Nux |
|
(16.8.2011 0:15:37) Analytická psychoterapie a její "odnože". Kdo s tím máte zkušenost, podělíte se? Nebo kdo sám se cvičí na psychoterapeuta v sebezkušenostním výcviku. Ráda slyším názory a zážitky druhých lidí v podobném systému terapie. Procházím terapiemi třetím rokem. Už mi mnohokrát pomohla, nedám na ni dopustit, i když jsem patrně jediná, kdo si v mém okolí myslí, že mi pomáhá. Nicméně, co si to tom myslím já a jak to sama cítím, to je myslím nakonec to rozhodující, že jo. :)
|
Elíláma |
|
(16.8.2011 9:13:23) Jezdím na skupinovou psychoanalytickou terapii, 5. a poslední rok. Jedu v sobotůůůůů (jezdíme na týden 1x za půl roku), moc se těším, pomáhá mi to. A baví mě to. U koho děláš výcvik ty? Já u Mgr. Telerovského (pod Kocourkem), je skvělej.
|
Elíláma |
|
(16.8.2011 9:14:47) Teda jestli jsem dobře pochopila, že jezdíš na výcvik, jestli normálně chodíš do terapie, tak bych se na jméno terapeuta neptala i když ráda slyším, u koho jsou lidi spokojení.
|
Nux |
|
(16.8.2011 14:08:29) Píšu tady jako pacient. Ale mám za sebou část psychoterapeutického sebezkušenostního výcviku trochu jinak zaměřeného (nechci zde psát podrobnosti).
Ale i jako pacient jsem spokojena, mám terapeuta výborného, a dělá mi i supervizora, když je potřeba. Nejsem terapeut, ale pracuji s klienty, jsem soc. pracovník.
Ty budeš teď tedy hotová psychoterapeutka? To je bezva. Budeš mít soukromou praxi? Je to krásné povolání. Ale šíleně náročné. Včera jsem měla velmi výživnou hodinu terapie. Někdy se jakoby nic moc neděje a pak je jedno sezení, které je jakýmsi skokem. Jako by se najednou více věcí najednou dopeklo.
|
Elíláma |
|
(16.8.2011 14:26:15) Tak až na půlrok teorie tam vlastně jezdíme taky jako pacienti právě se těším za týden, vybalím tam konečně svoji thanatofobii, to bude jízda.
Nojo, jednou budu psychoanalyticky orienovaná terapeutka, ne klasický analytik (ti mají výcvik psycho, 4x týdně sebezkušenost, atd.. a i investice neskutečná). Právě náročné rozjet praxi bude, na samotnou práci se těším, i když ze začátku to bude náročné, asi všechny peníze zase půjdou do supervize
Jak říkám, pro mě jsou to nejlíp rozfofrované peníze snad ještě dovolená a jídlo, a pak analýza
S tím nicneděním a pak najednou prásk, to je klasika, u nás to samé. I co se skupinové dynamiky týče. 3 roky jsme byli jedna velká parta, pak jednou nepřijela jedna účastnice a pěkně jsme se vyřádili no co z nás padalo za humusy!
|
Nux |
|
(16.8.2011 14:29:30) Takže budeš dělat skupinovou terapii, že?
|
Elíláma |
|
(16.8.2011 14:33:02) Mno nemusím, budu mít i individuální zkušenosti a budu moct dělat individuál, jen ne čistou psychoanalýzu, ale psychoanalytickou terapii, těžko se vysvětluje rozdíl, ale asi takový, že není analyticky orientovaná tak striktní, třeba můžeš chodit i 1x týdně, ne 4x
Kdybych se mohla uživit skupinovou, dělám jen tu.
jednou bych si chtěla udělat ještě výcvik na párovou, ta je moc zajímavá a s páry bych chtěla pracovat moc.
|
Nux |
|
(16.8.2011 14:36:53) Já jsem prošla taky skupinovkou. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že se tam nejde dostat tak do hloubky jednotlivce. Já jsem se třeba nedokázala tak otevřít, jako v individuální, kde je ten úzký vztah, důvěra, bezpečí.
Ale zase ve skupinovce vyjdou najevo věci, co se dají poznat zas jen ve skupině.
