| Pruhovaná | 
 |
(16.4.2013 18:51:34)
Z toho všeho, co píšeš, mi připadá závažné jedině skákání po lavicích vě školce (ale kdoví, v jaké je to situaci) a ubližování sourozenci.
Jinak se mi jeví jako úplně, ale úplně normální chytrý čtyřletý dítě. Vzteká se každé dítě, kdejaké řeklo rodičům "nemám tě rád", je malej, to neřeš.
Nech ho žít, vejskat si radostí (neboli výskat, vískají se vlasy  ), kreslit obrázky jek chce (proboha, jsou mu 4).
Já bych řekla, že ho chceš omezovat v tolika věcech, že už nerozlišuješ, co je důležité a co méně.
Jestli je starší sourozenec, máš na něj možná moc vysoké nároky.
Ale, abys nemyslela, že tě chci kritizovat, já kolem čtvrtého roku mého syna byla úplně zoufalá, vlastně stejně jako ty, kvůli stejným věcem (krom toho ubližování), o kterých píšeš. Manžel s tím byl úplně v pohodě. To až teď to vidím jinak. Prostě jsem měla mít daleko větší nadhled. Proto sem taky píšu svůj názor.
|
| Pruhovaná |
|
(16.4.2013 19:01:01)
A ještě, hlavně ho necejchujte jako divný neposlušný dítě bez dicsiplíny. Bacha, aby se z toho nestala samonaplňující se předpověď (když to o něm budete dostatečně dlouho říkat, tak to tak nakonec opravdu bude).
|
| TeriRez+3 | 
|
(16.4.2013 21:00:20)
Určitě ho nijak necejchujeme, resp. říkáme si o něm, že je to jinak hodný, šikovný kluk a je silná osobnost, která se ve světě neztratí  Jen pro nás jako rodiče je to krapet náročnější 
|
|
|
| TeriRez+3 |
|
(16.4.2013 20:58:27)
Pruhovaná, já ho právě omezuju minimálně... co vlastně omezuju? Přemýšlím: počet snědených sladkostí, televizi, hraní na tátově mobilu, počet kopírovaných omalovánek a to je asi vše.
Jo a ještě poskakování u jídla, zde jsem ovšem naprosto mimo, protože když už neskáče v sedě na židli a nestoupá si, aby koukal z okna, tak aspoň dupe nebo kope nohama, vrtí se, válí po stole apod... Ano, jsem v tomhle asi moc náročná, když chci alespoň u jídla klid (jinak ho nechávám řádit téměř neomezeně, akorát skákání z výšky jsem zatrhla - kvůli prarodičům pod námi).
Chtěla bych po něm to, co zvládne ten menší, tedy aby alespoň trochu poslouchal. S tímhle bojujeme od malička, můžu říct něco 20x a stejně "nevidí, neslyší", většinou to na just ještě udělá, ačkoliv jsem mu jasně vysvětlila, proč ho prosím, aby to nedělal).
Uznávám, že některé konflikty jsem zbytečně hrotila a s odstupem je mi extrémně líto, že jsem reagovala tak, jak jsem reagovala...
zrovna včera jsme měli takový výstup.
Mám tu v mrazáku nakoupené zmrzky, pro každého byly 2. Včera jsme si jednu dali a syn povídal, že chce ještě. Vysvětlila jsem mu, že jí má na zítra, on to odsouhlasil a tím to bylo uzavřené. Později odpoledne zmizel domů. Šla jsem pro něj, že je ještě potřeba venku uklidit hračky a on si nesl rozbalenou druhou zmrzlinu. Hrozně jsem se rozčílila(naprosto zbytečně  ), zmrzlinu mu zabavila a pak jsme měli kvůli tomu další scény okolo uklízení, které mu nevoní i normálně, natož v tomhle stavu. S odstupem už vím, že to byla chyba, měla jsem mu jí nechat, znova vysvětlit a dneska by už nic nedostal. Určitě by to bylo efektivnější a bez scén. 
|
| Pruhovaná |
|
(16.4.2013 21:23:10)
Tak asi nezbyde, než se tím prostě míň trápit  .
