| Tante Ema | 
 |
(17.7.2013 19:24:43)
Byla jsem takovéhle dítě.
Brečela jsem proto, že se mi po matce a někdy i po otci moc stýskalo a "zesilovala", jak mi docházelo, že se nedovolám, čili ze zoufalství a bezmoci.
Bývalo by mi pomohlo, kdyby mě rodiče neodkládali tam, kde jsem se bála.
Na otázky "Jak se ti tam líbilo?" jsem se brzy naučila odpovídat to, co chtějí slyšet.
Je zvláštní, že dokavad jsem byla malá a toužila být s rodiči, rodiče mě odkládali, jak jen mohli a kam mohli. Když jsem vyrostla a doma už pokud možno být nechtěla, tak jsem najednou nesměla sama nikam.
|
| Kreaty | 
|
(17.7.2013 19:32:59)
Tante, to je mi líto. Kdybych byla tvoje matka dojela bych pro tebe. Jak píše Ananta a Achjee.
|
| Kreaty |
|
(17.7.2013 19:35:12)
no to je nejlepší - moje dítě někde brečí, tak mu přestanu volat a ani ho nevyzvednu, položím mu telefon a nechám ho tam brečet, pak to udělám vlastní mámě a vlastní babičce, musíme se posilovat jsme šíleně rozmazlený!
|
| Ananta | 
|
(17.7.2013 19:41:34)
Jo, to je strašný, mě vždycky vyděsí, když někdo vychovává dítě podle nějaké šílené teorie z příručky. Já nečtu nic, rozhodla jsem se, že to číst nebudu.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(17.7.2013 19:52:46)
Rozhodla ses dobře.Mě je tady na Rodině dost často smutno.Myslím si, že to neskončí dobře. Mnoho mých kamarádek jede podle knížek typu R a R,ale cit pro vlastní dítě, pro konkrétní situaci a HLAVNĚ VÍRA V SEBE A VE SVŮJ ZDRAVÝ ROZUM šli do kopru.
Ale zase když ty matky mají pocit, že nedovedou vychovat dítě podle sebe, ať radši jedou podle R a R. To je ta inteligentnější metoda.
|
| Kamisi | 
|
(17.7.2013 19:56:18)
Dee Dee, ono není úplně snadný vymanit se z tlaku rodičů a okolí a ze svých zajetých programů, takže chápu, že člověk hledá inspiraci jinde.
Je ale pravda, že většina lidí přestala vnímat srdcem, rozum převládl.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(17.7.2013 20:28:45)
Kamisi, já mám bohužel pocit, že nepřevládl rozum.Rozum vymizel. Cit ale taky, v tom máš pravdu. Dost lidí se řídí stádností a tím,jak na ně působí manipulativní okolí.
Vrátit se nazpátek, k sobě, ke svým kořenům, do svého nitra by to chtělo.
|
|
| Tante Ema |
|
(17.7.2013 20:30:27)
Kdyby převládl rozum, bylo by to celkem OK. Kdyby srdce tak vlastně taky.
Blbé je, když převládne naslouchání vlastnímu vnitřnímu bordelu (hůře prázdnotě) hybridizovanému s neurózou.
Znám hodně lidí, kteří vychovávají dítě dle toho a toho autora, aniž ale pochopili princip toho, co dotyčný autor má na mysli. Typicky u RaR a Prekopové. A pak je ještě dogmatické chápání, to je taky lahůdka.
Lidi s ubitým rozumem se na něj spoléhat nemůžou.
|
| Kamisi |
|
(17.7.2013 20:35:54)
Myslím, že to myslíme stejně, jen používáme jiná slova. Rozumem mám na mysli právě to uvažování v zajetých kolejích, vliv okolí, přemýšlení stylem "co tomu řeknou ostatní" a přizpůsobování se většině.
|
|
|
|
| Tante Ema |
|
(17.7.2013 20:23:46)
Cit a víra šly do kopru.
|
| Kudla2 | 
|
(18.7.2013 7:35:47)
"Cit a víra šly do kopru."
