| Martuška | 
 |
(7.9.2011 20:56:53)
Po pondělní návštěvě psychologa mi vrtá hlavou, jak to bude dál. Navštěvuji psychologa i psychiatra a ikdyž mám k oběma kladný vztah a jsou mi sympatičtí, tak mám pocit, že každý mi říká něco jiného. Jeden, že mé problémy mohou být dědičné, druhý, že je to blbost atd. Není lepší teda chodit pro léky i na terapii jen k jednomu? A když jo, tak sehnat někoho, kdo dělá obojí jde asi jen ve velkých městech, že?
Po poslední návštěvě psychologa jsme si teprv uvědomila, jak "hrozné" to je povolání, strašně náročné, protože svým postojem Tě vlastně psycholog dokáže úplně ovlivnit a hodně pomoct a nebo i úplně posrat život. Tak ted nevím, komu věřit. Achjo, moc si chci pomoct a zároven se na všechno vykašlat už...
|
| Nika89 | 
|
(7.9.2011 21:05:18)
Já jednou chodila k psychiatričce, co mi psala léky i se mnou dělala psychoterapii, takže někoho takového 2v1 určitě najdeš.
|
|
| ..maya.. | 
|
(7.9.2011 21:07:58)
léky ti může napsat pouze psychiatr
|
| Martuška |
|
(7.9.2011 21:11:01)
to samozřejmě vím
|
| ..maya.. |
|
(7.9.2011 21:12:09)
|
|
|
|
| Líza | 
|
(7.9.2011 21:23:10)
Lepší vždy je oddělit léky a terapii, mít na to dva lidi. Psychiatr může být hodně biologicky orientovaný a říkat ti věci o dědičnosti. Ale jestli chceš držet věci ve svých rukou, tak se nezabývej dědičností - to vyvolává jen pocit bezmoci - ale tím, co dědičné není, co můžeš změnit. To tam je vždycky, i u těch poruch, které mají dědičnou složku opravdu velkou. Takže nech si psát léky od psychiatra a věř psychologovi.
|
| Martuška |
|
(7.9.2011 21:31:30)
díky! Já mu věřím, ale prostě mi ted došlo, jak moc mu vlastně věřím a jak nikde nemám záruku, že to co on mi říká je třeba dobrý...ale věřím mu, jen mě spíš vyděsilo, jak moc.
|
| Ivuljenka | 
|
(7.9.2011 21:56:31)
je dobře,že si to vůbec uvědomuješ, první psychiatr mého bratra mu spíše uškodil než pomohl - celá rodina jsme z toho byli dost mimo. Potřeba je abys ty z toho měla dobrý pocit,že ti to takto pomáhá.
|
|
|
| Elíláma | 
|
(8.9.2011 8:34:20)
Líza: "nech si psát léky od psychiatra a věř psychologovi."
 to si musím někam napsat
|
|
|
| astalavista | 
|
(7.9.2011 21:59:13)
šla bych k tomu, s jehož názory se můžu ztotožnit.
|
| myšulka | 
|
(7.9.2011 22:09:20)
Já za psychologa bych doporučovala zvlášť psychiatra a zvlášť psychologa. I velmi "volnomyšlenkářský" psychiatr bývá mnohem víc biologicky založený než psycholog. A důvěra v psychologa nebo psychiatra je hrozně důležitá. Ani jeden z nich by ti ale neměl řídit život, měli by být jenom průvodci, ukazovat ti možné cesty a alternativy, podávat vysvětlení i z jiného pohledu.
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 8:32:53)
myšulka: souhlasím  můžu se zaptat, v jaké oblasti děláš?
|
|
|
|
| hokkaid |
|
(7.9.2011 22:39:15)
No pokazit život by ti neměli, rozhodně ti nechtějí škodit - a určitě ti ani neradí, spíš tě vedou, ne? U psychiatra jsem byla jen jednou a docela mě vyděsilo, že na všechno mé vyprávění měl prostě tabletku (nikdy jsem si ji nevzala;-) kdybych se ale ze svých problémů nedostala, asi bych konzultoval s více odborníky, než bych začala něco brát. Myslím, že klinický psycholog může taky něco předepsat???
|
| myšulka |
|
(7.9.2011 23:15:44)
Nemůže! Není lékař.
|
|
|
| Martuška |
|
(8.9.2011 8:10:51)
a ještě se, prosím, zeptám - co má mít vystudovaný klinický psycholog a jaký je rozdíl mezi ním a klasickým psychologem?
|
| Sharien | 
|
(8.9.2011 8:21:42)
Klinicky ma jeste nadstavbu ve zdravotnictvi, muze prijimat platby od pojistovny, urcovat nektere dg a tak. "Obycejny" psycholog ma vystudovano na VS obor psychologie. Klinicky musi mit tu psychologii a pak jeste dela atestace z kliniky.
