Phoebe1 |
|
(28.5.2014 13:56:21) Prosím o radu, jestli se zde vyskytne lékař a nebo někdo, kdo má osobní zkušenost. Nechci panikařit, ale ani ne nic podcenit. Posledních několik let je pro mě hodně stresových. Od začátku dubna situace velmi vyhrocená, mám obavu o budoucnost, pocity bezvýchodnosti. ani antidepresiva mi nepomáhají, jsem plačtivá, neustále unavená. Přidala se dušnost, hlavně ve stresu (syn po úraze a já se dusila v sanitce při převozu do nemocnice). Říkala jsem si, že už nevyjdu kopec bez zadýchání, protože jsem tlustá. Ale teď nevydržím udýchat ani zpěv a po vyjití deseti schodů jsem K.O. Otékají mi nohy, ale to jsem přičítala horku. Předevčírem odpoledne mě začalo bolet v levém podpaží, šlo to ke klíční kosti, rameni, po levé straně krku. Vzala jsem si Dorsiflex, říkala jsem si, že to je kdovíco, namožené z nějaké domácí práce třeba, a šla spát. Moc dobře se mi nespalo, ale to není nic vyjímečného. Celý den jsem byla unavená a podrážděná, chtělo se mi spát. Večer se objevila stejná bolest. Klíční kost, rameno, levá paže ... Přišla naprosto z ničeho nic. Tedy ne tak úplně ... předcházela jí telefonická hádka s manželem, kdy jsem brečela a chtěla usnout dřív, než se vrátí domů, tak jsem si vzala 2 tbl. Rivotrilu (mám napsáno od psychiatra). Usnula jsem okamžitě. Jenže jsem se po nějaké době vzbudila a bylo mi špatně, běžela jsem zvracet, zvracela jsem 2x. Pak se mi podařilo opět usnout. Prosím, mám být v klidu, je to jen stresem a nebo těmi léky, že jsem si vzala dva na jednou? Nebo jít k dr.? Moje mamka zemřela na infarkt nečekaně v 56 letech. Mně je 40. Děkuji.
|
Fren |
|
(28.5.2014 14:03:33) klíční kost,rameno,levá paže - nehrozí ti infarkt?Určitě bych šla k doktorce,za to nic nedáš přeci.A to hodně rychle.
|
|
sourir |
|
(28.5.2014 14:07:36) S tim zdravotnim stavem- nevim. Ale Rivotril jsem brala a je dost silny. Ty dve tablety sis vzala poprve, nebo uz jsi ten lek brala nejak pravidelne pred tim? Ja si ho kdysi vzala poprve jen pulku a behem pul hodiny jsem o sobe nevedela. Postupne jsem to zvysila na jednu tabletu, zvykla jsem si a uz to se mnou ani nic nedelalo a ani neresilo moje problemy. Jen bacha pri vysazovani, opravdu pozvolna. Ja to udelala, koza, najednou a ty stavy ti nepreji zazit.
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 14:17:19) Rivotril mám napsaný na extrémní zátěžovou situaci nebo na zklidnění před spaním. Beru zpravidla jeden denně na noc, když potřebuju usnout. Teď jsem dva týdny neměla, došly mi a nemohla jsem se kvůli práci dostat k dr. a šlo to i bez něj. Spala jsem mizerně, ale žádné příznaky z vysazení nebyly. Přes den jsem nebrala vůbec, bála jsem se, abych neusnula. Předevčírem jednu a včera dvě naráz, abych fakt usnula, než MM přijde domů, protože jsem předpokládala pokračování hádky. Dr. mi povolil do tří tablet denně.
|
sourir |
|
(28.5.2014 14:40:25) To jsem mela taky, do tri tablet denne. Ale opravdu to neresilo moje zdravotni potize a dalsi problemy. Ale za to jedno sezeni u psychoterapeuta udelalo divy. Neskutecna uleva, ze ze sebe muzu vsechno "vyblit" a jeste nemusim mit obavu, ze se to dozvi nejaky znamy, rodina. On chudak skoro nic nerekl, protoze jsem ho ani nepustila ke slovu;-) Tak drzim palce, musi to byt pro tebe strasna situace. A jeste kdyz jeden musi normalne fungovat.