Ten můj taky neposlouchal, fakt jako bys psala o něm . Přes výslovný a jednoznační zákaz si v první třídě vzal do školy kružítko, popral se pak o něj s kolegou a div mu nevypíchl oko. Fuj.
V sokole jsem z něj normálně plakala, nebyl schopen/ochoten dělat to, co ostatní děti, běžel přes celou tělocvičnu místo nějakého cviku... a přitom mně chytl za ruku a dal mi pusu, byl šťastnej.
A vždycky se ptal Co? Cože? a dělal, že neslyší , když mu to teď připomeneme, musí se smát. Dobře věděl, co dělá. Sice se výtkám nesmál, ale znám jednoho takového kloučka, spíš mi přijde, že nechce být výtkou jakoby poražen. Je takový hodně maskulinní.
Od toho neklidu našemu klukovi pomohlo karate, dá se chodit už od první třídy. Vracel se tak ztahanej, že byl rád, že je večeře . Vzteklej je dodnes, ve čtyřech letech se válel po zemi a řval.
Ani nevím, co jsem s ním dělala, ale vzpomínám si, že jsem přesně v tomhle věku fakt nevěděla, co s tím. Ale přešlo to. Tak si myslím, že i ten tvůj z toho prostě vyroste. Každý měsíc a rok znamená, že s ním bude větší dohoda.
|
| TeriRez+3 |
|
(16.4.2013 21:40:03)
CO?? Cože??? .... Tak to je pro něj úplně typické, ačkoliv velmi dobře rozuměl.
Víš, že jsi mi teď vykouzlila úsměv na tváři? Díky 
A jdu do sebe, dneska se mi fakt dařilo řešit všechno v klidu, i když to bylo často sebeovládání jako prase.
Nejvíc nepříčetná jsem, když ubližuje někomu jinému (brácha, zvíře). Jenže ačkoliv vím, že moje nepříčetnost tomu nijak nepomůže, ba naopak uškodí, tak nevím, jak to jinak řešitj (ano, potupně přiznávám, že dostane na zadek).
|
| TeriRez+3 |
|
(17.4.2013 6:13:52)
LoraX, právě že to vím, a přesto v tu chvíli (když ubližuje) vidím rudě , musím zapracovat v tomhle směru na sobě. On byl od malička hodně ubližovací, ale plácáním jsem to začala řešit až teprve, když se narodil mladší, resp. pouze ve chvílích, kdy to už vážně přehnal. A je to špatně, vím :(
S tím odvelením jinam to u nás taky funguje, zvláště teď přes zimu se z naší "předsíně" (kde teda přitápíme jen v největších mrazech, jinak by tam mrzlo) vrací velmi rychle uklidněný a omlouvající se kluk...ovšem většinou s nějakým "ale mami, já jsem...." a je to znova tady.
Jenže občas mám pocit, že by tam byl téměř permanentě (vyhazuju ho ve chvíli, kdy si při našem konfliktu začne "otvírat pusu" na mě, bouchat mě, resp. teď už bouchání jenom naznačovat, apod.).
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(17.4.2013 0:10:03)
To já jsem stejná jako on, takže jsem na něj ječela, trochu mně to zpětně mrzí. Tak jsi na tom líp než já  .
Jenom trápení zvířat bych taky vydejchávala hodně těžko, ale my máme kočky a ty když chtěl trápit, tak ho škrábly a já mu ještě vynadala, že trápil kočičku, tak toho rychle nechal . Kočka se s těmi přirozenými důsledky nemaže.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(16.4.2013 21:36:06)
teri, je hrozná chyba chtít po dítěti to samé, co zvládá jeho mladší sourozenec. Já to bohužel dělám také, a uvědomuji si, jak je to špatně. Ten starší na mladšího žárlí už tak, a ještě má chudák tu smůlu, že má problematičtější povahu a mladší sourozenec je mu dáván za vzor  Sama bych si za to nafackovala, ale mívám problém se ovládnout, když vidím, jak mladší dítě bez problému a bez zadrhnutí funguje, zatímco se starším jsou problémy pořád. Ale on za to nemůže, to jen já bych chtěla, aby s ním bylo všechno stejně snadné jako s tím mladším
|
| TeriRez+3 |
|
(16.4.2013 21:49:35)
Anett, já to taky vidím a vím, že je to špatně. Snažím se, ale jak píšeš, ne vždy mi to jde. Nejvíc se bojím toho, že budu mít jednoho radši než druhého. A klidně by to k tomu mohlo spět, vzhledem k jejich dost rozdílným povahám a zájmům. Ale nesmí za žádné okolnosti! On starší není vůbec mazlící typ (zatímco mladší na mě visí furt), a já si to občas uvědomím, že když on nepřijde za mnou, měla bych já přijít za ním a pochovat ho, protože ho mám přeci také ráda. Hodně nám to pomáhá, jen tak se obejmout a říct "mám Tě ráda. I když mě občas hodně zlobíš, mám Tě přesto moc ráda".
