| yettynka | 
 |
(21.9.2013 8:52:38)
Ahoj, dotaz čistě ze zvědavosti. Pročetla jsem pár internetových diskusí (i diskuse zde na rodině) na téma fungování psychiatrických léčeben. Docela mne vyděsil chod na uzavřených odděleních. Můj dotaz: můžete mi (zjednodušeně) říct, co je cílem hospitalizace na uzavřeném oddělení, předpokládám, že stabilizace pacienta, diagnostika, zklidnění, eliminace rizika např. spáchání sebevraždy - pominou-li tato rizika a komplikace, je většinou přesunut na oddělení otevřené? Kde následně probíhá psychoterapie, ergoterapie, má možnost navštěvovat dílny atd? Sezení s psychologem, skupinky atd? Nechápu, proč tato péče mu není poskytována i na oddělení uzavřeném, šokovalo mne, že většinou jsou pacienti ochromení léky v jedné místnosti většinu dne a v podstatě sedí a čučí do blba...Ale to tu už zaznělo v diskusích, že důvodem jsou nedostatečné finanční prostředky k zaplacení většího množství personálu, důvodem je snaha je "uhlídat". Myslím si, že psychiatrický pacient toto potřebuje maximálně na počátku, ke stabilizaci, pak naopak potřebuje výše uvedené(kromě léků i psychoterapii atd). Ale já jsem laik, tak to jen vnímám já, proto se ptám zde.
A důvod, proč mne to vůbec zajímá - nastupuji na oddělení neurologie do brněnských Černovic, což je oddělení, které je sice v areálu Psychiatrické nemocnice, ale pod psychiatrii nespadá a jejíž pacienti jsou indikování neurologicky, nikoli psychiatricky. Já tam jdu na infuzní léčbu s lumbalgií a výhřezem ploténky, bude následovat rehabilitace. Ale protože na neurologii je většina pacientů věkově mezi 60 a 80 lety - já tam jdu potřetí a pokaždé jsem tam byla nejmladší (letos mi bude 35), tak si ráda pokecám i s okolními pacienty z otevřených oddělení. Hned vedle té neurologie jsou oddělení 5 a 6, což jsou oddělení pro lehčí případy, s psychoterapeutickým cílem. Bavila jsem se s tamními pacienty a u všech velká spokojenost, opravdu výborná péče, sezení s psychologem, ergoterapie, mohou si jít zacvičit, poměrně velká svoboda...Chápu, že tohle nejde na uzavřených odděleních, ta svoboda a tak, ale opravdu je to tam tak omezené - pouze nalejvárna léků bez nějaké psychoterapie? Nebo jsou uzavřená oddělení jen přestupní stanicí pro přesun na oddělení otevřené?
|
| yettynka |
|
(21.9.2013 9:02:21)
Jinak mám zkušenost i s kámošem, který byl na oddělení polouzavřeném(předpokládám, že se to tak jmenovalo), jednalo se o ochrannou léčbu, detaily, proč tam byl, popisovat nechci, nicméně i tam byla péče vynikající. Žádná hrůza, výše zmiňovaná v dotyčných diskusích, na které jsem narazila. Dopoledne měli skupinky, poté ergoterapii, měl možnost navštěvovat tělocvičnu, návštěvy od dvou do pěti, možnost chodit po areálu od jedné do pěti - pouze s omezením, že se každou hodinu musí jít nahlásit. Vycházky třikrát týdně(tj. může opustit areál, tuším že to měl od dvanácti do šesti). Jednou týdně volno 23 hodin - tj. mohl vypadnout domů přes noc. Jednou za měsíc tři dny volna. I po páté hodině si mohli jít zapálit ven, ale jen do zahrádky - oplocení kolem daného pavilonu, nikoli do areálu. Ale mohli navštěvovat koncerty, které léčebna pořádala, tj. jednou týdně se mohli jít zašít na koncert, který byl třeba od šesti do osmi hodin...Prostě suma sumárum, zas tak špatně se tam neměli....Ale je fakt, že já jsem uzavřené oddělení nazažila, neznám nikoho z uzavřeného oddělení...takže moje zážitky a co mi kde kdo popsal za zážitky - ryze pozitivní.
|
| Líza | 
|
(21.9.2013 9:13:11)
Yettynko, můžu mluvit jen o zkušenostech trochu starších, dneska už tam nedělám.
I na těch uzavřených odděleních to bylo diferencované podle toho, jak na tom kdo byl. I na uzavřeném oddělení měli někteří pacienti vycházky po areálu nebo i propustky mimo areál, jiní měli třeba vycházky pouze v doprovodu sestry, někteří je neměli a zůstávali na oddělení + při slušném počasí na oplocené zahradě kolem pavilonu.
Pacienti, kteří mohli profitovat z psychoterapeutické skupiny, ji dvakrát nebo třikrát do týdne měli i na uzavřeném (tam, kde jsem byla já - tohle může být na různých místech různé, i z personálních důvodů), na oddělení probíhala nějaká pracovní nebo arteterapie, ale to často vázlo na nedostatku terapeutů. Lidi, kteří mohli alespoň se sestrou po areálu, pak mohli docházet na další terapie - dílny, zahradnictví, koně, textilní dílna, výroba košíků, psychogymnastika atd.
Kapacita těchto terapií, plus možnost uvolnit někoho z personálu, aby doprovodil pacienta, který nemůže chodit sám, ale byly vždycky problematické.
