tt chce to čas čas čas pomohlo mi starší dítko starosti o něj atdz
|
Lenka a dva kluci |
|
(18.7.2014 11:19:45) Mimochodem po třech mes se zdařilo a tedy máme Tomáška
|
|
|
|
|
|