Tante, zas to až tak neprožívej, šlo o vhodnost reakce na telefonát od dítěte, ne o spásu celého světa. 
|
|
|
|
|
|
|
| Kamisi |
|
(17.7.2013 19:49:22)
No právě, ono když dítě někde zrovna nebrečí, ještě to neznamená, že se mu nestýská. Pocity se zesílí, když maminka zavolá, tak se rozbrečí až teď.
To ale zároveň neznamená, že je nutný dítě hned od babičky brát, ono mu tam může být dobře. Takže - dobrý je ho nechat se projevit, vybrečet a když se mu uleví, samo dítě si řekne, co chce, může se stát, že se mu uleví a řekne, že chce u babičky zůstat, nebo mu pak máma může říct, že je jí to líto, ale nemůže pro něj přijet hned, když to opravdu nejde.
Je ale třeba dítě vnímat, naslouchat mu.
Zavrhovat a nevšímat si pocitů dítěte, nebrat je vážně, znamená zadělávat mu na bloky do budoucna.
Všechno, co dítě dělá nebo říká, má svůj důvod.
|
| Klára | •
|
(18.7.2013 20:30:09)
Tohle si přesně myslím taky....telefonát je pro dítě možnost ty pocity stesku vypustit ven a pak jít zas v pohodě dál...
|
|
|
| Monty | 
|
(17.7.2013 20:30:47)
Přiručky nečtu, měly by na nich být podobný výstražný nálepky jako na cigaretách.
Stýskání řadím do kategorie zbytečných emocí, tudíž je nepodporuji a nepěstuji.
Průměrné dítě zvládne být u průměrné babičky bez toho, aby trpělo odloučením od rodičů.
|
| aky | 
|
(17.7.2013 21:00:59)
Monty, ja som si par priruciek o RaR precitala, ale asi som to zle aplikovala, lebo jediny prirodzeny dosledok bol ze som mala tlak okolo 200 a deti si robili co chceli.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(17.7.2013 21:04:21)
aky, vtip je v tom, že R a R není metoda pro každého.Neesituje na světě metoda výchovy, která je aplikovatelná na všechny. Kdybych vám tu psala, že jen jeden typ mužů je vhodný, tak mě tady zabijou všichni.Přesto věří, že existuje "kuchařka" na výchovu dětí.
Znám děti, pro které je to skvělé. Ale můj syn třeba jednu skalní R a R a Montessori pedagožku z tohoto omylu vyvedl. Nicméně bere to tak, že má prý handicap a že zdravé děti jsou jiné.
Tak uvidíme.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(18.7.2013 7:34:05)
"Stýskání řadím do kategorie zbytečných emocí, tudíž je nepodporuji a nepěstuji."
Monty, to si děláš srandu?
Ty budeš rozhodovat za jiné (natož vlastní dítě), které jeho emoce jsou zbytečné a které ne?
|
| Monty |
|
(18.7.2013 8:15:46)
Kudlo,
o emocích ostatních nerozhoduji, jen o svých a o svém přístupu k nim.
Ovšem - vzhledem k tomu, že malé dítě má vlastních emocí redukovaný počet a rodiče je nějakým způsobem spoluvytváří, nezavdávám svým přístupem pocit, že pobyt u babičky je něco špatnýho, neobvyklýho nebo potenciálně traumatizujícího, protože je to normální. Nemám naprosto žádné výčitky a nemůžu tudíž na dítě přenést pocit, že se mu děje nějaké bezpráví.
