No ano, nejdřív Mgr., později většinou PhDr., ale klidně doc. Prof. podle vědecké kariéry. I PhD., ale to je za jménem. Ale nikdy MUDr.

A nemusí být jen klinický, klinický je obor. Klinický znamená, že byl aspoń 5 let na klinice, zjednodušeně řečeno, tj. ve státním či soukromém akreditovaném zdravotním ústavu a dělal psychologickou diagnostiku.

Jinak může být též poradenský psycholog, psycholog práce, psycholog jen tak od papíru (tj. nepokračoval po škole ve specializaci a nejspíš se věnuje něčemu jinému), atd...

Psychoterapeut by měl být klinický psycolog, alespoň pokud to má oficiálně oštemplované živnostňákem, ale neoficiálně nemusí, třeba jedna skvělá terapeutka je doktorka přírodovědy a udělala si pár výcviků a prostě nemá psychologii ani klinickou praxi. A často člověk nesežene místo na 5 let ve zdravotnictví. Já třeba asi atestaci mít nebudu, z 5 let mám odpracované 2, ale když přičtu mateřské a postgraduál, asi bych nikdy neodatestovala, možná ve 40. Tak na to kašlu, teď končím psychoanalytický výcvik, budu dál chodit na psychoanalýzu a možná si udělám ještě jeden výcvik, ale nedokončím atestaci, budu mít živnostňák na poradenství, ale normálně pojedu psychoterapii. Pokud budu mít možnost, spíš půjdu na 1 den v týdnu na praxi na kliniku, ať neztratím kontakt s diagnostikou a klinickým prostředím.

Takže vidíš, jak složité je někdy fungování na pozcích psychologa