Pawlla |
|
(4.12.2010 19:55:36) Lassie,není to přímá reakce,ani tady nechci o tom diskutovat,to by nebylo fér.Chci vědět jaký je pohled na úplně stejnou situaci,akorát je opuštěná žena.
|
Lassie66 |
|
(4.12.2010 19:58:56) Pak je to přímá reakce.
|
Pawlla |
|
(4.12.2010 20:11:08) V tomhle smyslu ano,ale nechci diskutovat o jejím tématu,to jsem mohla tam,chci pohled na tuto situaci.
|
|
|
HelenaPa |
|
(4.12.2010 20:04:25) Pawlo, můj náhled je na obojí stejný. Dva lidé spolu mají být proto, že chtějí. V okamžiku, kdy je tam jeden jako v kleci, zákonitě to pocítí i ten druhý. A dítěti, myslím, je lépe s rodičem (byť jedním) v pohodě než tam, kde by se navzájem neměli rádi, lezli si na nervy, hádali se, ale byli spolu "kvůli dítěti".
|
Lassie66 |
|
(4.12.2010 20:06:29) Jenže jde o to, co kdo definuje jako klec. A opět se zde mluví za dítě - že mu je lépe. Ptá se někdo toho dítěte? A rodiče, který často ztratí pravidelný kontakt se svým dítětem?
|
Paulis |
|
(4.12.2010 20:09:44) Můj manžel má dvě děti - manželka si našla někoho jiného a já jí gratuluji, jinak by skončila jako já. Když jsem se ptala jeho dětí (bezvadně si rozumíme) jestli je to mrzí a jak se cítili, tak jejich odpověď byla že se jim ulevilo, neboť doma bylo pořád dusno. Za tátou si jezdí jak chtějí a kdy chtějí, jsou v pohodě.
|
Lassie66 |
|
(4.12.2010 20:14:33) Tomu věřím, ale nedá se to zevšeobecňovat.
|
|
|
Pawlla |
|
(4.12.2010 20:13:58) Ano za prvé jde o dítě a za druhé nevěřím ve vztahy,které jsou od začátku bez chybičky,jenže lidi prostě nechtějí na vztahu pracovat,raději jdou zas po někom jiném.Je to strašně smutné.
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(4.12.2010 20:14:33) Na vztahu se musí pracovat, pokud si nestěžuju a nějak funguju, tak utvářím ve svém partnerovi pocit, že je vše ok. Pokud pak za ním dorazím a vysvětlím mu, že jsem nikdy nebyl spokojený a končím, tak mu v podstatě vrážím kudlu do zad, protože ho naprosto bez varování zaskakuju nepřipraveného. Pokud nejsem spokojená, tak mám dneska možnosti to řešit, navrhuju nějaký oddechový čas bez dětí, třeba nějaký penzion někde, manželskou poradnu, mluvím o tom, co se mi nelíbí a tak... Pokud zjistím, že na mně partner přesto kašle, tak začnu dávat peníze na stranu a jen ho tam mírně upozorním, že spokojená nejsem a budu hledat cestu ven, ale to by mělo fakt následovat až v případě, že jsem vyčerpala všechny možnosti, viz tuhle téma té paní žijící s alkoholikem. Utíkat ze vztahu jen proto, že všechno není, jak bych si představovala, je docela rozežranost. V opačném případě jako mladá žena s jedním dítětem a zrádcem partnerem bych si gratulovala, že mně opustil až v době, kdy dítě může do školky a já do práce a kopla bych ho kamsi. Brečela bych x let do polštáře, ale žila bych dál, už pro to dítě, co mám a co je na mně závislé. A taky bych se postarala, aby mi manžel nechal slušné alimenty a abych měla kde bydlet.
|
Pawlla |
|
(4.12.2010 20:18:20) Jani to je hezky napsáno a myslím,že tak nějak by to mělo být.
|
|
Cimbur |
|
(5.12.2010 8:06:55)
|
|
smula osud |
|
(24.7.2012 22:41:55) Stalo se mi nedávno něco podobného. Jsem v situaci, kdy se mám do nějaké doby (krátké)rozhodnout, zda podepíšu souhlas s rozvodem. Jenže já chci rodinu udržet, protože ať již provedla cokoliv, já ji mám stále rád a oba máme rádi dítě. Bohužel má pravdu v tom, že jsem se spíš staral o materiální zabezpečení rodiny, než o vnitřní soulad. Proto si našla jiného, který ji dal podmínku toho rozvodu. On ho má pry také ráda. Nic jsme nikdy neřešili u odborníků. Nevím co mám dělat, rád bych rodinu udržel, ale někde cítím, že je asi vše ztraceno a hlavně nechci, aby dítě mělo trauma z rozchodu rodičů. Je nějaké šance, když změním priority a nebudu souhlasit s rozvodem (získám tím čas?), že se vztah obnoví?
|
Hanka | •
|
(25.7.2012 12:01:28) smula osude,
myslím, že šance moc není. Pokud nejste jeden na druhého příliš nabroušení a nechováte se k sobě zle, tak můžeš nesouhlasem získat právě tohle - žena to může pochopit jako naschvál - a je to, IMHO, mnohem pravděpodobnější, než její návrat. Souhlas s rozvodem je jedna věc, než k samotnému rozvodu dojde, stejně ještě chvíli potrvá. Nějaká šance je nejspíš tehdy, když si k sobě nebudete pěstovat odpor a dělat to, co by druhý mohl vnímat jako naschvál.