Emoce malých dětí jsou do značné míry naše projekce, ale v tom útlém dětství je napomáháme formovat. Pokud budu nechávat roční dítě u babičky se slzami v očích a budu ho před odchodem objímat a loučit se s ním, jako kdybych ho opouštěla navždy, dávám mu určitý podnět ke zpracování, což se samozřejmě později promítne do jeho vlastních reakcí.
|
| Kudla2 |
|
(18.7.2013 8:31:08)
no, hlavně že si to umíš racionálně vysvětlit.
|
| Monty |
|
(18.7.2013 8:37:20)
Kudlo,
myslíš, že iracionální pocit z toho, že dítě bez mé trvalé přítomnosti trpí jako zvíře je lepší?
Já se nepouštím do experimentů, které se v praxi neosvědčily. Nemyslím si, že současný trend podporující patologickou závislost je dobře. Proto to nedělám. A nemá to nic společného s "citově chladnou výchovou".
|
| Kudla2 |
|
(18.7.2013 8:44:08)
Monty, "myslíš, že iracionální pocit z toho, že dítě bez mé trvalé přítomnosti trpí jako zvíře je lepší? "
Nevím, jak jsi na něco takového přišla, nicméně když dítě pláče do telefonu, až z toho nemůže mluvit, tak to není o mém iracionálním pocitu, ale o JEHO pocitu v danou chvíli.
A na mně je zjistit, jestli se tam tomu dítěti skutečně něco děje nebo jestli je to jen chvilkový stesk.
Mám dojem, že furt řešíš jen sebe a svoje pocity, kdežto pocity tvého dítěte jsou ti vcelku u zadku.
|
| Monty |
|
(18.7.2013 8:50:05)
Kudlo,
a co se mu může dít, u babičky?
Může se mu stýskat po domově, ale těžko mu tam někdo ubližuje nebo ho týrá.
K takovým babičkám se děti obvykle neposílají.
|
| Monty |
|
(18.7.2013 8:52:05)
Mmch., syn taky nejezdí k babičce vyloženě nadšenej, ale ne proto, že by mu tam někdo ubližoval, ale proto, že babička je přísnější a nutí ho víc pracovat. Doma by se válel.
|
|
| Kreaty |
|
(18.7.2013 9:24:58)
Monty, i u babičky se můžou dít zlé věci. Třeba tam babička není celý den. Vlastní zkušenost.
|
| Xantipa. | 
|
(18.7.2013 9:29:30)
No promiň - snad nedám svoje dítě k babičce, která celý dny courá a na dítě kašle - no to už ho můžu nechat rovnou doma a jít do práce.
|
| Grainne | 
|
(18.7.2013 9:32:06)
To je zase ovšem záležitost rodičů - vyhodnotit všechny aspekty výchovného počínání.
Někdy je to dokonce nutné i bez toho "respektování", protože dítě může být ohroženo.
|
|
| Kreaty |
|
(18.7.2013 10:00:42)
Xantipo, babička šla jenom okopat jeden řádek na chmelnici a bylo vymalováno. Ne že by se o mě nestarala.
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 10:09:23)
No to je taky otázka. Moje babička zas v době, kdy jsem tam jezdila jako malá holka, chodila do práce - měla na starost krávy. Jenže já nebyla stýskací a moc se mi líbilo se ráno vzbudit, v kredenci najít housku a něco na to, vzkaz - uvař si čaj a vždy poznámka - nechoď k ovcím /to kvůli beranovi/. Říkala mi to 1000x, viděla jsem, co umí a bála se ho, ale i tak to babička brala jako hlavní hrozbu. Směla jsem cokoli, zatopit, když jsem chtěla zkusit, jestli to už zvládnu, štípat dříví, dát vodu slepicím, nažnout srpem trávu a vhodit jim to. No a když se mi nic nechtělo, tak jsem se sebrala a šla za babičkou do kravína. A po cestě jsem častokrát potkala místní děti, tak jsem jen řekla, že jsem s nimi a po návratu k babičce jsem měla vzkaz - večeři máš v troubě, přijdu tehdy a tehdy.
