Jachtarka |
|
(16.11.2011 14:38:41) Prosím o radu - buď odborníky nebo ti, co mají zkušenosti.
V blízké rodině mám osobu s psychiatrickým problémem, švagrovou. Maminku od malých dětí (cca 4-10let). Nekontrolované záchvaty, s diagnozou, jednou hospitalizovanou, dlouhodobě na neschopence, ale odmítá se léčit, vysadila léky, nepřipouští si, že je nemocná. Spouštěčem těchto stavů bývala v minulosti laktace, teď rodinná krize.
Synovce a neteř v krizích hlídají prarodiče, když je nejhůř, z širší rodiny s nimi občas příjdu do styku i já. Netušíme. co se jim honí v hlavách, brácha je zavalený řešením logistiky věci, navíc on na to nemá mentální kapacitu.
Potřebujeme rychle poradit, jak s těma dětma mluvit, co a jak jim vysvětlit, ať zmírníme dopady a nechceme nadělat ještě větší škody, nikdo s tím nemá zkušenost. Kdo by nám s tímto mohl pomoct? Koho googlit? A druhá věc. Nebýt té "medicínské části problému", řekla bych, že jsou oba zralí na partnerskou nebo rodinnou terapii - z titulu té rodinné krize. Existuje něco na pojišťovnu? To je asi dlouhodobější záležitost.
|
Beat |
|
(16.11.2011 14:50:44) Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví vydalo příručku " Co trápí naše rodiče"..je to příručka pro děti, jejich maminka nebo tatínek mají problémy s duševním zdravím. Adresa Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, Řehořova 1O, PRAHA 3,www.cmhdc.cz Mně se dostala do ruky až nedávno... bývala bych ji v dětství taky určitě ocenila. Tak držím palce.
|
|
Zd a tři |
|
(16.11.2011 15:05:45) Mě vždycky hodně pomohli v Riapsu. Jinak já se starším (3,5roku) mluvím, jakože táta je nemocnej (těžká deprese). Že musí brát léky, chodit k doktorovi, není mu dobře, jakoby to bylo nějaký fyzický onemocnění.
|
Malea |
|
(16.11.2011 16:25:39) V RIAPSU jsou výborní, taky mi tam pomohli. Dokonce jsem tak párkrát byla cca týden na lůžku.
|
|
|
Líza |
|
(16.11.2011 18:26:34) Začnu od konce, ano, existuje rodinná či partnerská terapie nehrazená pacientem. Pokud jde o ty děti a o jejich matku, je výborná publikace pro duševně nemocné rodiče dětí a další podobná pro děti duševně nemocných rodičů, měla by jít sehnat na http://www.cmhcd.cz/pravo_podpora.html Odkud jste (nebo jsou)?
|
Líza |
|
(16.11.2011 18:27:49) Aha, koukám, že Beatwin mě předběhla ;)
Ta příručka je opravdu moc dobrá.
Ale stálo by za to víc pracovat s tou maminkou, pokud se neléčí, tak to takhle moc dlouho nepůjde (jestli je jí to, co si myslím). Je její manžel v nějakém kontaktu s jejím psychiatrem?
|
Jachtarka |
|
(16.11.2011 22:27:25) Rivotril, Zyprexa ... jestli jsi z oboru, tak to asi napoví.
Já detaily mám jen zprostředkovaně, zažila jsem švagrovou při lécích, po vysazení, po reverzu z léčebny. Brácha o tom nemluví, resp. minimálně s mamkou. To je model, co jsme si odkoukali od rodičů - což já cítím, že je taky blbě, no ale nutit ho nebudu.
Brácha v kontaktu s psychiatrem je, jenže taky je v koncích, násilím jí ty léky mimo akutní záchvat nedá a hospitalizace, cítí to tak, že prostě on ji do léčebny odvézt nemůže - právě kvůli té rodinné krizi.
Vůbec třeba netuším, jak se ke švagrové chovat - vyvracet bludy, nechat vykecat, vysvětlovat výhody odborné pomoci, prostě nevím.
Ona ta nemoc ovlivňuje daleko víc lidí a víc než si připouštíme. To není zlomená noha se kterou tak nějak umí zacházet skoro všichni.
Naše mamka (a já občas) můžeme pomoct akorát tím, že jsme s dětma, pohlídáme o víkendu a prázdninách.
|
Líza |
|
(17.11.2011 8:17:18) Podle těch léků je jasné, že s diagnózou je to tak, jak jsem si myslela. Pokud jste z Prahy, mohla bych vám poradit, na koho se obrátit, mimo Prahu bohužel tolik informací nemám (ani tam tolik služeb není).
Pokud jde o hospitalizaci, ta je proti její vůli možná jen ve chvíli, kdy by kvůli nemoci byla nebezpečná sobě nebo okolí - a pak je ale na místě neváhat, rodinná krize nebo nekrize. Mimochodem, stálo by za to trochu si ujasnit, do jaké míry je za tou rodinnou krizí právě její neléčená nemoc. Existujou svépomocná sdružení příbuzných pacientů - zase v Praze - například Sympathea nebo sdružení Ondřej.
Bludy není dobré otevřeně vyvracet, to je konfrontace a dělá to zlou krev. Ale taky nepotvrzovat, ani tichým souhlasem. Základní postoj k bludům by měl být "rozumím, že ty to vidíš takhle, ale já to vidím jinak; možná by to šlo vysvětlit i takhle". U lidí, s kterýma mám dobrej kontakt a vím, že už toho o svojí nemoci dost vědí, můžu jít ještě dál "přemýšlím o tom, jestli tohle, o čem mluvíte, už nepatří k nemoci; samozřejmě to nemůžu vědět na beton, ale připadá mi to tak". Výhody odborné pomoci je třeba postavit tak, aby to byly výhody i pro ni - pokud tedy svoje bludy či halucinace nevnímá jako projev nemoci, tak zbavovat se jich je pro ni irelevantní. Ale mohla by slyšet například na věci typu "někdo ti pomůže s těmi konflikty, co teď doma s mým bráchou máte" nebo "když tě pořád někdo pronásleduje, musíš být strašně vyděšená, možná ti s tím psychiatr může pomoct, aby ses nemusela tolik bát" popř. "možná by ti nějaké léky mohly pomoct, aby ses v noci aspoň trochu vyspala". Dobré je dát najevo, že rozumíš jejím emocím - myslím to tak, že pokud má pocit, že po ní někdo jde, tak je zcela na místě vyjádřit, že chápu, že to pro ni musí být strašně nepříjemný; nebo pokud na ni furt mluví nějaký hlasy a nedají ji ani chvíli pokoj, že to musí být strašně obtěžující a že jí to nedovolí se na nic pořádně soustředit. Jakejkoli kousek empatie je dobrej - ale takovej, abys ji nepodporovala v tom, že její psychotická produkce je realita.
|
|
|
|
|
Jachtarka |
|
(16.11.2011 22:37:20) Děkuji všem, zkusila jsem jak tu poradnu telefonicky, tak i stáhnout brožury, mamka už si taky čte. Vysvětlují to opravdu pěkně, asi je pošlu i bráchovi, tohle je těžké,musím k tomu napsat něco hezkého, ať to nechápe jako poučování.
|
|
Líza |
|
(17.11.2011 8:27:17) Napiš mi na jockazavináčseznamcz. Ono je toho víc, co bych ti k tomu mohla napsat.
|
|
|