Kudla2 |
|
(16.1.2014 12:52:53) Maminku dost chápu v tom smyslu, že toho má plný brejle.
Ono to možná nevypadá, protože to není nic "najednou", ale stokrát nic umořilo osla. Třeba ten čaj - zdá se, že uvařit čaj nic není, ale když máš jinou práci a ten člověk to po tobě chce pořád, i když by to mohl zvládnout sám, tak tě to po čase otráví. A to i v případě, že toho člověka máš jinak ráda.
Navíc při nutnosti celodenní péče brát jako dostatečnou možnost oddechu, že si ten člověk může dojít nakoupit... no comment.
Druhá strana ovšem je, že nelze nikoho, NIKOHO, tedy ani Tebe, ani tu sestru, ani maminku, nutit, aby dlouhodobě dělal víc, než je schopen. Péče o nemocného člověka je NESMÍRNĚ náročná a kdo to nezkusil, nemá vůbec šajna, o čem to je.
Podle toho, jak to popisuješ, tak Ty sama už bys těžko mohla dělat víc, aniž by sis hrábla do vlastních rezerv, takže si nic nevyčítej a případné výčitky maminky si nepřipouštěj, nebyly by fér.
Sestra nemá ŽÁDNOU povinnost přicválat na písknutí. Bylo by od ní hezké, kdyby mamince občas odlehčila, ale nelze po ní spravedlivě chtít, aby na sebe vzala nějaký velký díl péče, když má vlastní rodinu. Tady si myslím, že i ona se chová správně.
Maminka má bohužel v téhle hře "černého Petra", protože když s někým nežiješ ve společné domácnosti, tak se dá poměrně snadno říct "nemůžu, nemám čas", ale u ní to dost dobře nejde. A taky je technicky vzato jeho nejbližší člověk, od kterého se víceméně očekává, že se bude starat nejvíc. Požádat vás o pomoc samozřejmě může, to, že vyčítá, není taktické, ale třeba je tak unavená, že už to ani jinak neumí. Čas od času odpočinek ve smyslu vypadnout někam pryč z toho kolotoče určitě potřebuje, na vašem místě bych se jí to snažila pokud možno umožnit. Ale tak, že si třeba ten odjezd na 3 dny naplánuje dopředu a s vámi se dohodne na rozdělení úkolů (kdybyste to s tetou věděly třeba měsíc dopředu, tak by asi bylo snazší se o ten víkend nějak podělit).
Shrnutí - pomáhejte nadále podle svých sil, pokud máte pocit, že to tak je, tak si neberte k srdci žádné výčitky, a pokud to ani tak nebude zvládnutelné, tak uvažujte o nějaké externí pomoci (pečovatelská služba, LDNka, paní na výpomoc...)
Situace, ve které jste, je strašně těžká, náročná na souhru a na vztahy a je dost velká šance, že někde vybublají nervy na povrch. Myslím, že to je přirozené, a držím palce, abyste to společně všichni zvládli.
|
Elen | •
|
(16.1.2014 13:46:39) Co ho nastehovat k sobe. Realisticky vzato tu nemoc co ma, je hodne spatna. Zaslouzi si klid, protoze nikdo nevi, jak dlouho tu jeste bude.Vzala bych si neplacenou dovolenou. Zasla bych za obvodakem, nechala si napsat pro socialku, ze se budu starat o otce. Dostanes za to nejake penize. Kdyz mate jeden plat od manzela, tak by to mohlo stacit, plus vecer nejaky uklid treba. Brala bych jako plus, ze muzu zustat doma s detma.