A rozhodně jsem neměla pocit, že se o mně nestará. Ale v příspěvku bylo, že ty nebo kdo to tak cítil.
|
|
| Inka | •
|
(18.7.2013 10:10:37)
A co se stalo tak hroznýho než okopalařádek?
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 10:14:19)
Tak jestli třeba řádek neměl kilometr a dítě trpně čekalo, kdy se babička vrátí.
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 10:37:09)
A to bylo to "zlo"? A proč?
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 10:28:20)
No ale to je potřeba vhodnou formou vyzvědět a ne hned startovat auto.
Navíc to, že je dítě doma bez babičky, nelze automaticky považovat za "zlou věc".
|
|
|
|
| Grainne |
|
(18.7.2013 8:53:56)
Kudlo, ono tu jde především o to, že jestliže v dítěti vypěstujeme přehnanou závislost na rodiči(ích), nelze je poté beztrestně vystrčit kamkoliv - k babičce, na tábor atd. jen proto, že dle našeho názoru "věkem vyspělo".
Jestliže se o dítě přirozeně od malička dělíme s blízkými lidmi, přirozeně v něm pěstujeme schopnost komunikace s okolím, dítě přirozeně přijme odloučení od rodičů za účelem získávání nových zážitků a nehledá v tom "zradu".
|
| adelaide k. | 
|
(18.7.2013 9:02:17)
Graine, ne vždycky to tzak je. Já jsem jezdila za a s prarodiči co si pamatuju, v určitékm období jsme byli snad každý víkend u některé babičky.
A brečet do telefonu mamince jsem měla tendenci ještě ve 13 na táboře  Prostě se mi fakt stýskalo
|
| Grainne |
|
(18.7.2013 9:05:13)
Takto stýskající dítě bych neodložila.
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 9:08:54)
Ale to dítě může být naprosto v pohodě - ovšem jen do telefonátu s maminkou. Rozum mají mít obě - babička i maminka. A pokud si stýská během dne a brečí, tak telefonát to zhorší, pak ano, takové dítě se nemůže poslat nikam na týden, musí se na něj pomalu - prostě na to ještě nedozrálo.
Sestřin syn nebrečel, ale ze stesku a stresu z odloučení vždy dostal nevysvětlitelnou teplotu, která jen tak odezněla při příjezdu domů.
|
|
| 7kraska | •
|
(18.7.2013 9:12:11)
ja bych taky neodlozila styskajici si dite....ale jde o to, nakolik matka muze byt porad s ditetem, i cele leto, jestli nemusi do prace...to jsem nastesti nikdy resit nemusela, mohla jsem si praci zorganizovat sama a nakonec dite bylo rado, ze je s nekym jinym, kdyz jsem pracovne na chvili odjela, ze mu matka stale nestoji za zady
na tabor muzeme volat oddilove vedouci na mobil, ale dite stejne nema cas s nami mluvit, a vlastne ani chut, kdyz je tam s nejlepsimi tremi kamaradkami
|
| Grainne |
|
(18.7.2013 9:17:01)
7dmi, jde o to, že na tohle se musí myslet s předstihem, že jednou to dítě chtě, nechtě, budeme muset odložit, do školky, do školy, tu a tam k babičce........protože žádný společenský systém nepočítá s intenzivní výchovou do 15cti let, poté se dítě začne oddělovat přirozeně a samo.
Případně ano, můžeme tomu přizpůsobit celý vlastní život, dítě doma i vzdělávat a pak ponechat všemu naprosto přirozený vývoj, to samozřejmě lze, ale málokdo k tomu má možnosti, případně i chuť a životní touhu.
Na tom samozřejmě pak není nic špatného, ta první varianta je obvyklá společensky, ta druhá je opravdu velmi respektující, ale zároveň pro rodiče velmi omezující a pro první případ o to ví platí, že na to musíme dítě připravit.
|
|
|
| adelaide k. |
|
(18.7.2013 9:34:43)
Graine, ale mě bylo jinak fajn, netrápila jsem se celodenně, užívala jsem si s babičkama Kdyby si mě máma pokaždé nechala doma, aby mi nebylo smutno, přišla bych o spoustu skvělých zážitků.
