Saggi |
|
(22.1.2011 20:17:47) Jsem půl roku rozvedená, rok bez manžela, se kterým jsem předtím žila 15let, máme dvě děti. Občas se mi po manželovi stýská, někdy opravdu moc. Přitom další život s ním bych si představit nemohla, i když jsme se měli rádi, nemohli bychom spolu už dále žít. Rozchod přišel na můj popud. Přesto jsem se asi ještě dodnes s odloučením nesrovnala a občas mě popadne neskutečná lítost, stesk, vrátila bych to někdy zpátky (i když znovu připomínám - už by to nešlo) Míváte to to některá taky? Za jak dlouho jste se s rozvodem srovnaly?
|
Chrysantéma |
|
(22.1.2011 20:20:55) Saggi,
obecně to trvá asi 2 roky...další věc je,jetsli se chceš oprostit,nebo si stesk hýčkáš...
|
Anni&Annika |
|
(22.1.2011 20:36:03) tak me se nestyska ani nahodou, jsem uz taky vdana a mam 4,5 letou dceru z tohoto manzelstvi....ale nekdy se probudim hruzou, neb se mi zda o exovi, ze ho najednou mam doma a strasne se mi styska po tom nynejsim.....naposledy jsem mela tehle hruzny sen minuly tyden....diky bohu, nemivam to casto, ale jednou za rok jiste ano
|
Cow :-) |
|
(22.1.2011 23:39:50) Jééé Anni, zrovna dneska když jsem byla ve vaně, tak mi došlo, že je to přesně 10 let, co jsem od Bejvala a nevzpomínám si, že by se mi po něm někdy stýskalo. Ale ono taky záleží na tom, jaký ten vztah byl, jak se k sobě manželé chovali, co spolu prožili, jak probíhal rozchod a rozvod a jestli to bylo oboustranné, kdo koho opustil a proč.... Mi se fakt nemá po čem stýskat.
|
|
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(22.1.2011 20:23:10) Tak potom ale zůstává otázkou, zda rozchod ( rozvod) není více traumatizující než pokusit se žít spolu dál, pokud se lidé mají rádi. Ale asi už není dobré řešit co by kdyby... Přeji brzké srovnání se se situací
|
|
řípa | •
|
(22.1.2011 20:41:45) V poradně mi říkali tak 3 roky, než se to odžije. Trvalo to nakonec u mne 4, než to bylo za mnou a 7, než zmizely emoce při náhodné vzpomínce. Ale já ho milovala a konec byl šok ze dne na den.
|
|
hokkaid |
|
(22.1.2011 20:42:16) A proč ses tedy rozváděla, když se máte pořád rádi? A jak to zvládly děti - asi už jsou větší?
|
Saggi |
|
(22.1.2011 20:44:56) Promiň, nemůžu se tady o tom rozepisovat. Většinu času jsem v pohodě, dnes to na mě padlo. Bohužel se obávám, že můj krok byl unáhlený, přesto - už to takhle zůstat musí.
|
hokkaid |
|
(22.1.2011 20:46:45) Aha, no kdybys chtěla, hokkaid@seznam.cz
|
|
|
|
10.5Libik12 |
|
(22.1.2011 20:52:11) No upřímně řečeno, ještě po pěti letech, když můj ex (12 let manželství)odjížděl na dlouho do světa, tak jsme se mocně objali(neeroticky) se slzami v očích. Dneska(po 14 letech) bych mu možná pomohla, ale nepřijde mi na mysl, je pryč.
Chce to nového chlapa, novou intimitu.
|
sun 15 |
|
(22.1.2011 20:57:46) Já jsem se třeba s rozvodem úplně nesrovnala dodnes, ale u nás to bylo dost dramatické, manžel odešel s mojí nejlepší kamarádkou a dceři bylo něco kolem 5 měsíců, bylo to pro mě NAPROSTÝ ŠOK a vůbec jsem to nečekala. Dnes už je mi on jako člověk naprosto ukradený, ikdyž jsem ho hodně moc milovala, ale kvůli dceři se tím trápím pořád , jsem hodně rodinný typ a to že moje dcera vyrůstá v neúplné rodině beru jako svou opravdu velkou životní prohru,ikdyž jsem to nezavinila, vlastně mě to provází celých těch devět let co jí je :-(
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(22.1.2011 21:05:30) To je mi líto. Od těch myšlenek se ale snažte oprostit.Neobviňujte se! Vy jste chtěla úplnou rodinu, Vy jste neodešla. Vybral si sám. Přestože dcera nevyrůstá v úplné rodině, můžete být dobrou matkou a zajistit ji hezké dětství.Myslím, že se Vám to jednou vrátí.
|
Anni&Annika |
|
(22.1.2011 21:14:35) Margotko....ale ja myslim, ze ta dcera netrpi neuplnou rodinou....nepoznala uplnou rodinu, tudiz nemuze trpet jeji ztratou /dceri bylo prece v dobe odchodu 5 mesicu/.....v tom v cem vyrusta je pro ni prirozene
|
sun 15 |
|
(22.1.2011 21:17:50) No úplně přirozené to pro ní není, když byla malá tak to nebyl problém, ale teď když vidí své spolužáky a může porovnávat , tak někdy zvláštní řeči má .
