lupt+10/08 a 2x10/11 |
|
(6.6.2011 18:34:58) U takto malého dítěte lze kineziologické vyšetření provádět přes mamku, protože jsou přibližně do sedmi let nějak propojeni. Kineziologie určitě neublíží, maximálně Ti nepomůže. To že si myslíš, že jsi smutek i stres zpracoval dobře může být jen tvůj pocit a nebo taky problém může být i něco jiného než smrt babičky - třeba nějaký konflikt s partnerem, v zaměstnání nebo s nepříjemnou prodavačkou, na který jsi už zapomněla. Zkus se pozeptat v okolí na doporučení na nějakou kineziologii nebo se podívej na internetu.
|
dadlenka |
|
(6.6.2011 19:09:37) Díky, samozřejmě že nemusím vědět všechno, o sobě si nejsem jistá, že se mi chce někomu cizímu takhle otevřít, zvlášť, když mám pocit, že paní psycholožka není ta pravá, synovi bych samozřejmě chtěla pomoci, ale ale
|
|
Ufonka |
|
(6.6.2011 21:12:25) Naprosto souhlasím. S dětmi se pracuje přes rodiče a je to po fyzické stránce bezbolestná akce ) Po psychické stránce to bývá jinak, ale proto se to podstupuje. Jen bych ráda podotkla, že dětičky jsou sice primárně navázané na maminky, ale neplatí vždy, že "odžívají" za maminky. Nejmladší dcerka měla dlouho problémy, které souvisely s tatínkem.
Často jsem si myslela, že jsem si emočně něco vyřešila, ale pak jsem právě při kinezce zjistila, že ne. Odchod mojí milované babičky, ten prociťuji dodnes. A to i přesto, že jsem zkrátka věděla, že umírá, s předstihem, cítila jsem to. Při odblocích jsem na její odchod narazila tolikrát.
Jde spíš o doporučení. Opravdu se řeší intimní věci a člověk musí cítit důvěru, protože jinak se nedokáže uvolnit a otevřít.
Držím palce. A jinak, kamarádky dcerka už do školky chodí, v září jí budou 4 roky, a mluvení také moc nedá. Ale rozumí všemu. V tomto věku nemluvila vůbec. Ono je to třeba i o tom, že si rodiče dítě "naučí". Dělají věci za něj, odpovídají za něj, a dítko tudíž necítí potřebu se vyjadřovat. Ale třeba je to úplně jinak )
|
|
|