Důležité je vystihnout ten poměr "cena/výkon" tak, aby pozitiva a zážitky převážily smutnění.
|
| Grainne |
|
(19.7.2013 7:56:03)
adelaide, přesně o tom poměru píšu a to je velmi individuální u každého dítěte.
Sama píšeš, že u tebe převládla pozitiva odloučení. To je ale přesně to, co musí rodič vystihnout, aby dítě nepoškodil.
Stesk po blízkých osobách je přirozený, ale nesmí přesáhnout přiměřenou mez, ať už proto, že dítě je velmi citlivé, nebo proto, že se mu navíc ještě děje nějaké příkoří - viz ty nevhodně se chovající babičky a to spektrum pocitu příkoří může být velmi široké.
Potíž je, že je to pocit, iracionální, nepřenosný. To, co jedno dítě považuje za radostné dobrodružství, jiné může pociťovat úkorně, nebo dokonce jako ohrožující.
Za mně - je trochu divné probírat to tady s cizími lidmi a neprobrat to přímo s dítětem.
|
|
|
| T | •
|
(18.7.2013 9:50:41)
Takze to maji dat pracujici lidi se styskajicimi detmi v praci vypoved? Aby se diteti nestyskalo? Ja i manzel mame 4 tydny dovolene, z toho tyden povinne na vanoce, jeden si setrime na jarni prazdniny, takze na prazdniny dite proste nekam musime umistit (tabor, babicky). Ano, vecer se ji tam obcas styska a na tabore i u babicky si vecer pred spanim pobrecela - bez telefonovani. Pres den ale pohoda, libi se ji tam. Breci takhle vzdy vic mensich deti, beru to tak, ze to tak nektere citlivejsi deti maji. Jiste je, ze z toho vyrostou a nejakou ujmu jim to taky nezpusobi. Naopak, ted kdyz uz nebreci, tak vi, jak se citi ty mensi deti a umi je uklidnit, povida si s nima, protoze si timhle vecernim steskem taky prosla.
Sorry, ale moje dite neni na svete samo, aby se vsechno vzdy tocilo podle jeho prani. Holt se jako skolak musi naucit vyrovnavat i s nepohodlnejsimi situacemi.
Byt tazatelkou, tak rozhodne nevolam vecer nebo rano. A celkove volani diteti omezim, dost mozna ho rozhovor s tebou vzdycky rozhodi.
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 9:53:05)
No tak dokud byly děti malé, tak jsme s manželem měli dovolenou na střídačku - abychom se vystřídali a bylo o malý děti postaráno - tedy u nás to nebylo kvůli stýskání. Ale když to jde v případě, že babičky apod. nejsou, tak by to jistě šlo v případě zájmu vymyslet i tehdy, když dítě je stýskací a má z odloučení trauma.
|
| Inka | •
|
(18.7.2013 9:56:22)
My jsme ale chtěli rodinnou dovolenou, ne každý zvlášť, to tak týden, ale aspoň 14 dní všicni spolu.
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 10:00:15)
No jo - chtít můžeš, ale když to nejde, tak co se dá dělat? U nás měly přednost děti - i když je zase fakt, že jsme neměli na vybranou. No a když je na vybranou, tak je to otázka priorit - to už si musí každý srovnat sám se sebou.
|
| Inka | •
|
(18.7.2013 10:06:42)
Já myslím, že i pro děti je lepší strávit čas s oběma rodičema najednou. Ale když to nejde nedá se nic dělat.