|
|
KIKA24 |
|
(16.1.2014 15:24:39) Máte pravdu,že odejít na 4hodiny na nákup není odpočinek.Jenže mně připadá,že ať se snažím,cokoliv navrhnout,pořád je to málo a špatně.Například máma před 14dny kontaktovala tátovu sestru,aby si tátu vzala na 4dny.Ta si ho vzala na 2dny s tím,že jde v pondělí do práce.Máma křičela na ni i na mě,že počítala na 4dny,ale jak to má ta jeho sestra udělat z hodiny na hodinu,když chodí do práce.Já pracuji denně kolikrát 10-12h.Naštěstí si můžu regulovat čas a tak když třeba tátu vezu,dodělám si svou práci na noc.Ale taky je toho moc a mám zvýšenou činnost štítné žlázy a doporučený klid,hrozila mi operace.Máma má vyřízený příspěvek na mobilitu,nějaký ještě na opatrovnictví,kolik to nevím,nezmiňuje se o tom a já se neptám,vozím tátu zdarma.Samozřejmě kdo žil někdy s alkoholikem ví,že dělá opakovaně dluhy.Máma věčně neplatí inkaso atd.za prosinec jsem jim platila polovinu,aby jim neodpojili elektřinu.Když mi máma vyčte,že je na vše sama,řekla jsem jí,že zase musím vydělávat na benzín,poplatky za léky a pomůcky pro tátu,ona se prý nadělala na důchod dost a neprosí se mě o nic.Já to nechci připomínat,ale je to těžké když vyzvednu léky,doplácím třeba 400Kč a ona to bere jako samozřejmost a ještě mi řekne,že je na to sama.Sama mám svého placení,děti studují.Člověk za to nic nechce,dělám to ráda a s úctou k rodičům,jenže to moc bolí,když máma v opilosti vyřve,jak jsem se prý v nemocnici prezentovala a krmila tátu sondou,že jsem blonďatá hvězda.Přitom doma jsem to dělala taky a nemám potřebu se prezentovat na nemocném tátovi.Nemám z toho nic,jen dobrý pocit a lásku člověka ,který mi moc pomohl a je mi vděčný.Před manželem jsem navrhla vzít si ho domů,ten se se mnou hádá,že přebírám povinnosti mámy a zničím si zdraví,jak prý se budou učit děti a že zničím společné podnikání,prý mám několikrát v týdnu pomoct i on mě vystřídá a jinak ať se stará máma.V domovech jsou omezeni rokem narození,táta ještě nemá 62let,tak ho nevezmou.na LDN prý nemá nárok,protože je soběstačný i když potřebuje dohled,není prý nutná péče 24hod.denně.Na to,abych mu platila charitu bohužel nemám a příspěvek bere máma.Prý pár stovek.Snad to táta vybojuje a máma se taky vzchopí.Není nad zdraví.Děkuji všem za názor,moc mi pomáhá alespoň probrat tyto problémy,manželovi už raději nic neříkám,pracuji jen s ním,tak mezi lidi moc nechodím.A kamarádům se moc alkoholismem své mámy nechlubím.
|
Kudla2 |
|
(16.1.2014 15:35:01) Kiko,
jsi hodná dcera, naprosto chápu i ten pocit "platím to a platím to ráda, ale mrzí mě, když o to nikdo ani slůvkem nezavadí a bere se to jako samozřejmost."
Zkus to vzít tak, že Ty pro tátu děláš všechno, co je ve Tvých silách. Nemáš důvod vyčítat si, že by to bylo málo, a tak prosím přistupuj i k výčitkám jiných - nejsou oprávněné.
Máš to komplikované tím alkoholismem, také chápu, takovému člověku se prostě nezavděčíš, kdybys za něj udělala a zaplatila úplně všecko.
Asi jako nejschůdnější bych viděla dělat to, co děláš dosud, a máminy řeči pouštět jedním uchem tam a druhým ven (tj. nebrat si je k srdci), akorát si nastavit nějaké hranice a zarazit ji, kdyby si k Tobě dovolovala moc.
Prostě být pevná v tom - já dávám co můžu a dávám to ráda, víc bohužel nemůžu, tečka.
|
|
Minie1 |
|
(16.1.2014 15:41:53) záleží jakou má otec prognózu, ale epileptik se asi epilepsie nezbaví
ono by bylo spíš rozumné, aby si oba dva řekli, jestli opravdu do budoucna zůstat spolu, nebo pro něj třeba nějaký byt v domě s pečovatelskou službou, kde je zdravotní zázemí /nemusí to být klasický seniorský dům/ Mám totiž dojem, že u nich ani ten vztah nebude nic moc, dokud otec pečoval spíš o matku, fungovalo to, ale velká láska tam asi nebude a teď je zátěž a pravda se vyvalila na povrch.