Prosím tě a jak jsi dokázala tak dlouho skrývat svou fobii? Přece v terapii se mluví o všem, tohle je důležitá informace, a nebyla jsi upřímná...nezlynčuje tě skupina?
|
Elíláma |
|
(16.8.2011 15:29:50) Nezlynčuje, mě se pořádně rozeběhla až teď, ale já už to naťukávala dřív a nějak od toho všichni utíkali, tak jsem to neřešila. Ale i tak, co občas vyleze z lidí po letech... my už se za to nelynčujem
Určitě se nedá jít tak do hloubky, ale zase krásně do šířky třeba jedna kolegyně říkala, že kdyby věděla, o čem všem ještě v životě uslyší... a co jí to bude asociovat. na individuálu by se k takovým věcem prostě asi nedostala. A sice je pro někoho těžký se otevřít před ostatními, ale zase je tam sdílení, třeba když víc lidí prošlo podobnými zážitky a hlavně pocity. Pro mě není problém se před ostatními otevřít, si to užívám, ale jsem trochu za exota rozhodně mi to před skupinou dělá menší problém (furt je šance 1 z 10, že se tě někdo zastane ) než v páru, tedy face to face terapeutovi. Já to tam tak vyblektám a než se všichni vzpamatujou, rozdýchám to taky
No a pak se má jít člověk aspoň s kým opít terapeut vždycky jen ráno zdrceně kroutí hlavou, co mu ty dětičky zase provedly
|
Nux |
|
(16.8.2011 15:41:58) Jj, skupina má své výhody...určitě. Jen asi fakt není pro každého.
Tys byla i na individ. výcviku? Jak jinak budeš vědět jak ho dělat, když si nezažiješ ten vztah , tu intimitu mezi terapeutem a klientem ve dvojici?
|
Elíláma |
|
(16.8.2011 18:45:16) Samozřejmě, že zažiješ, po výcviku bych šla na individuál, ne výcvik, normálně jako klient, i supervize je individuál, až na skupinovou dynamiky prvky jsou podobné, např. význam klientova snu bude stejný, ať ho bude vyúprávět na skupině či individuálu. Stejně jiné výcvoiky, v individuálu naopak probíají ve skupině, třeba gestalt, SUR, všechno krom klasické PA. Takový člověk s výcvikem v SURu nikdy nebyl při terapeutickém výcviku ve dvojici...
|
Nux |
|
(16.8.2011 19:29:27) Já jsem pochopila ze své indiv. terapie, že léčebným prostředkem je terapeutický vztah a přenos. A jejich interpretace. To jsou dva hlavní kameny, na kterých terapie stojí. Jak se tedy naučit vybudovat ten důvěrný vztah, který je v indiv. terapii naprosto specifický, když to vlastně ve výcviku neproběhne?
|
Elíláma |
|
(17.8.2011 8:33:01) Jo? Já mám pocit, že ten vztah tam docela intenzivní je... ve skupině a pak i v individuálu po výcviku nerozumím, proč by nebyl? Ale je pravda, že spousta lidí věří ve výlučnost jejich vztahu s terapeutem v individuálu, než zažijou skupinu. Kolegyně říkává vždycky, že musí mít kombinaci, individuál, kde se hroutí ze skupiny a skupinu, kde se hroutí z individuálu a že neví, kde se jí hroutí líp ale to je hodně nadnesené.
|
Nux |
|
(17.8.2011 15:24:28) Já myslím, že je důležité projít obojí. Každé je trochu jiné. Jinak ten vztah, jasně že je i ve skupinovce. Jen jiný. Není tak intimní, není to možné, když tomu přihlíží skupina dalších lidí. Taky pozornos terapeuta je ve skupině rozptýlená na všechny.
Ale zase v individuálce nemáš šanci vidět, jak klient funguje ve společnosti.. Prostě já bych viděla jako ideál prožít si obojí.
Já zažila skupinovku jen krátce, několik týdnů, ale zato intenzivně, několik hodin denně. Celkem asi 150 hodin. Bylo to výživné, ale bylo toho málo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nux |
|
(10.10.2011 19:25:31) Chodím na terapii třetím rokem. Vše funguje jak má. Nyní pod vlivem mé pracovní zaneprázdněnosti a terapeutových zdrav. potíží i jeho přílišné vytíženosti nejsme chopni často najít společný volný termín. Tím se stala terapie poněkud děravější. Místo každý týden ji mám s bídou jednou dvakrát do měsíce. Musím přiznat, že mi chybí ta pravidelnost, a i ta kontinuita se vytrácí. Mrzí mě to a snad je to jen přechodná záležitost. Ale potřebuji se s tím nějak srovnat sama v sobě. Aby mi to tolik nechybělo, abych uměla být víc sama, bez něj. Nejsem ve stavu deprese, takže to zvládám relativně v pohodě, ale každá menší ranka osudu a už padám dolů, v tu chvíli mi moc chybí.
S nikým nemohu mluvit tak jako s ním. Nikdo ho nahradit nemůže. To mě moc mrzí. připadám si nesvéprávná. I když navenek to nedám znát, uvnitř trpím. Fakt nevím jak si poradit, a rozhodně ho nechci otravovat maily, apod. Tak akutní to se mnou není. Trvá tohle období už asi 4 měsíce, a skončí snad až koncem roku, furt tam je něco.
Jak vy řešíte takovou bezprizornost.? Já se za ni docela stydím. jsem dospělá ženská a dokážu si poradit. Ale ten pocit, ten je pro mě rozhodující. To, že nemám nikoho, kdo o mě tolik ví a kdo mě nikdy neodsoudí.
|
|
|