|
Honza | •
|
(22.1.2011 21:22:11) Jak se často vídá s tátou?
|
sun 15 |
|
(22.1.2011 21:23:19) Jednou za 14 dní proč ?
|
|
|
|
|
|
Honza | •
|
(22.1.2011 21:12:21) Sun, u nás je to zase tak, že po více než roce, co manželka dramaticky (i s dětmi) odešla pryč k příteli, děti občas brečí, že chtějí mámu zpět....mně je dávno ukradená, ale děti se asi s naším rozchodem budou vyrovnávat mnohem déle než my. Aspoň, že máme střídavou péči.
|
sun 15 |
|
(22.1.2011 21:15:56) No ono taky záleží na člověku, ale mě se prostě po ,,jen mojí rodině ,, stýská hrozně moc.člověk už nic nevrátí a musí žít dál, ale někdy to jde jen velmi ztuha.
|
inuska |
|
(22.1.2011 21:38:39) Ja jsem od ex pryc tri roky, mam novy vztah a syna s druhym partnerem, presto se mi porad moc styska. Rozesli jsme se na muj popud. Vim, ze bychom spolu nemohli zit, protoze jsme se vzajemne straslive trapili. Kdo nepozna, nepochopi. Ex mel take druhou partnerku, ta ted pred par tydny tragicky zemrela, takze zustal sam. vlastne jsme spolu nikdy neprerusili telefonicky kontakt. Pravidelne si volame, povidame si, ale nic vic. Obema se nam styska, oba uznavame, ze jsme spolu nebyli stastni. Bez sebe je to lepsi. Akorad se nam styska,no. Tezko se to vysvetluje.
|
Saggi |
|
(22.1.2011 21:58:06) Ananto, a proč jste se rozešli?
|
Ananta |
|
(22.1.2011 22:41:20) Byla jsem moc mladá a neměla jsem srovnané hodnoty. Zamilovala jsem se do jednoho atraktivního frajírka, do studenta a nedokázala jsem to skončit.
|
|
|
Saggi |
|
(22.1.2011 21:59:00) Inusko, ani nevíš, jak moc Tě chápu.. Měla jsi děti i s ním? To je u mě největší problém :-( Tohle si neodpustím :-(
|
inuska |
|
(22.1.2011 23:34:13) Ne nemeli jsme spolu zadne deti. O to jsme meli hlubsi a pevnejsi vztah. Trval deset let. Deset let velke lasky a velkeho vzajemneho trapeni.
|
|
|
|
|
|
|
|
Ananta |
|
(22.1.2011 21:35:30) Strávila jsem s bývalým manželem minulou sobotní noc (povídáním), mám ho ráda, myslím, že ho mám tak ráda (způsobem) jako jiného muže už mít nikdy nebudu.
|
xypetulka |
|
(23.1.2011 9:54:30) Tak to mě se tedy nestýská.Je to 6 rok,co jsem rozvedená,ale měla jsm takového sobce,že to dál nejde.Dělá naschvály dodnes-nevím,jestli to někdy skončí.Oba máme svoje nové rodiny,ale on si nedá pokoj.To je holt o lidech,noo.... Pokud vzpomínáš a jak říkáš,,Někdy to na tebe padne",tak se přidávám k názoru,který je výše.....chce to nového chlapa,nový vztah,abys neměla čas se vrtat v minulosti.Uvidíš,že ten další bude podle Tvých představ a bude ti s ním fajn.přeju hodně štěstí..
|
|
|
CPO |
|
(23.1.2011 10:22:45) Jsem rozvedená 4 roky. Vdávala jsem se po 4 letech známosti, po dobré úvaze, dlouhém zkušebním soužití, z rozumu. Rozváděli jsme se na můj podnět, když už jsem předtím dlouhá léta vyzkoušela VŠECHNO, abych manželství zachránila (jenže to musejí chtít a snažit se OBA). Z manželství mám malé děcko, po manželovi se mi ani omylem nestýskalo a nestýská, nebyl to dobrý člověk, ale přes všechno, co jsem udělala, abych se rozvést nemusela, cítím jako největší "dluh" vůči svému dítěti, že jsem teda asi nesprávně zvolila životního partnera. Jenže tehdy mmně i jemu bylo 20, dneska o 20 víc, oba jsme se velmi změnili, i doba je úplně jinde, i povinností a starostí nesrovnatelně přibylo...a energie ubylo...