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 15:05:01) Děkuji moc. Já vím, že to nic neřeší. Jen mi to dává sílu fungovat a snažit se to řešit. Bez těch prášků (myslím teď AD 4. gen., kde je nebezpečí návyku minimální či nulové)bych jen ležela a koukala do stropu a nebo bych už tady nebyla. To myslím naprosto vážně.
|
Litevská...krychle |
|
(28.5.2014 15:09:24) co děti? nepostrčejí tě aspon trochu do té pozitivní části života? vím, že deprese jsou strašné mrchy, vím o čem mluvím
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 15:15:02) snažím se brát ohled na děti. na chvíli to funguje. ale jen na chvíli. jsou chvíle, kdy si říkám, že než žít v tomto, bylo by pro ně lepší, kdybych tady nebyla. Denně hádky, řev. Pak by se MM musel starat. teď jen kritizuje, co dělám špatně já. Odejít ale nechce. My máme velké dluhy, společné, takže ani rozvod nic neřeší.
|
Litevská...krychle |
|
(28.5.2014 15:24:33) tak rozvod by alespon vyřešil domácí klid ne, lepší mít dluhy s klidem, než dluhy a řev
|
|
|
|
|
|
|
|
Oliverka |
|
(28.5.2014 14:08:37) Urcite bych lekare navstivila, patris do rizikove skupiny.
|
|
Luc. |
|
(28.5.2014 14:11:49) Já ve stresové situaci reaguji následovně - pocit nedostatečného dechu, bolest na hrudi a nepravidelná srdeční akce, extrasystoly. Stresovou situaci u mne vyvolá konflikt, strach z něčeho, nepříjemné jednání třeba na úřadu, situace,které lidi normálně zvládaj bez emocí. Byla jsem u obvodní, udělala prevenci štítnou žlázu a poslala mne na internu, EKG v pořádku. Už jen tohle, že se nic fyzického neděje mne zklidnilo, když to na mne přijde, tak se nebojim, že umřu. Takže k doktoru určitě jdi
Jsem ráda, za tuhle diskuzi, zajímalo by mne, jestli ještě nekdo má podobné potíže a jak to řeší. Já AD neberu, nechci, mám strach z návyku, ale někdy je mi zle, že to nedávam.
|
|
Louisa Z. |
|
(28.5.2014 14:13:54) Stres je prevít a dokáže zapřičinit leccos. To samé léky. Ale v tomto případě bych to asi nepodceňovala a rozhodně si zašla urychleně na internu požádat o nějaké komplexní interní vyšetření. Pokud bude negativní, tak to alespoň uklidní. Takto to může být začarovaný kruh - stres způsobuje potíže - potíže způsobují strach z toho, že "je to něco horšího" - strach způsobuje stres a tak pořád dokola.
Já sama lékaře moc nevyhledávám, ale od chvíle, kdy mi náhle zemřel muž (srdeční embolie), chodím jednou ročně na preventivní kontroly na internu (po svých rodičích mám taktéž dispozice). A díky tomu jsem relativně v klidu i tehdy, když v důsledku stresů mám taky někdy velmi zvláštní příznaky...
|
|
Carollyn |
|
(28.5.2014 14:14:47) Šla bych k lékaři, nemusí to nic být, ale pro jistotu rozhodně! Měla jsem podobné problémy co popisuješ, píchalo mě u srdce, bolela levá ruka, rameno, ale byl to jen přiskřípnutý nerv, naštěstí.
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 14:20:16) No právě, to si myslím .. že to bude nejspíš od zad, ale nechci nic podcenit. Co se týče strachu o zdravotní stav, ten nemám. Je mi to už tak nějak všechno jedno. Ale nechci působit jako hypochondr. A navíc - oni člověka vidí a první, co je napadne, je cukrovka, metabolický syndrom a záda. Holt jsem tlustá. Najela jsem od neděle na mnohem zdravější stravu, tak snad to vydržím.
|
|
|
Kamisi |
|
(28.5.2014 14:19:39) K lékaři jdi, ale hlavně bys měla řešit ten stres, ovšem ne práškama.