Takže poměrně dost lidí zůstávalo jen na společenské místnosti, případně kuřárně.
Na druhou stranu, je dobré vědět, že ne všichni tam byli proto, že nikam jinam nemohli - některé pacienty je nadlidský úkol aktivizovat, platí to hlavně u některých závažnějších diagnóz; možná by se to dařilo, kdyby byl lepší poměr počtu pacientů a personálu, ale v daných podmínkách to nešlo.
|
| Lassiesevrací |
|
(21.9.2013 9:22:50)
Lízo, pamatuji s to stejně. Taky starší zkušennost, cca 15 let.
|
| Lassiesevrací |
|
(21.9.2013 9:23:35)
To druhé "n" mi tam skočilo samo  Zkušenost.
|
|
|
|
|
| Chrysantéma | 
|
(21.9.2013 15:28:24)
Yettinko,
je potřeba rozlišovat dva typy uzavřených oddělení:1.)akutní a 2.)chronické.
Na akutním uzavřeném oddělení jsou pacienti v akutní fázi,kde se čeká až nastoupí žádoucí hladina léků,aby nebyli nebezpeční sobě nebo okolí.
Na uzavřeném oddělení je to mnohem problematičtější,protože i když jsou pacienti zamedikovaní,často to prostě nestačí,na volný pohyb po areálu to většinou není(útěk,nebezpečí sebevraždy,nebo i vraždy v důsledku chronického psych.onemocnění)a tak nezbývá,než zůstat na oddělení.Další problém je nejen v množství personálu,kde bývají 2 sestry třeba na 50 lidí,ale i skutečně nemožnost ty pacienty jakkoliv zaměstnat,protože jejich schopnosti,ochota se zapojit se v důsledku nemoci prostě vytratily.
|
|
| Lada5 | 
|
(22.9.2013 8:58:32)
Mám relativně čerstvou, a to cca 2 roky starou zkušenost s uzavřeným oddělením PL Opava. Můj bratr má Aspergerův syndrom (v dětství bohužel nepoznaný a proto značně zanedbaný) se sklonem k depresím. Před dvěma lety nám vážně onemocněl otec, který o pár měsíců později na tu nemoc zemřel. V té době se bratr poněkud zdekompenzoval, dosti špatně se s tím vyrovnával, projevilo se to mimo jiné tak, že prakticky přestal komunikovat, on je i za normálních okolností hodně uzavřený do sebe, žije si takovým svým životem. Ale v žádném případě není nebezpečný sobě ani svému okolí. V té době to ani mamka moc nezvládala, a tak se dohodli s bratrovou psychiatryní, že by oběma (bratrovi i mamce) mohlo prospět dočasné umístění bratra v PL. Když jej uviděl přijímající lékař, bratr se s ním samozřejmě nebavil, tak rozhodl jej umístit na uzavřené oddělení. Nevím co si myslel že má za diagnózu. Co jsme mu říkali my ho moc nezajímalo a evidentně ani to co měl v papírech. Když jsme po týdnu přijeli bratra navštívit, byla z něj v důsledku podávání silných léků naprostá troska s nepřítomným pohledem kymácející se ze strany na stranu. Prosil nás abychom jej odtud vzali domů. Říkal, že mu násilím podávají léky, ze kterých je mu špatně, celé dny byl zavřený v jedné místnosti a jediné co směl dělat bylo dívat se na televizi, což ale stejně nemohl dělat, protože z těch léků byl úplně omámený.
Vzali jsme ho domů předčasně, ale ani to nebylo jednoduché s personálem dohodnout. Trvalo dalších několik týdnů, než se z tohoto pobytu dal jakž takž dokupy.
Navíc později jsme zjistili, že během pobytu v PL Opava byl okraden - při příjmu mu vzali všechny osobní věci včetně platební karty, dali mu je prý do trezoru, ale v té době mu někdo s jeho kartou platil přes internet a takto mu z účtu zmizelo několik tisíc Kč.
Takže poměry jak ve středověku. Tu krádež vyšetřovala policie, vedení PL se nám dodnes za to neomluvilo. Takže PL Opava nikdy více, naprostá katastrofa.
|
| Kateřina |
|
(23.5.2014 11:52:03)
od 7.1.2013 do 15.3.2013 jsem byla pacientkou v pl Opava, jelikož vlivem těžkých událostí, jsem staratila chuť žít a chtěla odejít ze světa. Nicméně v léčebně mě zničili ještě více. Nejdříve mi podávali léky po kterých se ze mě stalo chodící zombie, které nemůže mluvit chodit ani jíst. Paní doktorka porušla lékařské tajemstvé - důkazy jsou pouze slovní a myslím, že to nedokážu doložit , že to tak bylo, ale zničila mi vztah s blízkou osobou - tím se můj stav zhoršil a konec jsem chtěla víc pokusila jsem se i přímo na pokoji léčebny a jak to dopadlo - zavřeli mě na uzavřené oddělení mezi dá se říct lidi nebezpečné okolí s šílenýma psychozama, takže mi bylo ještě hůř. A důvěra žádná musíte lhát aby vás nezavřeli jako vězně který spáchal vraždu 3.stupně. HNUS co se tam děje mám toho více ale je to tak na napsání několika stran a to jsme tam byla 10.týdnů. Měli by to zavřít lidi pro ně nejsou pacienty ale pouze kusy masa, ze kterých mají peníze!!!!!
|
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)