| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Malý provokatér

 Celkem 53 názorů.
 louda 


Téma: Malý provokatér 

(6.6.2013 20:48:08)
Jak byste řešili / řešíte tuto situaci. Syn, 3 roky, leží na gauči a položí nohu na stůl, kde leží talíř s chlebem. Řeknu mu - nedávej nohy na stůl, dáváme tam jídlo, nohama chodíš po zemi a máš je špinavé. Navíc bys mohl shodit talíř. Nohy se na stůl nedávají, ani já nedávám nohy na stůl. On je tam s úsměvem položí ihned zas. Znovu mu to zopakuju a tentokrát mu je dám sama dolů. On to udělá ještě znovu, a znovu a znovu. Většinou se to opakuje tak dlouho, než ztratím nervy a zařvu nebo ho plácnu přes zadek. Takhle to je se vším. Hledám nějaké tipy na postup, který funguje a neskončí tím, že se naštvu ~f~ díky
 BIGL 
  • 

Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 20:52:25)
Mame stejny pripad doma, taky zkousi, kde jsou hranice. Jsem zvedava co poradi odstatni.
 Martina, 3 synové 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 20:58:40)
Nechat (chvíli) bez povšimnutí, jinak je to jako hra na jukanou a dítě to začne bavit. ~z~
 Kafe 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 20:58:33)
Se nudí, tak provokuje. Můj malý to dělal a občas dělá také. Pro něj je to taková hra. Funguje ignorování, což ale vždycky nejde. Lze ho ale vykázat do pokojíčku nebo mu dát nějakou práci (třeba může "zametat" podlahu), leštit skříňky, apod..
 Markéta 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 20:59:00)
Sundat z gauče, odvést z pokoje a nechat ho za zavřenými dveřmi jsi zkoušela?
 Meta 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:05:45)
Po prvním napomenutí přeruším nežádoucí činnost. Důslednost se tomu říká. Tudíž to to nebohé dítě nemůže opakovat ~;)
 LuciHa 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:06:45)
Já jsem přišla na to, že důležité je, jak se zachovám já. 3leťák právě (nevím proč) čeká na to, až se rozčílím nebo mu plácnu, a to je jeho vítězství. Takžse mi osvědčil klid, zopakovat pouze 1 nebo 2x. Popadnout, dát do pokoje, pevný hlas, rozhodnost. Na nic jiného jsem nepřišla a hlavně práce sama se sebou (jsem trochu cholerik, takže sama sebe trénuji v trpělivosti a ono to nese opravdu ovoce.
 louda 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:19:42)
To jsem zkoušela, ale pro něj je odvedení do pokoje tak strašlivý trest, že ho nemám srdce použít. Začne ihned plakat, chce jít ke mně, z pokoje hned uteče, leda bych ho tam zamkla.
 vlad. 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:38:37)
Loudo, a on to ví, ví, že tě má v hrsti, že je ti ho potom líto, chudáčka. Jsem hnusná matka, já bych to udělala. Vodím dcerku do školy, junior strašně rád chodí s náma. Ale! onehdá naprosto nedbal, když už jsme odcházely, ještě pobíhal nahatý a evidentně nevěřil, že zůstane doma s tatínkem. Zůstal. Řval jako hyena, slyšela jsem to až ven. Ale líto mi ho nebylo, nebudu kvůli němu řešit, proč dcera chodí pozdě. Prostě ráno dělal naschvály, tak musel nést důsledek svého chování. Trest by nastoupil tehdy, kdybychom kvůli němu přišly pozdě. Jak to teď hezky funguje. Doufám, že vzpomínku udrží ~;)
 louda 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:53:58)
No jo, no. :) ono to zní snadno, když to člověk napíše, je to hned jednodušší. Ale má teď takové období, řešíme víc věcí, záchod, spaní, nechci být pořád jen ta, co přikazuje a zakazuje. Tak se snažím mu to víc vysvětlovat. Ten tvůj příklad je pochopitelný, udělala bych to stejně, jenže třeba ta možnost dát mu pocítit důsledek, který je tak nějak přirozený, nemám. Když rozbije televizi, už bude pozdě. Když se nechce oblékat, doma ho nechat nemůžu :) takže mi zbývá jen trest. Třeba u toho oblékání, které je mimochodem taky velký zdroj jeho pobavení, se mi teď vyplácí spíš systém odměn. U jiných výstupů asi zkusím ten pokoj, vím, že ho tam neudržím, ale výchovný bude už asi jen fakt, že musí na chvíli opustit preferovanou společnost.
 louda 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:54:00)
No jo, no. :) ono to zní snadno, když to člověk napíše, je to hned jednodušší. Ale má teď takové období, řešíme víc věcí, záchod, spaní, nechci být pořád jen ta, co přikazuje a zakazuje. Tak se snažím mu to víc vysvětlovat. Ten tvůj příklad je pochopitelný, udělala bych to stejně, jenže třeba ta možnost dát mu pocítit důsledek, který je tak nějak přirozený, nemám. Když rozbije televizi, už bude pozdě. Když se nechce oblékat, doma ho nechat nemůžu :) takže mi zbývá jen trest. Třeba u toho oblékání, které je mimochodem taky velký zdroj jeho pobavení, se mi teď vyplácí spíš systém odměn. U jiných výstupů asi zkusím ten pokoj, vím, že ho tam neudržím, ale výchovný bude už asi jen fakt, že musí na chvíli opustit preferovanou společnost.
 Tante Ema 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 8:52:07)
To tě má chlapeček pěkně na háku.
Ale dobrou službu mu tím neděláš, když ho necháváš, aby tě takhe dával do latě. Akorát ho to neurotizuje.
 Monika,3 kluci 14,4,1 
  • 

