Maryl |
|
(12.12.2010 11:27:19) Ani jsem to téma nechtěla dát přímo do depresí,protože to s tím tak úplně nesouvisí,ale nic lepšího jsem nenašla.Mám takový dotaz.Je mi 32 let,léčím se na deprese,beru AD víceméně od porodu,ale před tím jsem je brala krátce po smrti své maminky.Když se nad sebou zamyslím,tak si ani nemyslím,že bych trpěla klasickou depresí,jen jsem extrémně přecitlivělá,všechno si hrozně beru,kvůli všemu hned nespím,přitom jsou to prkotiny,nad kterými lidé v mém okolí většinou mávnou rukou.Spousta lidí mi říká,že nemám žádné starosti,proto se trápím,a že kdyby přišly,tak bych teprve viděla.Mmj.mi tohle říká má nejlepší kamarádka.Je skvělá,já se na ni nezlobím,protože vím,že to myslí dobře,ale takhle jednoduché to není.Jsem zdravá,máme fajn vztahy v rodině,mám krásné dítě,hodného partnera a přesto se neustále něčím trápím.Jenže si říkám,že ani s AD to není úplně ono,nevěřím si,nemám téměř žádné sebevědomí,přitom si myslím,že jsem docela pěkná ženská,ale s tím to nesouvisí.Nechci brát celý život AD,neb každý lék se projevuje negativně na játrech.Kdybych se svěřila své psychiatře,tak mi ještě přidá léky na spaní,ale tohle já nechci.Píšu zmateně,omlouvám se,ale takhle mi naskakují myšlenky.Zajímalo by mě,vy co jste mi třeba trošku podobné,jestli se s věkem jakoby obrousí hrany,člověk začne na věci koukat jinak,jestli se zkrátka může trošku změnit a dát se do pohody?Snažím se se sebou tak nějak sžít,říkám si,mám takovou povahu,jakou mám prostě pro tenhle život mít,něco se tu mám naučit,něco pochopit.Omlouvám se,snad mě někdo pochopí.Je to spíš takové zamyšlení,ono ve svém nejbližším okolí člověk nenajde příliš mnoho lidí se stejným problémem a tady je tolik lidí,tak třeba se někdo najde.Děkuji.
|
NIaris |
|
(12.12.2010 11:50:54) Toto mám po mámě, ale já v mnohem menší formě. Máma se celý život starala o druhé, a pořád to dělá, tím začala kašlat na své problémy, a podepsallo se to na jejím fyzickém zdraví. Někdy mi přišlo, že tím, že se spíš starala o okolí, než o sebe, jako by tím chtěla ty své problémy "potačit". Já mám naštěstí manžela, který mě umí vrátit zpátky do reality, někdy dost z ostra mi vysvětlí priority, a ono to ku podivu funguje. Neodrovnávej se kvůli jiným, kdo by to stejné dělal kvůli tobě?
|
NIaris |
|
(12.12.2010 11:55:33) Znovu jsem si to pořádně přečetla, a asi jsem tě pochopila špatně, omlouvám se
|
|
Maryl |
|
(12.12.2010 11:59:25) Ne,Niaris,já myslím,že i v tom,co jsi napsala,je hodně pravdy,děkuju ti.Jinak moje maminka byla hodně podobná té tvé a i já myslím,že se hodně podobám té své.
|
|
|
Inka+Viki | •
|
(12.12.2010 11:58:58) Taky mám přecitlivělou povahu - ne v dobrém, že bych byla tak šlechetná, ale ve špatném, že si různé věci velmi zabírám... Pomáhá mi to, co už jsem tu mockrát psala, moje povolání učitelky, které člověka velmi zoceluje, dále dobrý životní partner a věk taky, je mi 37. A v noci, když hrůzou z něčeho nespím, tak pomáhá fakt teplé mléko s medem. Ale někdy ještě pořád nepomáhá nic.
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:02:10) Inko,dík.Já se dříve snažila všemožně bojovat a bylo to ještě horší,teď se snažím nějak to přežít,neb vím,že někdy je líp,někdy hůř,a že když nebojuju,tak je to lepší.Mléko obecně nemám ráda,tedy mám,ale ne teplé,to bych asi nedala.
|
Inka+Viki | •
|
(12.12.2010 12:04:32) No mně pomáhá, protože s tou přecitlivělostí u mě souvisí to, že si umím hodně věcí sama v sobě vsugerovat - pozitivně i negativně. Ty to tak nemáš - že hodně ovlivníš sama sebe?
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:16:35) Jo,to mám,jenže když jsem bojovala tak,že jsem se snažila všemožně to negativní,co mi lezlo do hlavy všemi svěry vyhnat,tak se to tam dralo ještě víc,tady na diskuzi pár holek psalo,že se snaží i to špatné přijmout a pak že je to lepší,tak to zkouším také tak.
|
|
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(12.12.2010 12:02:05) Maryl a nějakou terapii jsi k těm lékům nezkoušela?