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 8:31:40)
přesně tak. Což je podmíněno vystudováním jednooborové psychologie, 5 lety praxe ve zdravotnictví a pětiletým psychoterapeutickým výcvikem, nakonec složením atestace.
|
| Martuška |
|
(8.9.2011 9:01:15)
Elí - takže psycholog může být "jen" Mgr. a být klinický?
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 9:12:08)
No ano, nejdřív Mgr., později většinou PhDr., ale klidně doc. Prof. podle vědecké kariéry. I PhD., ale to je za jménem. Ale nikdy MUDr.
A nemusí být jen klinický, klinický je obor. Klinický znamená, že byl aspoń 5 let na klinice, zjednodušeně řečeno, tj. ve státním či soukromém akreditovaném zdravotním ústavu a dělal psychologickou diagnostiku.
Jinak může být též poradenský psycholog, psycholog práce, psycholog jen tak od papíru (tj. nepokračoval po škole ve specializaci a nejspíš se věnuje něčemu jinému), atd...
Psychoterapeut by měl být klinický psycolog, alespoň pokud to má oficiálně oštemplované živnostňákem, ale neoficiálně nemusí, třeba jedna skvělá terapeutka je doktorka přírodovědy a udělala si pár výcviků a prostě nemá psychologii ani klinickou praxi. A často člověk nesežene místo na 5 let ve zdravotnictví. Já třeba asi atestaci mít nebudu, z 5 let mám odpracované 2, ale když přičtu mateřské a postgraduál, asi bych nikdy neodatestovala, možná ve 40. Tak na to kašlu, teď končím psychoanalytický výcvik, budu dál chodit na psychoanalýzu a možná si udělám ještě jeden výcvik, ale nedokončím atestaci, budu mít živnostňák na poradenství, ale normálně pojedu psychoterapii. Pokud budu mít možnost, spíš půjdu na 1 den v týdnu na praxi na kliniku, ať neztratím kontakt s diagnostikou a klinickým prostředím.
Takže vidíš, jak složité je někdy fungování na pozcích psychologa 
|
|
|
|
|
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 8:18:11)
No tak on psycholog a psychiatr jsou jiné profese, na psychologa máš filosofickou fakultu a na psychatra medinu, tak se v jednou shání blbě. Já sama nemám ráda psychology, na kterých je jejich postoj vidět, dělám psychoanalýzu a tam se razí, že psychoterapeut by měl být autentický, ale taky by na něm nemělo být poznat, jaký má názor, co chce od tebe, protože je to ovlivňování a na to máme poradny a kamarády v hospodě, aby nám kecali do života.
Ovšem psychiatr i psycoterapeut v jednom být můžou (psychoterapeut je jak psycholog, tak psychiatr), ale nedoporučuju to. protože psychiatr musí být direktivní a mít k tobě jiný postoj, když ti říká diagnózy a dává léky, do psychoterapeutického vztahu by to zasahovalo. Jasně, že se ozvou spousty těch, kterým to v jednom vyhovuje, mě by taky vyhovovalo, kdyby můj psychoterapeut dělal psychoterapii naý, ale nedělá se to. Aspoň v přísnějších terapiích, u KBT je to asi fuk a na malém městě často ani jiná možnost není, ale nedoporučuju.
Pokud máš pocit, že do tebe psycholog-psychoterapeut hustí něco, co je z něho, ne z tebe, jeho osobnost ovlivňuje tvůj život... osobně bych ho změnila.
|
| myšulka |
|
(8.9.2011 13:27:46)
Elíí, jsem klinický pycholog. Jsem ale spíš diagnostik.
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 15:54:22)
Oki, dík :) tak to jsem v podstatě byla taky, po studiích a před mateřskou, ale už se do kliniky na plno vrátit nechci.
|
|
|
|
| Martuška |
|
(8.9.2011 22:21:34)
opravdu poslední otázka(nevím, jestli ještě někdo nakoukne)
mám pocit, že se potřebuju moc vybrečet, ale už strašně moc měsíců jsem nebrečela(od té doby, co beru AD) co mám dělat? to mi na nich hrozně vadí, že mám zastavený emoce. A fakt bych tak potřebovala to vyplavit
|
| Nux | 
|
(10.9.2011 10:19:12)
"opravdu poslední otázka(nevím, jestli ještě někdo nakoukne)
mám pocit, že se potřebuju moc vybrečet, ale už strašně moc měsíců jsem nebrečela(od té doby, co beru AD) co mám dělat? to mi na nich hrozně vadí, že mám zastavený emoce. A fakt bych tak potřebovala to vyplavit"
------------------------------------------------------------------
Přesně tohle znám, dělaly mi to AD ze skupiny SSRI.