Re: Malý provokatér 

(1.9.2015 5:26:16)
Kamarádka byla u psycholožky s 4letým synem a ta jí řekla, že vyhazovat ho z pokoje nebo někam do jiné místnosti se nemá, protože je to pro to dítě prý příliš silné, že jako je to podobné jako když ho vyloučíš ze smečky a že to je extrémní. Prý se má jen postavit v místnosti do kouta, aby si uvědomil, že udělal něco špatně.
 hnusák lepák 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:17:50)
když víš, že to dělá naschvál, tak ho pleskni zrovna, a dřív, než se stihneš naštvat
 neznámá 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:39:00)
Asi tak nějak, provokovat ho přestane brzo bavit.
Já bych ho odvelela do pokoje.
 veverkaa 
  • 

Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:24:39)
odnesla bych talíř a nechala ho s nohama na stole. předpokládám, že to je konferenční stolek, u stolu v kuchyni bych ho tak nenechala. jen se tě snaží vytočit a má z toho srandu. o nic nejde, nic tím nezničí a ani si tím neublíží.
 louda 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:46:36)
V tomhle případě o nic nejde. Když si ale vezme meč a začne s ním máchat u televize, to mu prostě dovolit nemůžu. Přitom mi stačí, aby odešel o metr dál. Reakce je ne. Končí to pravidelně tak, že mu meč vezmu, on se rozzuří, chvíli se pokouší do mě bušit a pak se otráveně svalí na zem se zkaženou náladou. Jde o princip, opravdu mu nezakazuju všechno, to s tím stolkem byl jen příklad. Dělá to i venku, prostě v některých momentech záměrně nerespektuje, co říkám. Ale venku to chápu, tam jsou lákadla, kterým je těžké odolat, třeba mrtvý pták :) Já to vlastně chápu i doma, zkouší, občas se třeba i nudí, ale chci najít ideální způsob, jak to řešit a nezkazit nám vzájemně náladu.
 veverkaa 
  • 

Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:00:08)
tak meč bych mu po 3. varování sebrala taky :-) ať se vzteká nebo ne. pokud by se vztekal hodně, dostal by i na zadek.
a nezkouší jen upoutat tvoji pozornost?
 louda 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:31:57)
Je fakt, že to často dělá, když potřebuju něco udělat a nemám v tu chvíli se mu věnovat naplno. Ale není to pravidlo.
 Tante Ema 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 9:00:21)
Po třetím?
Po jednom!
A pokud by se mě pokusil uhodit (já děti nebiju), šel by na hanbu na takovou dobu, aby to pocítil, resp. pokud by to šlo,já bych opustilamístnost a zavřela se někde. Tp je důsledek. Když mi budeš ubližovat, pochopitelně nemám zájem o tvojí společnost.
Když dostane po sebrání meče erupce vzteku, tak to je taky logický, nechť sedo syta vyvzteká a prožije si i zkaženou náladu. Když se ten cyklus nechá proběhnout celý,tak to možná zkusí ještš jednou nebo dvakrát, nebo i víckrát,pokud jse byl delší dobu nedůsledná, ale nakonec se ustálí na tom, že mlátitmečemdo tv není dobrý nápad.
 Alena 
  • 

Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:44:34)
Ale ten meč je prece uplna prkotina, ten by mu sebral kazdej, neposlechne, nema ho. Proc byste kvuli tomu meli mit oba zkazenou naladu? Za pet minut o tom dite nevi (ostatne on te provokoval a na tvou reakci cekal) a ty o tom premyslis pul dne. Neprozivej to tak.
 Dani.K, K 05, P 09 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:58:20)
Aleno, moje dítě si v současnosti hraje se lžící na boty. Šermuje s ní, střílí s ní atd. A když mu ji seberu, když s ní provokuje (jak psala tazatelka - i když ho napomenu, tak s ní pořád mydlí a kouká se, co udělám), tak to není na pět minut, ale klidně na půl hodiny i hodinu vztekání... (to je ještě dobrý, starší šel hned do afetku a vztekal se i tři hodiny).
Už, aby tomu tříleťákovi bylo tak pět ~:-D
 Alena 
  • 

Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 23:41:49)
No tak chapu, ze ve 23.00 to muze rusit nocni klid :) Pres den bych ho prekrocila a uchylila se do jine mistnosti :)
 Eva 
  • 

Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:55:18)
Nevsimej si ho a nereaguj. Seber talir a jdi pryc. Prestane ho to dost brzo bavit.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 21:58:42)
Řeknu jednou. Vysvětlím.
Podruhé řeknu a zeptám se, čemu nerozuměl. Případně dovysvětlím (pokud starší a mazanější prevítek už vymyslí, čemu že to nerozuměl - přišlo ve vyšším věku).
Řeknu potřetí a plácnu. Bez rozčilování (které je cílem prevítkova konání, neb není nic srandovnější, než vytočená matka...). Odvedu prevítka do jeho pokoje s větou, že až bude vědět, jak se chovat, může přijít.
Prevítek se dostaví obratem a hrne se ke gauči. Koukne po mně a už šteluje nožky na stůl. Ale co to? Ono to nejde (neb krkavčí matka v okamžiku odvedení prevítka do jeho pokoje odtáhla stůl tak daleko, kam prevítkovy tříleté nožky nedostačují). Prevítek se sune na kraj gaučíku a natahuje nohy, jak jen to jde. Následně spadne z gauče, natluče si prdku a s pláčem přijde. Chudáčka polituji a chlácholím. A nechápavě se ptám, jak že se to stalo, že spadl z gauče.
Ó santa simplicata - on mi prevítek naprosto nevinně praví, že nějak nemohl dosáhnout na ten stůl, tak se posunul a upadl.

Jinak záznam rozhovoru a konání mého prevítka č. 2 z jeho cca 3,5 roku věku :-)

Důležité jsou 3 věci:
1)Zachovat klid
2)Splnit, co slíbím (pokud řeknu "Ještě jednou tam ty nohy dáš, půjdeš do svého pokoje", tak to musím uskutečnit.) Ergo kladívko - co nemohu splnit, nevyslovím!
3)Pravidla jsou nastavena jednoznačně a tudíž vždy stejně (např. u nás bylo upozornění - napomenutí - trest).
 fisperanda 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:01:29)
Dcera měla židli v koutě, kam byla odvelena, nemilosrdně po páchání takových blbin. Například když se rozčílila, a bouchala pěstí do stolu, nebo když něco vztekem zničila. Nechala sem jí tam zírat do zdi, dokud se nepřišla omluvit se slibem, že už to neudělá.
Zdá se to jako blbost, ale fungovalo to perfektně. Pak když něco udělala, vzápětí řekla "já vím, kout" a šla si tam dobrovolně sednout. Tohle udělala ještě párkrát, a pak byl klid.
Kdyby neseděla dobrovolně v koutě, zavřela bych ji v pokoji.
 karma 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:31:57)
chápu, mám stejnou povahu (hádám( asi jako ty, tzn jsem celkem prudas. já bych taky řekla, že se to nedělá + vysvětlila bych PROČ (srozumitelně). Udělá znovu (a asi udělá, protože 3roky prostě jsou takový vymezovací období. On si prostě fakt ověřuje tu tvou důslednost.), tak zopakuju, udělá potřetí, SNAŽÍM SE ZACHOVAT KLID a trvám na svém, klidně odvedu do pokoje a zavřu dveře a vysvětlím proč (moje dcra by taky okamžitě přišla zpátky a to s řevem. Ale pak by si dala bacha.