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 14:24:44) Kamisi, já vím. Ale bez antidepresiv bych nefungovala ani tak, jak funguju teď. Starám se o děti (4), pracuji na plný úvazek a studuji VŠ, abych si práci udržela. Bez ní je šance, že mě vylijou. A budu bez bytu, protože mám služební. A jsou věci, které řešit sama nemůžu, prostě nemám k tomu kompetence a když ten druhý nekomunikuje a řešit to nechce, jak ho mám donutit?
|
jentak | •
|
(28.5.2014 15:01:22) No - tak cítila jsem podobný věci a naštěstí zatím na nic nepřišli - jen jsem silně chudokrevná - od toho zadýchávání, únava apod. A pak mi doktorka pomohla si uvědomit, že mi není 20 let a že je třeba víc odpočívat a dřív než v přesýpačkách. Pořád jsem říkala - nemůžu zvolnit, protože ....... Ale můžu, protože když by to se mnou švihlo a když švihlo, tak se najednou taky nic nestalo, že jsem zvolnila. Jednoduchý - jít na vyšetření a pokud nic, tak zvolni. Jiná rada není.
|
|
Litevská...krychle |
|
(28.5.2014 15:03:13) určitě bych šla na vyšetření, protože srdce je prostě číslo jedna, když ti řeknou, že jsou to "jen" záda, tak tím líp pak bych se snažila řešit život, protože i když budeš mít vyšetření a léky, tak pokud budeš žít v neustálém stresu, tak to stejně nepomůže co rozvod?
|
|
Kamisi |
|
(28.5.2014 15:14:43) Máš toho moc, to je evidentní. Můj muž měl podobný příznaky jako ty - dýchavičnost, dušení, bolest v oblasti srdce. Na vyšetřeních - opakovaných - nenašli nic, byl to důsledek stresu. Důsledek stresu je to ale i v případě, když lékař najde objektivní nález. Tvoje tělo ti jasně říká, že něco děláš špatně, zvolnit je jedna z věcí, ale asi to není všechno, důvod, proč bereš antidepresiva, bude asi jiný. Když nebudeš hledat a řešit příčinu a budeš přidávat další léky, nakonec tě zvolnit donutí okolnosti. Což neznamená nateď přestat brát antidepresiva a nejít k lékaři, když se cítíš špatně, to samozřejmě radši jdi. Jen to podle mě není řešení problému, ale jen překlenutí nejhoršího.
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 15:17:27) Není to řešení, já to vím. Jen mi to dává sílu fungovat a řešit to, co můžu řešit. Nemám podporu v rodině, rodiče, sourozence.
|
|
|
Pam-pela |
|
(28.5.2014 18:40:41) Phoebe, to je hodně hodně hodně velký zápřah, to všechno, a být na to nejen sama, ale ještě řešit problémy s okolím. Osobně ze zkušenosti vím, že někdo vydrží mnohem víc, než by vydrřel druhý, protože má prostě k dispozici víc energie...třeba berani bývají skoro nezničitelní . Ovšem nikdo nemá baterii, která by se nevybila a na to fakt pozor...pokud člověk ty baterky nedobíjí, někdy se prostě vybije úplně a už se restartovat nedá. Dbala bych naprosto přísně na svůj osobní prostor, který by mi dobití umožnil, jinak jedeš už na rezervu, a to se nedá moc dlouho.
Moje mamka takhle fungovala a vlastně ani nemusela...spávala tak 4 hodiny denně, chtěla být a žít jako dokonalá žena. Říkala jsem jí, mami, zastav se a ona, že nemůže...a najednou byl prostě konec - nakonec se zastavila jako ležící v posteli na dlouhých 16 let. A svět musel fungovat i bez ní. Podobné období mám za sebou i já - znám i ten nedostatek dechu - bylo mi sděleno, že to způsobuje stresový hormon....
Určitě bych si zašla k dr...a snažila bych se ukrást ten čas pro sebe....jen tak být, existovat...prostě relaxovat..bez toho se nedá dlouho fungovat .
|
Phoebe1 |
|
(28.5.2014 19:16:49) Děkuju, Pam.. Tvůj příběh mě dojal. Opravdu. A jak se to s mamkou vyvíjelo dál?
Moje obvodní dr. je fajn, je to empatická žena a řekla mi už párkrát, že některé ženy by se složily na mém místě už dávno. ví, jaké mám starosti. Kromě těch posledních tedy. Byla jsem u ní na zač. dubna, kdy jsem únavou už jeden den nebyla schopná vstát z postele a prostě nešla do práce. Omluvila jsem se, nebyla jsem schopná jít ani k dr., až druhý den. Vyspala jsem se ty dva dny, pak následoval víkend a v pondělí jsem už fungovala. Přesto je mi ale trapné pořád otravovat s tím, že jsem unavená a vyčerpaná a bolí mě tohle a ono ....
|
Pam-pela |
|
(28.5.2014 20:06:10)
S mamkou se to vyvíjelo blbě, hrála v tom roli i nezjištěná a tudíž neléčená borelióza, ale bylo to jedno s druhým... 16 let ležela jako miminko, ani říct o nic si nemohla...nedávno zemřela a moc jí ten klid konečně přeju.