Neuměla jsem brečet, a taky jsem nemohla sexuálně žít. To jsou taky důvody, proč jsem to vysadila...
Když jsem to vysadila, protrhla se přehrada a já vzlykala kvůli všemu, reagovala silně emocionálně, fakt šílené záchvaty pláče, jako by se ty zadržené slzy po těch měsících vyvalily ven a nešly zanic zastavit.
Co to takhle probrat s doktorem a změnit medikaci?
AD z jiné skupiny.
Úplně přesně vím, jak se cítíš. 
|
| Líza |
|
(10.9.2011 10:28:20)
To může být řešení (změna za AD z jiné skupiny), jen ale dodám: je velmi důležité nevysazovat antidepresiva sama ze dne na den, mohly by přijít fakt hnusný stavy. SSRI (i jiný AD) se vysazujou pomalu, postupně, v řádu více týdnů.
|
|
|
|
| Nux |
|
(10.9.2011 10:25:56)
" Navštěvuji psychologa i psychiatra a ikdyž mám k oběma kladný vztah a jsou mi sympatičtí, tak mám pocit, že každý mi říká něco jiného. Jeden, že mé problémy mohou být dědičné, druhý, že je to blbost atd. Není lepší teda chodit pro léky i na terapii jen k jednomu? A když jo, tak sehnat někoho, kdo dělá obojí jde asi jen ve velkých městech, že?
Po poslední návštěvě psychologa jsme si teprv uvědomila, jak "hrozné" to je povolání, strašně náročné, protože svým postojem Tě vlastně psycholog dokáže úplně ovlivnit a hodně pomoct a nebo i úplně posrat život. Tak ted nevím, komu věřit."
----------------------------------------------------
Já mám taky zvlášť psychologa a psychiatra.
K psychiatrovi jsem zprvu chodila i na terapii, ale pak mě odeslal jinam. Je to takhle opravdu lepší.
Mít každého zvlášť.
Jinak, trochu mě zarazil Tvůj odstavec o tom, že mají moc tak mohutně ovlivňovat život...to snad ne, to by asi neměli. nebo si to třeba víc bereš.
Oni přece za pacienta nerozhodují, ne?
Komu máš věčit...pokud jde o biologickou předurčenost, to je přece jedno. To bě se děje co se ti děje ať už ta to "může" genetika nebo prostředí nebo Ty svým chováním.
Jednak tohle fakt nikdo přesně neví, a jednak to pak svání házet zodpovědnost za svůj život na jiné okolnosti a lidi.
K ničemu ti to nepomůže.
Takže spíše bude fajn, když se budeš soustředit na změnu, ne na původ svých potíží.
Trochu mám z Tebe pocit, že jsi na jejich mínění příliš závislá. Že jim věříš víc než sobě.
Ale tady jde především o Tebe.
Jakou psychoterapii to máš?
|
| Martuška |
|
(10.9.2011 12:12:15)
moc vám děkuju za rady, fakt si toho vážím. Jakou psychoterapii mám nevím, fakt se omlouvám, ale nevím, většinou si povídáme, něoc probíráme a pracujeme i s denními sny. Nenechávám se úplně ovlivnovat, ale jen mě napadlo, že fakt mají moc. Nic konkrétně jsem tím nemyslela.
Nejdřív jsem se léčila s úzkostma, stresama a fakt jsme byla nervově v háji, ale ted přišly deprese(i psychiatr to tak nazývá) a to je teda zlý. Na oko funguju celkem normálně, ale v sobě mám potrhanou díru a v ní nic není jen strašný smutek, díra, prázdno a ten smutek. Myslela jsme si, že k depresím mám daleko, ale tohle je prostě děsivý, je mi skoro vše jedno a ejn hrozně potřebuju brečet a to nejde!!!!sakra. Dřív než jsme začůa zas ebrát AD jsme byla dost přecitlivělá, že jsme někdy brečela i u filmů, hudby atd...ale ted vůbec a cítím, že to hrozně potřebuju!
Sakra a navíc je mi te dpořád špatně od žaludku a na zvracení(jakoby tréma)ale není důvod. Sakra Sakra sakra....
AD mám Lenuxin.
|
| Nux |
|
(10.9.2011 14:03:07)
Poraď se telefonicky nebo mailem, jestli Tě nemůže vzít hned, jestli si to můžeš snižovat.
Já jsem to takhle řešila. Zeptala jsem se, a nebyl problém. Stejně tak s navýšením AD. Pak se jen dostavíš a vymyslíte změnu. Mezi některými druhy AD musí být 14 pauza, aby nedošlo k serotonin. syndromu...
Ale určitě s tím něco dělej a nečekej. To je zbytečné trápení.
|
|
|
|
|
V její náručí
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)