To, že spolu žili 25 let neznamená automaticky, že spolu musí dožít, pokud ta vazba není tak silná a pokud si nejsou schopni být navzájem oporou. je mi ale jasné, jestli tohle naneseš před matkou, může být zle, protože tam můžou roli hrát i ten příspěvek na péči, který na něj bere a který si může do domácnosti šikovat, i když péče o partnera se tam už moc nešikuje
kdyby ten stav měl být dlouhodobý, pak by měli jít opravdu od sebe, nejsou si schpni být vzájemnou oporou, jen se táhnou dolů
nebo to riziko u otce nebrat tak vážně, vzít to prostě fatálně, i kdyby se rodina uhlídala, tak někdy třeba pečující spí, nebo je na nákupu, nebo něco a stejně se nedohlídá a ke kolapsu toho člověka dojde, tak to prostě brát tak, že případně to bude konec cesty toho člověka, asi takový, jako když sebou někdo doposavad zdánlivě zdravý najednou prásknul na infarkt ne vždycky se člověk osudu vyhne
|
Minie1 |
|
(16.1.2014 15:53:45) tady to totiž není o nesamosatnosti, když si otec skoro všechno udělá, ani ten příspěvek na péči nebude valný, tady je problémem neustálý monitoring jeho funkcí při problému a při vší úctě, takovýto servis může mít tak ve zdravotnickém ap. zařízení, těžko mu ho může zabezpečit jeden jediný člověk, který je sám bohužel taky nemocný, i když jinak
kdyby otec potřeboval fyzickou posluhu, daly by se objednat pečovatelky, ale on potřebuje jen neustálý dohled z dálky, asi jako lidi s dawnovým syndromem chráněné bydlení
pokud by na tom byl otec už ke konci, tak řeknu hospic, ale pokud je prognóza dobrá a zůstane naživu jen s tou epilepsií a cukrovkou, pak je na to léta života a pak se musíte pokusit najít externí zařízení, kde bude úplně nebo část dne pod dohledem
tedy pokud vám jde tak strašně o to, aby přežil co nejvíc let navíc, i když po pravdě řečeno, nevím jestli tak kvalita jeho života je taková, že je ze svého života opravdu nadšen, třeba kdyby se sám a vy taky smířili s tím, že může dojít k dituaci, kdy pomoc nebude nablízku, pomocník bude spát a dopadne to fatálně a předem se s touto situací vyrovnali, bylo by pro všechny líp
protože to je to, co vás všechny stresuje, jestli ho udržíte o rok, dva, pět /neznám prognózu/, není to skutečná potřeba péče
možná i matka kdyby se smířila s podobným vývojem situace, přestala by ho tak hlídat a přestalo by jí to psychicky drtit, to vědomí odpovědnosti, že by měla být ve střehu každou minutu, pak když jí to dorazí, tak to je zřejmě ten důvod, proč uniká do spánku z prášků nebo alkoholu /až poslední dobou/. Protože jí svědomí nedá nad tím mávnout rukou, ale když se dívá na svoji budoucnost, nevidí jí růžovou. Vidí třeba spousty let, kdy bude zavřená většinou doma, otci nic extra nebude, ale nebude se s ním dát nic moc podnikat venku, ale péči nebude potřebovat, tudíž ani žádná charita nepřipadá v úvahu, aby ho hlídala 24 hodin denně. Pro tu matku to musí být takové slušné vezení, kdy nezná konec výkonu trestu, když to lehce přeženu. Zkuste si představit mít takhle omezený pohyb. Bohužel ona je ten, kdo se musí třeba rozhodnout, že to dělat nadále nechce a tím ani nemůže s otcem žít ve společné domácnosti. Lidi si čassto neumí přiznat, že na něco nemají, protože to vypadá jako ostuda, že na to nemají, pak to ale takhle vypadá.
|
KIKA24 |
|
(16.1.2014 16:27:25) Víte já jsem i mámě několikrát řekla,že mu něco takového seženu,budu si ho brávat domů.Ona mi na to řekne,že jsem potvora a že se do toho nemám sr...Že táta má sestru,ostatní sourozenci se leta nestýkají a bydlí 200km daleko.Navštíví ho v nemocnici a konec.Na druhou stranu si stěžuje,ale nechce dům s pečovatelskou službou,nechce pečovatelku domů,Charitu,nic.Táta je z těch hovorů nešťastný,cítí se na obtíž.K nám nechce,že má domov s mámou,kolikrát mi děkuje a drží silně za ruku.S mámou moc nevychází,hrozná je i ta jeho němota,když máma křičí a on může jen rozhazovat rukama.Pořád mi táta píše,jak je rád,že nás má,že jsem mu s dětma oporou.Alespoň on to vnímá,to mě drží,že nedělám nic špatně.
|
|
|
|
KIKA24 |
|
(16.1.2014 17:16:55) V žádném případě se nechci litovat.Moje dětství nebudu rozebírat,ale bylo by to na hodně thrilerů.Oba moji biologičtí rodiče roky pili,rozvod byl jedno velké drama.Když jsem byla těhotná,máma mi rvala rum,který jsem jí brala,až jsem skončila s několika stehy na ruce.Byla jsem šťastná,že přestala,roky nepila,bohužel už pije zase minimálně 2roky a teď víc a víc.Nevlastní táta mi byl oporou,teď má rakovinu v pokročilém stadiu,ale naštěstí je šance,ta umírá poslední a on je optimista.
|
|
|
|