Zažili jste někdo, že vám „osud“ brání se s někým potkat?

Přemýšlím o tom, že jsem jako malá byla u tety na druhém konci republiky (vídali se tedy velmi málo)– úžasná teta, strejda i sestřenice, návštěva byla vždy nějaká zkomplikovaná – při první jsem dostala příušnice. Při příští návštěvě jsem měla neštovice, při další úplavici, při další nějakou střevní virózu. Pak jsme se léta neviděli. Pak teta těžce onemocněla, pak se uzdravila (pod sledováním), tak jsem se za ní vypravila. Teď už se svými dětmi. Dva dny před odjezdem měl syn úraz, ale nakonec jsme jeli. Pak jsme měli jet ještě několikrát, ale vždy nějaké s dětí onemocnělo, většinou v noci před odjezdem, tak to bylo i takové hloupé, že den předtím jsem volala – těšíme se, zítra dorazíme, vše v pořádku – a ráno „dítě má čtyřicítky, tak se domluvíme až se uzdraví...
Teď už to vypadalo, že odjedeme, ale před odjezdem si dítě rozseklo hlavu, muselo zašívat a mít týden klid. Odložili jsme cestu o 14 dní. A teď sms, že teta umřela. Chápete? Máte taky někoho s kým se zkrátka asi nemáte potkat?

(Setřenky nakonec skončily ve stejném městě jako na nějakou dobu já, tak jsme se i vídaly - jsou stále prima, strejda občas jel na služební cestu naším směrem, tak jsme se vždycky snažili potkat)