Ale každý se nakonec rozhoduje podle své povahy a myslím, že jednat tak, jak to cítíš, je nejlepší, protože ať se bude dál dít cokoliv, "nezlákáš" ji zpět jako někdo, kým nejsi. Na tvém místě bych já, se svou povahou, upřímně řekla partnerce, že je ti to líto a že bys byl rád, kdyby vašemu vztahu ještě dala šanci... ale moc bych s tím nepočítala. Prostě nechat aspoň pootevřené dveře, kdyby zjistila, že ten druhý není to pravé ořechové - jestli bys o ni ovšem v takovém případě ještě ty sám stál, jestli by to nepoškodilo váš vztah nenávratně z tvého hlediska.
Každopádně nevěš halvu, ať to dopadne jakkoliv, časem bude líp, než právě teď.
|
Hanka | •
|
(25.7.2012 12:11:25) ... hlavu ...
|
|
|
|
|
HelenaPa |
|
(4.12.2010 20:17:41) Lassie, naši měli velkou krizi, když jsem byla malá. Až tak, že byly rozdělené police v lednici, v koupelně byla dvě mýdla, a podobně. V podstatě se nerozešli jen proto, že neměli kam. V t době jsem si fakt přála, ať se konečně rozvedou, ať už je pokoj. Otec pořád naštvanej, matka ubrečená. Ne, že by řvali přímo na nás nebo před náma, ale atmosféra se dala krájet.
|
Lassie66 |
|
(4.12.2010 20:37:40) Já tomu rozumím - měla jsem doma něco podobného a otec v podstatě odešel proto, že jsme mu řekli, ať odejde. Ale to nám bylo 14, 16 a 17. A taky věřím tomu, že děti často trpí, když žijí v nefunkční rodině. Ale myslím, že se to často taky používá jako výmluva(odejít kvůli dětem), když není zájem se snažit situaci řešit jinak. Navíc o to dítě někdy přijde ten rodič, kterému na něm nejvíc záleží a nejvíc se mu věnuje.
|
s s |
|
(5.12.2010 0:47:25) Lassie, nevím, jak to bylo u vás doma, ale nevím, jestli je nejlepší nápad čekat, až to dojde tak daleko, že samy děti poví, ať jde táta pryč. kolik roků by se dalo ušetřit, kolik nervů, dětem, i mamince. já mít rodiče, o kterých bych se pak dozvěděla, že zůstávali spolu jen kvůli mě, a maminka třeba potajmu brečívávala do polštáře, tak se budu cítit, že to je moje chyba, a budu je nenávidět za to, že můj život byla jen fraška. možná fajn pro malé dítě, ale až vyroste, pozná a je to jiné. a děti rostou, je to běh na dlouhou trať.
|
|
Tenna /2 |
|
(5.12.2010 1:36:41) Souhlasím s tím, že blaho dětí je často jen výmluvou. Já moc nedám na takové to "děti stejně poznají, že to není v pořádku, tak raději ať je klid". On ten klid často nenastane ani dlouhé roky po rozvodu, rodiče se handrkují, dělají si naschvály, o dítě se přetahují ... Když dva lidé jednou přijmou společný závazek, jakým dítě je, měli by dělat vše pro to, aby tomu závazku dostáli. I když to není lehké, i když to vyžaduje oběti. Jen extrémy jako násilí apod. jsou důvodem k okamžitému odloučení. Jinak je namístě snažit se vztah udržet na korektní úrovni. Ve spoustě případů ale snaha minimálně na jedné straně chybí a děti doplatí na nezralost, pohodlnost, sobeckost a nezodpovědnost svých rodičů.
|
Ajlina | •
|
(5.12.2010 5:56:29) A nevěra je důvodem k ukončení manželství? nebo není?
|
Pawlla |
|
(5.12.2010 7:31:35) Nevěra?Na to asi není obecná odpověď,podle situace.Může se to stát,jsme jen lidi,záleží jestli je to jen úlet,nebo setrvalý stav,jak je to vážné,prostě podle situace.
|
|
Tenna /2 |
|
(5.12.2010 10:37:03) Nemusí být.
|
|
|
|
|
|
|
|
|