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 10:13:30)
Co je lepší? Lepší je být tam, kde se cítí spokojeně - a to se cítí třeba i s jedním rodičem. Děti vědí, proč to tak je a neřeší to - teď jezdí na výlety a podnikají lecos s tátou a jindy s mámou. Některé děti mají jen jednoho z rodičů a nikdo to neřeší. Děti pochopí, že když je nechci nechat doma samotné, musím to nějak udělat a že tohle je nejlepší řešení a myslím, že tohle řešení je lepší než nechat stýskací dítě 14 dní někde stýskat. A to, že chceš dovolenou společně, je dost často přání rodičů než dětí.
|
| Inka | •
|
(18.7.2013 10:22:47)
I to je pravda, že je to přání rodičů, nechtěla bych kolik let jezdit na dovolenou bez manžela. Ale naše dítě bylo spokojený na dovolený s babičkama i na táboře.
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 10:35:57)
Já to chápu, ale když bych měla na výběr všichni spolu a pak se dítě někde trápí (jako fakt trápí, ne že si zabrečí, když mu zrovna zavolám) nebo spolu jen o víkendech a jinak odděleně, tak bych zvolila druhou variantu.
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 9:55:37)
Naopak, ted kdyz uz nebreci, tak vi, jak se citi ty mensi deti a umi je uklidnit, povida si s nima, protoze si timhle vecernim steskem taky prosla - no ono to taky nemusí být přínosné.
Prošla jsem si taky šikanou od učitelky a umím pochopit děti, které prochází něčím podobným, ale tvrdím, že bych si tuto zkušenost ráda odpustila, když by to šlo. A nemůžu říct, že bych se cítila posílena, ač mě to nezabilo, ale spustilo to mechanismy, bez kterých by se mi zřejmě žilo lehčeji.
Takže bych se zas tak moc hrdě nebila do prsou, že Tvé dítě tím prošlo a zvládlo to.
|
|
| Kreaty |
|
(18.7.2013 9:58:18)
T no proto nepracuju a holt se starám o děti, když už jsme si je pořídili.
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(18.7.2013 10:08:46)
Vitaminy, takže ty jsi dala výpověď, aby ses mohla starat o děti, jo? A peníze na to starání bereš kde?
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 10:33:36)
Máme to s dovolenou podobně.
Holt nejsme přes prázdniny s dětmi s manželem jen společně, ale také samostatně. Takže třeba dva týdny společně, po týdnu každý z nás sám a zbytek vykryjí tábory a babičky. U nás je to ovšem bez stýskání.
Zkusili jste to tak, že by dítě nebylo u babičky třeba týden v kuse, ale dvakrát po 3 dnech? Čili místo teď týden pracuju a ty jsi u babičky, pak jsme týden spolu, pracovat 3 dny + dva dny dovolená a druhý týden to samé? Třeba by to bylo pro dítě snesitelnější.
|
| Líza | 
|
(18.7.2013 11:02:34)
Markéto, otázka je, zda by to bylo snesitelnější pro dopspělýho. Neměli bychom zapomínat, že dovoelná, aby k něčemu byla, musí nějakou dobu trvat - aby člověk vůbec stihnul vypnout. A je sice krásný, že dítě nebude fňukat do telefonu, ale pokud se kvůli nedostatku souvislýho odpočinku matka v půlce zimy začne zdravotně sypat, tak to asi nebylo to pravý ořechový.
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 11:12:06)
Však jsem taky psala, že se to netýká situace, kdy se má dítě v podstatě dobře, ale když mu někdo zavolá, tak se rozlítostní. Mluvila jsem o situaci, kdy se přesvědčím, že ten pobyt dítěti fakt nesvědčí. (Např. když se mi dítě v 5 letech poprvé vrátilo z tábora, čekala jsem, jestli se na mě bude věšet, bude mi celý den za zadkem, bude se mnou chtít spát apod. A nic. Normálně jsme se uvítali, pak jsme si povídali, a pak si šlo samo hrát.)