Jinak zakladatelku chápu a moc dobře vím, jak to bolí, když spolu dva nemohou žít, jakkoli by ve skutečnosti rádi. Ale v mém případě (další vztah s expřítelem, 4 roky, odešel on) to bylo tím, že já jsem se sice chovala hodně vstřícně a tolerantně a velkoryse a chtěla jsem vztah udržet i za cenu kompromisů (protože prostě bez určitých ústupků na obou stranách nemůže žádná spolupráce dlouhodobě fungovat), kdežto ex (jako chlap) prostě považoval za snažší "zaplácnout" svoji nespokojenost (kterou neuměl řešit nějakým kontruktivním rozhovorem se mnou - furt bylo všechno "OK" - a případnýma změnama) zase jiným vztahem. Před sebou samozřejmě nikdo nakonec neutečeme - ale někdo to dlouho nevidí a musí si kvůli tomu zničit delší kus života Po tom se mi samozřejmě stýská nesmírně, to tu ventiluju často. Protože vím, že tam jsme (z jeho strany) NEUDĚLALI zdaleka všechno, co bylo třeba a možné, abychom vztah udrželi.
|
CPO |
|
(23.1.2011 10:33:50) "Po tom se mi samozřejmě stýská nesmírně" ale znamená "zabolí mě hodně, když na něj pomyslím" (zatím je to teprve cca čtvrt roku od rozchodu), ale uvědomuju si, že to prostě nebyl chlap pro mě. V tom mám rozum a jasno - sice jsem ho milovala děsně, ale žádný "návrat" by pro mě nepřicházel v úvahu. Když už se člověk dostane do téhle fáze, tak už je to dobrý, to už chce jenom čas (a nového chlapa ), ve skutečnosti už je ten vztah na nejlepší cestě do kolonky "vyřešená minulost".
Blbý je, když to někde tak jednoznačné není, a bývalý partner/ka nebo oba se trápí proto, že se dosud nevzdali naděje na "co když jednou".
|
|
|
Líza |
|
(23.1.2011 11:56:33) Ne, nestýská.
|
|
Kačeřice |
|
(23.1.2011 12:44:48) Nestýská, ani náhodou, jsem ráda, že zmizel z mého života
|
|
J. | •
|
(23.1.2011 20:29:25) Po bývalém manželovi se mi nestýská, za sebe jsem ráda, že s ním už nemusím být. Po rozvodu se mi ale nějaký čas stýskalo. Lituju toho, že jsem se víc nezorientovala ve svých pocitech, než jsem si ho vzala a měla s ním děti. Dneska už bych si ho za otce svých dětí a za manžela nevybrala ani náhodou. To že děti nežijí v úplné rodině beru jako svojí největší životní prohru zatím. Ale nepitvám se v tom, nejde se vracet a říkat kdyby....
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(23.1.2011 20:31:29) Ne, ani se mi nikdy nestýskalo. Kdyby se mi mělo po něčem stýskat, nebudu to opouštět.
|
Tylity |
|
(24.1.2011 14:15:40) .. je to hrozný, ale ani mně se nestejská.. spíš mám hrůzu, když mě tuhle pozval, ať si jdeme někam sednout........ hm.. prostě nestejská.. je mi nejlíp, když o něm vůbec nevím....
|
|
|
holka anonymka |
|
(24.1.2011 11:50:18) žili jsme spolu 10 let, máme dvě děti, rozvedení jsme 9 rok a občas se mi zasteskne.. Chjo, proč se musel tak chovat? Vídáme se cca 1x za týden či dva, ale nic k němu již necítím, jen celkovou lítost z toho, jak to dopadlo.
|
a co jako |
|
(24.1.2011 12:00:52) Mš se nestýská...rozvedli jsme se,dva roky jsem bydlela jinde,i když ve stejném městě,vídali jsme se,bral si syna...nějak se to celé zamotalo a jsme spolu a máme druhého syna a u nás,teda za sebe musím říct,že je to kvalitnější a pevnější vztah,než kdy jindy předtím...asi jsme oba dospěli.
|
|
|
*Šárka* |
|
(25.1.2011 8:30:23) Občas stýská. Po exmanželovi taky (velká studentská láska), ale spíš celkově .. po takové idylické době, kdy byl syn malý, všechno bylo takové hezké, nekomplikované, jasné, milé a perspektivní. Zlomilo se to po cca 15 letech, den ze dne. Nyní, po cca 5 letech, nepřijde zasktesknutí jen tak. Většinou ho něco vyprovokuje. Například jsem nedávno vyklízela sklep a komoru a narazila na pár věcí, které mě mírně rozhodily. O skříňce s fotkami, kterou se bráním otevřít, ani nemluvím. Pro svůj klid na některé věci ani nevzpomínám. Dodávám, že mám 2,5 roku skvělého partnera.
|
Tylity |
|
(25.1.2011 9:56:18) .. tohle ale neni to prave styskani, tohle ja povazuji za "nostalgii".. návraty mysli někam do minula, kde mi bylo dobre.. ale skutečné stýskání po člověku, jaký doopravdy je v současnosti? Já si to rozdělila - ten někdo, kdo býval.. ten umřel.. a ten někdo, kdo zůstal a jaký je dnes - po tom se mi nestýská.. naopak je to úleva, že je pryč.. a.. malé děti vyrostly.. jsou velké.. a ty vzpomínky na malé děti.. to je jako vzpomínat na to, že jsem někdy byla v kině a něco mě tam dojalo...... už to dávno není pravda... a nebyla by, ani kdybych dále s manželem zůstávala.. jen chci říct.. vzpomínky na minulost a dojetí z nich - to není stýskání po manželovi... on už je někým jiným, než byl v těch vzpomínkách....
|
|
|
|