Shariii |
|
(29.1.2014 12:31:17) Ahoj, mám doma introvertní citlivou předškolačku. Jde o povahu, má taková být po kom z obou stran, projevuje se jako bojácné, tiché dítko již od začátku, ale postupem času se hodně věcí zlepšilo, doma se snažíme posilovat sebevědomí, hodně chválit atd. Blíží se ale nástup do první třídy a neschopnost komunikace s cizími dospělými bude asi velký problém. S dětmi problém nemá, má hodně kamarádů, včetně pár nejlepších, v kolektivu dětí se prosadit dokáže, problém je jen s dospěláky. Dva roky trvalo než začala s učitelkami ve školce normálně komunikovat, tzn. přestala se bát je oslovit jako první, o něco požádat atd. Jinak dospělé, které dobře nezná neoslovuje a to ani když jde o něco důležitého, např, když by si měla slečně na hlídání říct o pití, to radši bude žíznit atd. Mimo rodinu a učitelky ve školce, je v kontaktu s lektorkami z kroužků kam chodí, s logopedkou, občas s nějakou tou slečnou na hlídání (využíváme jen občasně, když to jinak nejde kvůli práci) tam se moc neprojevuje, stydí se, klopí oči, když už musí mluvit tak tichým hláskem atd. Samozřejmě se to zlepšuje časem, např. na kroužku, kam chodí už druhým rokem je to už vcelku ok, zatímco na logu, kam chodí krátce, nechce mluvit, odpovídat, i když vše na co je tázána ví... Konzultovala jsem s psycholožkou, je prý v pořádku, připravena jít do školy, holt extrémně citlivé a neprůbojné dítě, máme jí v komunikaci s dospěláky "otužovat", ale nevím konkrétně jak. Zkouším třeba nechat ji samotnou něco v obchodě zaplatit, pozdravit, poděkovat prodavačce atd. Moc to nejde, většinou se zasekne, že nic sama kupovat nebude, občas jí přinutím a když to zvládne má pak velkou radost, ale to je spíš vyjímka. Nemám žádné další nápady jak jí pomoct a jak trénovat. Nemáte někdo podobné dítko? Jak jste jej "otužovali"?
|
jentak | •
|
(29.1.2014 12:34:31) No nevím, nechat takovou předškolačku samotnou nakupovat v rámci utužování - to mi přijde příliš a navíc brzy. Nic - do ničeho ji nenutit.
|
Shariii |
|
(29.1.2014 12:38:02) Tím nakupováním nemyslím, že jí pošlu samotnou na nákup. Jdeme třeba společně koupit nějakou maličkost a já jí pak nechám jí zaplatit, vzít si zpátky peníze, poděkovat a rozloučit se. Jinak stojím celou dobu vedle. Dál mně ale nenapadá nic.
|
jentak | •
|
(29.1.2014 12:40:14) Já to pochopila, ale myslím si, že i tohle je prostě pro některé dítě příliš. A navíc si myslím, že z introverta extroverta neuděláš a z neprůbojného průbojné. Potřebuje dle mýho prostředí, kde se bude cítit jistě /školka, škola, kroužky, rodina apod./ a tam jí to dojde a buď se začne trochu otrkávat a nebo ne.
|
|
Alena | •
|
(29.1.2014 13:00:12) Nedelala bych to, netrenovala, to neni otuzovani, to je stres, dite bych nechala si rict o takovou situaci samo (muzu zaplatit?). Tve dite takove je, neni to zadny handikep, potrebuje bezpecne prostredi, ne tlak, pokud bude mit rozumnou ucitelku, poradi si uplne normalne. Byla jsem uplne stejne dite, vyrostla jsem z toho, ale do ted jsi pamatuju ten kamen v brise pri rodicovských komunikacnich ukolech.brala bych ji takovou jaka je.
|
Len |
|
(29.1.2014 13:05:18) Aleno, presne tak. Mne tohle vydrzelo do dospelosti, pak jsem se po maturite z vlastni vule sebrala a odjela do sveta, to byl krest ohnem, ale z meho vlastniho rozhodnuti. Extroverta ze mne nic neudelalo, prubojnost postupne vyzrala, ale porad se o zbytecnostech s cizima lidma nebavim. Nicmene preferuju normalni pokladny pred samoobsluznyma
|
|
|
|
Inka | •
|
(29.1.2014 13:10:51) Zkusit to můžeš, ale mně když řekli, že mi něco koupí a to i něco co jsem strašně moc chtěla, když si o to prodavačce sama řeknu, radši jsem to nechtěla a to snad do 15-ti. Syn se klidně na cokoliv šel zeptat ve 3 letech (často jsem to zneužívala )
|
|
|
|