Někldy se člověk udrží a koná s klidem, někdy prostě zařve, neb není stroj...ale myslím, že to dítě to přežije (a často má podobný naturel, takže to chápe). Chce to neujíždět moc často. Já mám děcko už pětileté, po mně výbušné, občas na sebe zařvem, ona se nyní dost často demonstrativně urazí, pak se poobjímáme, pak si to vyříkáme...a jede se dál~;).

Prostě to chce důslednost a maximálně se nenechat strhnout, ale to víš. Ono to děcko asi dost vycxhovává i rodiče.
 Dobra1 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:44:48)
Vysvětlovala bych jen tam, kde jsem to ještě neudělala. A současně okamžitě řekla, že jestli neposlechne než napočítám do 3, bude následovat trest. Může to být odvedení do pokoje s tím, že tam musí být, dokud ho nezavolám ( poprvé tak 3-4 min.), klidně bych ho tam i zamkla. Nebo to může být jedna na holou nebo něco jiného, co zabírá. Ale důsledek musí přijít HNED a VŽDY, když neposlechne, ve chvíli kdy řeknu slovo "tři".
Mmch s tím ponecháním doma - ono v jeho věku stačí 5 minut. Takže já jsem si naplánovala odchod tak, abych měla rezervu aspoň 20 minut, když dítě nebylo oblečené, odešla jsem a zavřela za sebou dveře. 5 min (možná míň) jsem zůstala na chodbě, pak jsem se vrátila. Měla jsem sluchovou kontrolu, co se doma děje (řev za dveřmi). Dítě v tomhle věku nemá vnitřní představu času, neví, že jsem odešla "jako", bere to jako můj odchod a návrat. A pamatuje si hodně dlouho, že příště to už nechce. Ta delší rezerva je tam pro čas na uklidnění dítěte a jeho dooblečení.
 Dani.K, K 05, P 09 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:53:11)
Je to drsné od něj odejít, ale vůbec to není špatný nápad, asi to taky zkusím ~;). A nekamenujte, prosím... ~;)
 daba+holčička 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:59:47)
tak to funguje jen u někoho, moje 3leté dítě řvalo ve školce, že tam nechce být, že chce být samo doma. Když jsem jí jednou jakže odešla a nechala jí tam, poslouchala jsem za dveřma celá na trní. Slyším vysoký hlásek, odemykám s tím, že tam pláče a ona si povídala s televizí ~8~
 daba+holčička 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 23:02:58)
ale jinak jsem celkem proplula s tím, že jsem líná matka, nějaký nohy na stole by mě fakt nepobouřily. Jo, měli jsme doma dost bordel a máme často ještě teď. jo, máme trochu rozmazlený dítě. Ale zas jsme si to ranné dětství jak se dalo užily. Ono stačily ty problémy, který se řešit musej - třeba utíkání.
 Dani.K, K 05, P 09 