Musím ale říct, že minulý týden jsem tady měla jenom jeho, mladší brácha byl týden u babičky. To byl takový klid!!
Oni se kluci hrozně perou, to je pořád kvůli něčemu nějaká bitka (máloco máme dvakrát, prostě se musí o hračky dělit...a speciálně ten starší se dělit odmítá, o cokoliv, naopak ale vyžaduje, aby se s ním dělili ostatní). Nicméně ve skutečnosti se naštěstí ještě mají zatím rádi, dokážou mít i takové světlé chvilky, kdy si udělají "rád". :)
|
| TeriRez+3 |
|
(17.4.2013 6:17:36)
Taky jsem začala zabavovat, ale vracím (resp. uklízím do poličky nejpozději večer). Protáhnu to, máš pravdu.
Takhle to poměrně trochu pomáhá s uklízením - staršímu už stačí říct "až začnu uklízet já, víš jak to dopadne?" a už metelí, nechce o ně přijít. Někdy je ale musím začít demonstrativně opravdu uklízet, a když se ke mně přidá a snaží se, tak mu je nechávám.
|
|
|
| Jana + 3 | •
|
(16.4.2013 22:46:27)
Ahoj, mě připadá, že popisuješ úplně normální kluka, možná trochu živějšího. Mám doma taky takového o něco staršího. V tomto věku měl záchvaty vzteku, nechtěl do školky, občas nějaký šprajc. Pořád píšeš, na můj vkus moc často, že chceš pracovat na sobě. Že se chceš naučit lépe komunikovat apod. To je sice chválihodné a trochu to může pomoci, ale ty jsi dospělá. Máš svou povahu, temperament a potřeby. Takže se snad hodně spát, odpočívat, nebýt hladová a udělat si občas radost i na úkor dětí a ono se to projeví i ve vztahu k nim přirozeně. Oni z tebe potřebují cítit jistotu!!!
P.S. Vzít mi dítě po zákazu/dohodě zmrzlinu z lednice, tak jí sním ihned osobně a rozhodně bych neuvažovala o tom, že je to moje chyba a měla jsem jí povolit. Mě by děti asi zkoušely ukecat (a možná by se to povedlo), ale sami by si jí prostě nevzaly.
|
| TeriRez+3 |
|
(17.4.2013 6:21:39)
Jano, asi máš pravdu, jsem unavená, nevyspalá a přetažená. Začlo konečně jaro a máme měsíční skluz, takže musíme všechno dohnat. Nevím, co dělat dřív, srovnávám si práce podle priorit a je to docela mazec. Za chvilku už snad bude lépe, už mi zbývá jen "pár" věcí. A člověk je po té zimě psychicky nějak totálně vyřízenej, takže sluníčko sice energii dobíjí, ale nestíhá jí doplnit víc, než kolik si vezme práce.
(já na tu zmrzlinu vůbec neměla chuť, vrazila jsem jí zpátky do mrazáku, jinak bych si jí taky snědla )
|
|
|
|
|
.
jestli je povahou dominantní a tvrdohlavý, tak to s nim určitě neni snadné ale diagnózu bych v tom nehledala.
. 
"já jsem to všecko snědl, tak mi můžeš dát bonbonek." Naštěstí po čase vysvětlování pochopil a přestal to žádat.
V její náručí
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)