Ohledně únavy si nedala říct, měla velmi náročného manžela, kterého chtěla uspokojit po všech stránkách, a vlastně - stíhala neuvěřitelné..byla skoro dokonalá. Něco mám po ní - tedy ne tu dosaženou dokonalost , ale tu touhu dělat všechno skvěle a vše stíhat, vše se naučit, fungovat co nejlíp. Mě právě taky potom zradilo tělo..i když - spíš mi přijde, že jsem ho zradila já, využívala jsem ho na maximum...a právě přes to, co ono mohlo a zvládlo.
Víš, myslím si, že člověk by si měl utřídit priority, co opravdu musí a co je možné odložit...a dělat jen to nejnutnější...jenže z tvého příběhu mi připadá, že odložit nic moc nemůžeš...možná bych třeba si dala odklad ze školy, na rok. Děti, práci...to se prostě odložit nedá. Pokud jsou aspoň některé děti větší, rozdělila bych služby výpomoci v domácnosti i třeba s vysvětlením, že je potřeba na nějaký čas výrazně pomoct, abys to ustála.
A ty hádky s manželem - ty ttvé bezvýchodné pocity všechno jen umocňují .
Hodně lidem pomáhá na relax pohyb...vyplavuje prý i ty nahromaděné stresové hormony....někdy je vhodný spánek, někdy pohyb, nebo kombinace obojího. Osobně mě taky vyčerpává nadměrnost šumů, potřebuju nějakou dobu každý den klid a ticho - bez rádia, bez TV, bez vzruchů, stačí mi čtvrthodinka...prostě ticho. Existují i různá dechová relaxační cvičení, která nabuzují pohodu a relax...a jakoby urychlují regeneraci organismu. Někomu pomáhá plavání, někomu chůze...někomu leh, protahování, klid.
Ale je ptořeba aspň NĚCO!!! A dřív, než bude pozdě... Tělo je úžasný a má strašlivou schopnost regenerace, ale je třeba začít včas...dokud je čas. Moc ti přeju, a´t si najdeš aspoň chvíli pro sebe, abys sebrala síly a ty baterky dobila...je to moc moc potřeba, abys ti zdárně fungovala ještě dlouhý čas - pro sebe i pro děti.... , určitě tě moc potřebují.
|
|
|
|
|
|
Chrysantéma |
|
(28.5.2014 14:28:14) Šla bych HNED k praktikovi a dožadovala se interního vyšetření...když pominu ty bolesti a zvracení,pak se mi především nelíbí ty otoky...ledviny a srdce spolu souvisí...
|
|
Zd a tři |
|
(28.5.2014 14:31:08) Běž určitě k doktorovi, ještě dneska, infarkt to být nemusí, ale musí být vyloučen.. Bolest nepopisuješ úplně pro IM typicky, ale i takhle by mohl probíhat. K tomu ta maminčina anamneza. Možná běž spíš rovnou na internu, ev. na emergency, aby natočili EKG. Záleží, kde bydlíš
|
|
vertigo |
|
(28.5.2014 14:48:40) Otoky končetin, dušnost při minimální námaze, bolesti a tvoje rodinná anamnéza je řádným důvodem co nejdřív absolvovat interní vyšetření.
|
Tragika |
|
(28.5.2014 15:46:10) Phoebe, většinu neduhů máš z obezity. Řešila bych nejdříve dietu a následně jistě přijde celkové zlepšení zdravotního stavu.
|
|
jentak | •
|
(28.5.2014 15:51:20) Já teda nevím, ale řešit hubnutí v situaci, kdy je na hromadě - to snad ani nejde. Nebo jo? Navíc - jak nastínila domácí problémy - co je prvotní problém. Přijde mi, že její nespokojené manželství, možná nefunkční. Ale možná ne-je asi nutný si odpovědět, který problém je ten, kterým se začne v řešení. Ale váha to rozhodně asi nebude.
|
|
Kamisi |
|
(28.5.2014 15:52:10) Tragiko, obezita bude nejspíš taky následek - stresu, léků, atd. V takovým stavu jak Phoebe popisuje, ještě držet dietu - to si reálně ani neumím představit.
|
|
|
|