Re: Malý provokatér 

(6.6.2013 22:51:35)
Ty máš dvojče od mého syna? ~t~
Taky mi to dělá, taky mi rupají nervy. Pomáhá jedině to, co tu bylo řečeno - přerušit činnost (zabavit ho něčím jiným). Ale to taky není jednoduché, protože to už prokoukl a snaží se provokovat dál. Anebo začne něčím provokovat, když zrovna spěcháme (má se oblékat, tak si slipy narazí na hlavu apod). Skončí to plácnutím, řevem až afektem. Když ho odvedu do pokojíčku, tak z něj uteče zpátky ke mně a chce "pochovat". Když ho v pokojíčku zamknu, tak mlátí do dveří tak, že se bojím, že je rozbije (skleněná výplň, takže ho nezamykám).
Snažím se, aby měl pevné hranice, nechám ho řvát. Když mě bouchne, plácnu ho přes ruku. Když se vzteká až moc, otřu mu obličej mokrou studenou žínkou, což funguje. No a přežívám a čekám, až z toho vyroste...
Uklidňuje mě, že starší byl (a je) taky provokatérem (s hromadou dalších problémů), není to výchovou, starší je aspík. Mladší nemá vyloženě autistické rysy, ale dost se staršímu podobá (bráchové se nezapřou ~y~).
To, že mám takové děti, jsem prostě vzala. Pro někoho jsou to nevychovaní spratci, miluju je takové, jaké jsou ~s~. Moje děti prostě nejdou "vychovat", jen se pořád snažím jejich chování nějak usměrnit ~:-D
 anemon 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 0:51:24)
Na mé děti už by to byl moc dlouhý proslov (používá manžel, výsledek nejistý) Já raději stroze "Dej nohy dolu!"

Nevím, jak to stručně popsat, ale než "NEdělej, NEkřič, NEdupej.... Protože bla, bla a bla a bude to a to" funguje spíš povel (?rozkaz) co mají udělat. Napadá mě ze dneška - nakloň se nad talíř - zabralo lépe, než manželův proslov o příčině a důsledku.
 anemon 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 0:55:06)
Opakovaně děti cintaly polévku, jsem zapomněla napsat.
 Winky 
  • 

Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 6:04:09)
Přesně tak, říct co ma udělat, a trvat na tom, pokud pravidlo dodržet nezvládne, padluje z pokoje.
Moje detinky s oblibou dělají kraviny u stolu u jídla. Kdyz po upozorněni ne přestanou nebo to prepisknou, sbírám talíře a jdou do pokoje. Sedmiletá urážene, pětiletej s revem. Ale stačí to jednou za pul roku, pak se dokážou uklidnit i na slovní upozorněni.
 Agatha Ch. 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 8:34:13)
jojo, děti velmi dobře reagujou na jednoduché povely, takže často používam stejné jako u psa: k noze, čekej, zůstaň, jdeme, ticho, nesmíš, sedni, lehni, ke mně... docela to funguje ~R^
 Martina, 3 synové 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 8:41:15)
Řídila jsem se zásadou "ne neexistuje". Je to zprvu těžké, ale dá se na to zvyknout: neříkala jsem dětem, co nemají dělat - to ostatně věděly dobře ~t~ - ale co dělat mají, funguje to skvěle. ~b~
 adelaide k. 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 6:53:59)
Že ve třech letech zkouší tvoji trpělivosta důslednost je normál :-)

Já bych a)zkrátila ten proslov na "nohy se na stůl nedávají" b) zopakovala jednou, max. dvakrát, a pak by si mohl sednout leda na zem, když u stolu mu to slušně nejde ~d~

Že se vzteká, když není po jeho je logické, ale není top nic čím by ses musela trápit. Jak už někdo psal, za chvíli už o tom ani nebude vědět.
 Eva 
  • 

A co když nejde do pokoje? 

(7.6.2013 7:48:18)
A jak řešíte, když neposlechne ani příkaz jít do pokoje nebo nesedět na gauči, když se neumí chovat? To ho mám do toho pokoje dotáhnout? Příčí se mi fyzické donucení, jak to řešíte?
 adelaide k. 


Re: A co když nejde do pokoje? 

(7.6.2013 8:30:57)
Evo a co je tak drastické na tom, když dítě chytnu za ruku a do toho pokoje odvedu, nebo když ho popadnu a třeba posadím na zem ~d~

 Hilly. 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 8:45:24)
Hned podruhé bych mu přes ty nohy švihla~d~
 Tante Ema 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 8:49:14)
Odnesla bych ho od stolu za dveře. Kdo neumí sedět u stolu, holt u něj nesedí.
I když po pravdě, já bych asi zvolila variantu dvě, celkově se mi osvědčuje líp, nic bych neříkala, nohu na stole úplně zasklila, jen bez řečí odnesla talíř.
Ono ho to přestane bavit, když nemá odezvu.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 9:00:43)
1. "Nohy patří pod stůl."
2. "Nohy!!!"
3. Eskorta do pokoje a nechat chvilku vydusit. (Když neumí sedět u stolu, nebude tam sedět.) On to není pro něj "strašný trest", on jenom ví, jak na tebe.