Pokud dítě ten pobyt jinde opravdu špatně snáší a vyzkoušeny byly různé varianty - různé tábory, babičky, pobyt s kamarádem a jeho rodinou apod., tak to matce na zdraví taky nepřidá, protože celou dobu, co je dítě pryč se sama trápí.
|
|
|
| Inka | •
|
(18.7.2013 12:02:32)
Tak to my měli taky 14 dní společně a týden každý zvlášť se svými kamarády, zbytek babičky pak tábor. Ale babička po dnech by mi asi neprošla, taky na to dala dovolenou a něco to stálo, takže jezdit tam po částech by asi nešlo.
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(18.7.2013 9:06:42)
Adel - právě proto nechtějí vedoucí na táborech, aby děti měly mobily a telefonovaly domů. Dcera mi říkala, že právě i velký holky pak brečely a vedoucí nevěděly, koho spíš utěšit, koho držet za ruku. A nekteří rodiče odmítaly připustit, že po jejich telefonátu je dítě hodinu rozhozené, i když předtím bylo naprosto v pohodě - a rozhazuje to celý program, protože když zavolá během dne, tak se nemůže nechat plačící dítě jen tak někde a věnovat se jiným, o to dítě se musí někdo postarat. No a když je to večer - těch vedoucích tam taky není tolik, aby se každý mohl věnovat tomu dítěti, který po telefonátu s rodiči smutní a brečí.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(18.7.2013 9:13:16)
Grainne,
kamarádka má dítě, které vede k samostatnosti myslím mnohem víc než ty naše, přesto je na ni dítě extrémně fixované a tábor doslova probrečelo (už ho tam nepošle, ale tím táborem to nebylo).
Myslím, že je potřeba se smířit s tím, že jako rodič prostě nemůžu ovlivnit úplně všecko.
|
| Kudla2 |
|
(18.7.2013 9:14:16)
"tím táborem to nebylo" to myslím jako že ten tábor sám o sobě je fajn, nijak mu tam neubližovali atd.
|
|
| Grainne |
|
(18.7.2013 9:20:09)
Kudlo, to jsou ovšem výjimečné případy mimo obecné normy, pak rodičům nezbude, než se tomu přizpůsobit, nebo vystavit dítě nadměrnému stresu.
Na táborech, pokud se nejedná o zájmovou záležitost se známými lidmi i vedoucími já osobně tedy neshledávám nic moc atraktivního pro většinu dětí a rozhodně to nevidím jako vhodné pro mladší školní věk, u starších velmi individuálně a opatrně.
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 10:13:45)
To, co píšeš, je pravda jen na půl. Pokud budeš svým jednáním dávat dítěti najevo, že to, že musí být u babičky (ve školce, na táboře atd.), je strašné a smutné, tak máš pravdu, že většina dětí tvé vidění převezme.
Ale rozhodně se nedá říct, že pokud to budeš podávat pozitivně, že se tam každému dítěti bude líbit a nebude si stýskat.
Mám dvě děti, obě odjížděly na tábor spolu, takže mé chování bylo jednotné vůči oběma. A jedno odjíždělo s úsměvem, druhé začalo natahovat. Příčina je jen v rozdílné povaze dětí. Jedno je pozitivní kolektivista, druhé je cíťa, navíc mladší.
|
|
|
|
|
| withep | 
|
(18.7.2013 8:52:24)
"Je zvláštní, že dokavad jsem byla malá a toužila být s rodiči, rodiče mě odkládali, jak jen mohli a kam mohli. Když jsem vyrostla a doma už pokud možno být nechtěla, tak jsem najednou nesměla sama nikam."
Tante, to je smutná, celkem asi obecná pravda. Malé dítě se nesmí rozmazlit, velkému se zase musí zatnout tipec, protože je rozjařené a nezodpovědné. Mělo by to být obráceně - malé by mělo mít tolik kontaktu a tolik přítomnosti, jak jen možno, aby se mu později - vyrovnanému a čím dál zodpovědnějšímu - mohly s důvěrou otevírat dveře do světa.
|
|
|
...
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)