Podle těch léků je jasné, že s diagnózou je to tak, jak jsem si myslela. Pokud jste z Prahy, mohla bych vám poradit, na koho se obrátit, mimo Prahu bohužel tolik informací nemám (ani tam tolik služeb není).

Pokud jde o hospitalizaci, ta je proti její vůli možná jen ve chvíli, kdy by kvůli nemoci byla nebezpečná sobě nebo okolí - a pak je ale na místě neváhat, rodinná krize nebo nekrize. Mimochodem, stálo by za to trochu si ujasnit, do jaké míry je za tou rodinnou krizí právě její neléčená nemoc.
Existujou svépomocná sdružení příbuzných pacientů - zase v Praze - například Sympathea nebo sdružení Ondřej.

Bludy není dobré otevřeně vyvracet, to je konfrontace a dělá to zlou krev. Ale taky nepotvrzovat, ani tichým souhlasem. Základní postoj k bludům by měl být "rozumím, že ty to vidíš takhle, ale já to vidím jinak; možná by to šlo vysvětlit i takhle". U lidí, s kterýma mám dobrej kontakt a vím, že už toho o svojí nemoci dost vědí, můžu jít ještě dál "přemýšlím o tom, jestli tohle, o čem mluvíte, už nepatří k nemoci; samozřejmě to nemůžu vědět na beton, ale připadá mi to tak".
Výhody odborné pomoci je třeba postavit tak, aby to byly výhody i pro ni - pokud tedy svoje bludy či halucinace nevnímá jako projev nemoci, tak zbavovat se jich je pro ni irelevantní. Ale mohla by slyšet například na věci typu "někdo ti pomůže s těmi konflikty, co teď doma s mým bráchou máte" nebo "když tě pořád někdo pronásleduje, musíš být strašně vyděšená, možná ti s tím psychiatr může pomoct, aby ses nemusela tolik bát" popř. "možná by ti nějaké léky mohly pomoct, aby ses v noci aspoň trochu vyspala".
Dobré je dát najevo, že rozumíš jejím emocím - myslím to tak, že pokud má pocit, že po ní někdo jde, tak je zcela na místě vyjádřit, že chápu, že to pro ni musí být strašně nepříjemný; nebo pokud na ni furt mluví nějaký hlasy a nedají ji ani chvíli pokoj, že to musí být strašně obtěžující a že jí to nedovolí se na nic pořádně soustředit. Jakejkoli kousek empatie je dobrej - ale takovej, abys ji nepodporovala v tom, že její psychotická produkce je realita.