mluvila bych s ní vesele, nijak to neprodlužovala, dělala fórky a vtípky.
Hlavně bych si s ní o tom ale povídala, až bude u tebe, aby ty pocity ze sebe dostala..

moje extrovertní citlivé dítko prošlo různými fázemi při pobytech beze mne:
- nejdříve, když byl maličký (3,5 roku), volání vyžadoval - připadalo mi, že se jím ujišťuje, když mě slyší, že existuju, že jsem nezmizela z povrchu zemskýho

- pak cca kolem 4,5 - 5,5 roku nastoupila fáze, že když mě slyšel a rozhovor byl moc dlouhý, tak nabíral k pláči, protože se mu stýskalo (jinak byl naprosto v pohodě a šťastný)

- kolem 6,5 roku mě někdy už ani nechtěl, páč neměl čas se se mnou vybavovat...