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:04:05) Terko,u nás ve městě vím jen o jednom psychologovi pro dospělé,tam jsem párkrát byla a vůbec nic mi to nedalo.Psychoterapii bych absolvovala moc ráda,ale ptala jsem se své psychiatričky,která je dle mého skvělá,ale má toh moc a bere jen hodně těžké případy,takže si k ní chodím jen pro léky.
|
NIaris |
|
(12.12.2010 12:07:20) Psychoterapie, psycholog, to jsi zkusila. A co nějaký koníček, máš?????
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:18:08) Niaris,abych pravdu řekla,tak vyloženě nějaký opravdový koníček nemám a to je myslím také chyba,možná se mě něco časem chytne.
|
NIaris |
|
(12.12.2010 12:23:59) Já vím, že se to nedá paušalizovat,každá jsme jiná. Před časem jsem měla velice zlé období. Udělala jsem něco, co vím, že bylo dobré, ale moc lidí jsem tím podráždila. Chodlily mi ošklivé maily, ve finále do toho byly nepřímo zapleteny i mé děti.Braly si je do úst lidé, kteří ví h...o.Dokonce jsem začala trpět pocitem viny, ale to je blbost, teď to už vím. Odrovnalo mě to. Už jsem byla snad i paranoidní. Zkončila jsem na AD. Ale víš, co mi nakonec pomohlo nejvíc? Sbalit psy, a vypadnout mimo civilizaci, a v klidu, sama, v lese, přemýšlet. Utřídit myšlenky. Jen já, psi, a možnost probrat se svým svědomím a myšlenkami.
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:42:17) Niaris,to ti věřím.Já myslím,že tohle je super relaxace,jen já jsem v centru a nemám ani toho pejska a kdyby mě někdo do toho lesa zavezl,tak bych se tam asi sama bála.Mně spíš asi pomáhá o tom,co mě trápí mluvit,nejlépe s někým,kdo mě zná.Hodně mě chápe moje sestřenice,ale má sama dvě malé dětičky a tak toho času na povídání moc není.Myslím na tebe,ať je ti taky fajn.
|
NIaris |
|
(12.12.2010 12:44:35) Díky, já už jsem v pohodě A nepomohlo by ti třeba, když zrovna sestřenice nebude mít čas, psát? Vypsat se z toho, a třeba se na to podívat po čase, a možná sama uvidíš, že to byly prkotiny. Nebo naopak.
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:50:31) Niaris,nad tím psaním jsem už i přemýšlela,přijde mi to super,už jsem to i zkusila,ale jsem lempl.Ale dám se do toho.Jednou mi tu někdo napsal něco moc skvělého a to,že když si to zkusím psát,co mě trápí a po čase se na to podívat,přesně jak jsi teď napsala ty,takže zjistím,že spousta věcí se vyřešila naprosto sama bez mého zásahu.Niaris,dík moc,jsi moc empatická.Opravdu děkuju.
|
NIaris |
|
(12.12.2010 12:51:30) Budu ti držet pěsti, opatruj se
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:52:35) Děkuju moc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(12.12.2010 13:22:49) Ano, to znám, mně terapie tedy moc nepomohla, nějak jsem si chybně vybrala terapeuta a pak jsem nevěřila, ale mnoha lidem ano. Paradoxně mi trochu vnitřní síly dodala akupunktura (ač mnoho lidí nevěří), jinak jsem se začala zabývat cvičením, které souvisí i s psychikou (powerjóga, pilates - to je taky dobré odreagování).
A když začnu takhle jančit, počasí, nepočasí (tady - čím horší tím snad lépe ), jdu se ven projít. Taky fyzicky se unavit docela pomáhá, prostě nenásilně ty myšlenky převést někam jinam. Čím víc jsem s přecitlivělostí bojovala, tím víc se mne potvora držela, případně se ošklivé myšlenky vracely. Až, když jsem je začala přijímat, daly si trochu pokoj...
Držím palce.
|
|
|
|
Cimbur |
|
(12.12.2010 12:16:10) Psychoterapie by Ti určitě pomohla, zkus hledat i v jiném městě. Jinak - v tomto ročním období se to trochu zhorší skoro každému.
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:18:47) Já vím,Macimm.Díky moc.
|
Cimbur |
|
(12.12.2010 13:01:50) Maryl, zrovna teď taky nejsem OK, ale s věkem se to myslím samop nezlepší, musí se na tom pracovat.
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.12.2010 12:16:26) Kamarádka má do jisté míry pravdu, ale potíž je v tom, že se to takhle racionalizovat nedá. Ony totiž pro člověka, který to prožívá, jsou i pseudoproblémy skutečné problémy. Resp. umět racionalizovat je výhoda, ale ne každý je toho schopen. Každý problém má řešení. Pokud řešení nemá, nemá smysl se s ním zaobírat.
|
Maryl |
|
(12.12.2010 12:19:41) Monty,to je hezky napsaný a i pravdivě.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.12.2010 12:21:18) Maryl, mám takové heslo - Problém jako takový neexistuje, existují jen lidé, kteří se nedovedou v dané situaci adekvátně zachovat.
|
|
|
|
|