| Thea + 2 |
 |
(18.3.2013 13:38:18)
Zažili jste někdo, že vám „osud“ brání se s někým potkat?
Přemýšlím o tom, že jsem jako malá byla u tety na druhém konci republiky (vídali se tedy velmi málo)– úžasná teta, strejda i sestřenice, návštěva byla vždy nějaká zkomplikovaná – při první jsem dostala příušnice. Při příští návštěvě jsem měla neštovice, při další úplavici, při další nějakou střevní virózu. Pak jsme se léta neviděli. Pak teta těžce onemocněla, pak se uzdravila (pod sledováním), tak jsem se za ní vypravila. Teď už se svými dětmi. Dva dny před odjezdem měl syn úraz, ale nakonec jsme jeli. Pak jsme měli jet ještě několikrát, ale vždy nějaké s dětí onemocnělo, většinou v noci před odjezdem, tak to bylo i takové hloupé, že den předtím jsem volala – těšíme se, zítra dorazíme, vše v pořádku – a ráno „dítě má čtyřicítky, tak se domluvíme až se uzdraví...
Teď už to vypadalo, že odjedeme, ale před odjezdem si dítě rozseklo hlavu, muselo zašívat a mít týden klid. Odložili jsme cestu o 14 dní. A teď sms, že teta umřela. Chápete? Máte taky někoho s kým se zkrátka asi nemáte potkat?
(Setřenky nakonec skončily ve stejném městě jako na nějakou dobu já, tak jsme se i vídaly - jsou stále prima, strejda občas jel na služební cestu naším směrem, tak jsme se vždycky snažili potkat)
|
| Vítr z hor | 
|
(18.3.2013 13:45:36)
Přesně tento vztah mám s jistými velehorami. Vždycky, když tam jedu, tak onemocním a maximálně civím na štíty z okna hotelového pokoje (a že jsem z toho okna jednou viděla i medvěda)...když jsem toho tedy přes horečku schopna. Většinou tam ani nedojedu, protože se něco přihodí předem.
Tak se tam léta ani nesnažím jezdit, holt už neuvidím Tatry. Stejně nerada chodím do kopce...
|
|
| Signoret | 
|
(18.3.2013 13:55:10)
Ano, věřím, že tomu tak je bráněno něčím vyšším a nemá k tomu dojít, alespoň ne tehdy, když si to všichni z rodiny přejeme. Mám to v jiné oblasti podobné, už už je na dosah a v poslední chvíli to "nějaká příhoda" znemožní 
|
| Signoret |
|
(18.3.2013 13:56:23)
a vlastně ne jenom z rodiny, přeje si to vždycky i ta druhá strana.
|
|
| Epepe | 
|
(18.3.2013 14:06:11)
A co by mohlo být tím důvodem?
Já to neznám.
|
| Signoret |
|
(18.3.2013 14:23:13)
J.ejo, nevím. Beru to tak, že se to prostě nemá odehrát v tomto čase, ale později, až na to tzv. budou všechny podmínky (o kterých teď nevím). A věř mi, že podle mě už byly Prostě jsem po x-tém pokusu zkonstatovala, že jsem pro danou věc udělala maximum já i ostatní a víc nezbývá než tomu nechat volný průběh.
|
|
|
|
| Raduza | 
|
(18.3.2013 15:56:36)
Theo, to je mi líto  . Někdy to tak prostě je. Třeba by se tam bývalo stalo něco horšího, člověk nikdy neví.
|
|
| Jája | •
|
(18.3.2013 16:25:53)
Taky se nám stalo. Po x létech že navštívíme příbuzné. Oni u nás nikdy nebyli. V telefonním seznamu najdu jediné číslo na jednoho z nich. Domluvili jsme se, že přijedeme na Velikonoce, kdy je víc volných dnů. Týden před Velikonocemi telefon, že zemřel. Tak jsme místo na Velikonoce jeli na pohřeb. Málem jsme nedojeli, byla velká čina, dálnice pro nesjízdnost zavřená (museli jsme hodně brzy ráno), jeli jsme nějakých 50 km za prohrnovačem, jinak bychom asi zapadli.
|
|
| Brusinka14 | 
|
(18.3.2013 17:42:53)
Nic podobného se mě dosud nestalo.
|
|
| Yanull & 2 | 
|
(18.3.2013 17:49:58)
A nemôže to byť tak, že povedzme prvé tri udalosti boli náhodné a potom to už bola vec nejakého "vnútorného" naprogramovania? Ako keď si študent intenzívne praje, aby na skúške nevytiahol nejakú otázku a vytiahne si presne tú. Aj mne sa to stalo. Ako som si na každú skúšku pre zicher prešla furt všetko, na štátnice som to nestihla. Bola to pre mňa vcelku nová situácia, takže som asi tú chybu sústredenia na niečo, čo nechcem, urobila - a prisámbohu, ťahala som zaradom presne tie veci, na ktoré mi neostal čas... no ťažká improvizácia, ešte že bola komisia taká benevolentná).
|
|
| Pole levandulové | 
|
(18.3.2013 17:54:31)
Tak ne uplne se smrti, ale stavalo se mi to s odjezdem do Francie. Kdysi jsem tam byla dvakrat po sobe na dovolene,na stejnem miste, moc se mi tam libilo a pak jsem tam chtela vzit manzela. Meli jsme tam namireno asi ctyrikrat, pokazde z toho na posledni chvili seslo, jednou dokonce tak, ze uz jsme meli sbaleno a volali mi rodice, kteri nam hlidali psa, ze pes utekl a prejelo ho auto. Tak jsme misto dovolene lecili psa /a vylecili, dneska je mu 13 a tesi se pevnemu zdravi/. Nakonec jsme se tam podivali az po 11 letech, uz s obema detma.
|
|
| mamazonka | 
|
(19.3.2013 20:07:11)
Mám to tak s jedním člověkem a opravdu by mě zajímalo proč. A že ty bránící náhody jsou opravdu rozmanité. Často nemoc, občas rozbité auto, nenadálé komplikace v práci, v rodině, nemoc v rodině. Prakticky vyjde tak jedna domluva z deseti. Už jsem to tak nějak nechala plynout, ale stejně mi to vrtá v hlavě. Nevím ale, koho se zeptat, nebo jak to zjistit. Třeba to časem pochopím..
|
|
|
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)