Fór je v tom, zasáhnout, než tě vytočí doběla. Pak už má člověk akorát chuť zrubat ho na jednu hromadu.

Já mám doma čtyřletého provokatéra par excellence. Krom toho dělá neuvěřitelné bojkoty, sabotáže, uráží se, vzteká se, ignoruje, zkouší, jestli by tomu všemu nemoh šéfovat... A dělá to prakticky FURT. Takže vím, jak MOC je to na nervy. Na druhou stranu má i spoustu dobrých stránek, takže se zatím snažím ho nezabít. :-)
Mnoho sil.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 9:03:50)
Jinak já mám tendenci taky "vysvobozovat" děti od nepříjemnejch emocí, tj. od jejich vzteku, frustrace, zklamání atd.

Ale není to dobrý. Oni si to potřebujou prožít až do konce, takže se snažím oprostit od toho, že chci, aby byla pohoda. Protože stejně nebude. Chvilku budou v klidu a začnou zas, asi to do toho konce prostě potřebujou dotáhnout.

(A maj výdrž, syn odmítne sundat si boty, tak ho nechám sedět v předsíni. Je schopnej sedět tam klidně hodinu, vztekle něco pořvávat a přitom omatlat a oslintat všechny skleněný dveře a zrcadla, a že jich tam je. Jako že taková udička na další výchovný zásah. Jak přežiju jeho pubertu, nevím.)
 Tante Ema 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 9:18:01)
Možná zrovna docela dobře, můj nejstarší byl taky takový a pubertu měl klidnou.
Teď najíždí dvouletá a to bude asi horší, protože to je temperament naložený bagrem a chodící vášeň.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 9:25:58)
Chodící vášeň, to je přesný ~:-D No nechám se překvapit.
 sarmi 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 10:49:37)
a není ta tvoje taky stirka? mam 2,7letou a presne, jak pises - vasen a temperament nasobeny tim, ze dohani starsi bratry. fajn kombinace ~t~~8~~8~~8~~;)
 adelaide k. 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 10:57:21)
Kopřivo, von PB ví že máš pevný nervy, přece by ho neposlal nějakýmu raplovi :-) ten už by ho přerazil.

Mmch, chodící vášeň, jj, naše hvězda :-)
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 11:28:25)
Kdo kdy říkal, že mám pevný nervy? ~a~~a~~a~~:-D

Já nikdy! ~q~~q~~q~~q~~q~

Už jsme spolu absolvovali i pár výstupů, na který teda nejsem pyšná. Ale tohle fakt není dítě pro začátečníky. ~d~
 adelaide k. 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 11:55:53)
Kopřivo tak vidíš že máš :-) hele, ještě žije, to je důkaz :-)
 Janča+Adélka9/05 a Simonka5/08 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 9:01:57)
také při nevhodném chování a nereagování na "zákaz" odvádíme do pokoje. Teď stačí říct: "Jdi do pokoje a až se budeš chovat pěkně, přijď"
 Suza007 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 14:03:18)
Napřed řeknu, že nohy nepatří na stůl. Když mě ignoruje, tak zopakuji. A pak už vyhrožuji - dej ty nohy ze stolu, nebo tě vyhodím. No a když neposlechne, tak dítě od stolu vyhodím. Ne nutně do jeho pokojíčku, prostě pryč z obýváku. Pokud možno v klidu, nekřičet (ne vždy se zadaří).
No a u příkladu s mečem, bych taky po třetím varování meč sebrala a schovala. A že se dítě vzteká, to se nedá nic dělat. I když já jsem teda hodná, a když se dítko delší dobu vzteká, tak jdu za ním a chovám ho a vysvětluju, proč jsem se zlobila, proč jsem mu např. sebrala meč nebo vyhodila ho od stolu. Dělám to proto, že chci, aby dítko vědělo, že jeho mám pořád ráda, jenom se mi nelíbilo, co dítko dělalo. Mám pocit, že na moje děti to platí víc, než kdybych je nechala půl hodiny řvát.
 maceška 


Re: Malý provokatér 

(7.6.2013 15:46:35)
Odnesla bych talíř s chlebem, nohu bych mu podložila nějakým hadrem a víc bych si ho nevšímala

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.