| Twída | 
 |
(4.5.2010 8:35:12)
Nevím, co mě to popadlo. Vždy jsem měla racionálně zdůvodněného jedináčka. Zdravotně, finančně i citově jsem měla pocit, že "mám" jenom na jedno. Dcera bude mít 11, je výborná, máme skvělý otevřený a přátelský vztah. Loni jsem se dostala na vytoužená práva, daří se mi a nezřízeně mě studium baví.
A do téhle všeobecné jistoty a pohody mě zasáhly náhlé pochybnosti, jestli jsme udělali dobře, jestli nebudu jednou litovat, že jsme nešli do druhého.
Je mi 36, manželovi bude 49. Možná se ozývají pověstné biologické hodiny...
Maminky starších jedináčků, máte to podobně, nebo Vaší vírou ve správné rozhodnutí nikdy neotřásly žádné pochybnosti?
|
| perko |
|
(4.5.2010 8:41:20)
Tak za sebe:taky nám "stačil" syn.Celé jeho dětsví jsme si říkali,že jedno dítko stačí.Rodina nám do toho "kecala",že je to málo.Bohu dík,že biologické hodiny se ozvaly a v klukovo 13 letech jsme si ještě pořídili druhé dítko.Jsem šťastná,že ho máme  Dnes je klukům 18 a 5 let a jsou to skvělí parťáci 
|
| Moonka 89,92,05,10 | 
|
(4.5.2010 8:47:32)
Já jedináčka neměla, měli jsem děti dvě, navíc páreček, takže bychom měli být spokojený....a nebyli......ale tu souvislost tady trochu vidím....přesně, když těm velkejm bylo 10 a 12, začla jsem moc toužit po miminku.....trošku to trvalo, ale máme druhou dvojici a je to nááááááádhera.
|
|
| Dojanka | 
|
(4.5.2010 9:12:24)
Ahoj Ivule, moc zdravím. Měla jsem to podobně jako ty, chtěla jsem jenom jedno dítě. Dcera je taky výborná, moc hodná, dobře se učí, taková ta klasická hodná dcera. Když jí bylo 9, tak se nám narodila druhá dcera a musím říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí v životě. Jednou tady budou holky spolu, budou mít jedna druhou. Starší teď bude 14, mladší je 5 a jsou to taky parťačky. I když přiznám někdy je starší na mladší protivná, když se musí učit na písemku a malá ji přijde otravovat do pokojíčku, aby s ní šla hrát hru na počítači . Jo, Ivul a co Moník, jestli se můžu zeptat? Už má dcera jakžtakž klid? Moc jsem na vás obě tenkrát myslela, protože jsme měli doma úplně to samé. Tak se holky držte a užívejte jaro.
|
| MONA+kučí | 
|
(4.5.2010 9:17:34)
jsem taky samoživitelka 2 lete holčičky a nikdy nebyl muj sen mět děti-prostě je to tak!!
Jsem mladá a neplanovaně jsem otěhotněla.Celé těhu jsem brala jako že se nic neděje a nijak moc se na mimi netěšila
Jsem ráda že ji mám ale druhe určitě neplanuji a nechci!Už tak je to složite s jedním a ne ještě s druhym možna až jednou najdu partnera pro život tak ano jinak NE!
|
|
| Twída |
|
(4.5.2010 9:38:54)
Dojanko Děkuju, situace je zatím stabilní, holky spolu nemluví, Moňulka dává pokoj... Teď mám jen trochu obavy - jedou na týdenní školu v přírodě, ale dcera se děsně těší a chce jet, tak se krotím, abych ji svými strachy nenaočkovala...
Tys mě napadla jako ukázkový příklad - taky máš větší věkový rozdíl... Hodně mě straší, že bychom to nesladili, že už by prostě nebyly parťačky na hraní... Jenže mladá byla jako prcek nemocná, prostě pořád, pořád dokola - záněty průdušek, ATB, my bez hlídání, v práci se podivovali, že si to "neumím" zařídit jinak... Bylo to tak náročný a já tak vyflusaná, že mě další potomek vůbec nenapadl
|
| Dojanka |
|
(5.5.2010 14:00:03)
Ivul, dostala jsem se k psaní až teď. Tak to jsem ráda, že už má tvoje dcerka jakžtakž pokoj a "Moník" se drží zpátky. U nás to bylo to samé, s Pájou už dcera nikdy nekomunikovala a ona s ní taky ne. Její máma je taková namyšlená fůrie, nosí se jak páv, ve škole tancuje se smetákem, ale chytrá je jak rádio. Já jsem tak ráda, že dcera už sem do místní školy nechodí. Jinak k tomu našemu věkovému rozdílu - mně se taky do druhého nechtělo, upnula jsem se na starší dceru, podnikaly jsme spolu různé aktivity apod. a byly jsme spokojené. U mě je to zase složité s manželem, bylo by to na delší povídání. Jen v kostce - byl skoro pořád pryč, v zahraničí, dceru viděl párkrát, o výchově a starostech kolem neměl ani páru a ani neměl zájem se nějak zapojovat. Všechno jsme s mojí mamkou zvládly samy. Ale pak mi nějak začínalo docházet, že mi silně tikají biologické hodiny a že je poslední čas, tak jsem se vlastně rozhodla já. Musím ti, Ivul, napsat, že když jsem byla těhotná, tak manžel opět odjel do zahraničí, byl tam 5 LET !!!, domů se dostával tak 3-4-krát do roka. Tak jsem byla na holky vlastně sama s mojí mamkou a mým tátou, kteří jsou naprosto úžasní a kteří mi neskutečně pomáhali a stále pomáhají. Holky jsou upnuté na mě, starší abych byla upřímná uznává jenom mě, mladší si vybudovala vztak i k tátovi. Kdybych se měla rozhodovat znova, tak bych neměnila. Jsem takový domácí typ, žiju vlastně pro ty holky, snažím se jim dát vše, hlavně čas, proto jsem vzala zatím práci uklízečky, i když mám střední školu s maturitou se samými jedničkami. Ivul, buď šťastná, že máš velkou oporu v manželovi, já ji mám zase v mých rodičích a myslím si, že holky mají krásné dětství. Moc tě pozdravuju a ať se dcerce vydaří ta škola v přírodě. Už má být snad hezky, tak se jim to určitě vydaří. 
|
|
|
|
|
| Andrýsek1 + 2 | 
|
(4.5.2010 8:44:43)
Nejdříve jsem myslela, že jedno dítě bude akorát, ale hned jak se malá narodila, tak jsem věděla, že půjde-li to, tak bude sourozenec...uvidíme.
|
|
| Aghi+Fík1/08+Ája6/09 | 
|
(4.5.2010 8:49:52)
Ivul, přimlouvám se za mimi  Mám kamarádku jedináčka a ta to má dodnes rodičům za zlé, že ji "nechali samotnou". Já naopak přemýšlím do budoucna o třetím, aby se děti jednou navzájem "měli". Myšleno byly si oporou... Moje maminka je ze tří sester, o víkendu jsme měli rodinnou oslavu, sešli jsme se skoro všichni a já byla šťastná jako blecha, to nevyváží nic, majetek, peníze, prostě nic!
|
| Aghi+Fík1/08+Ája6/09 |
|
(4.5.2010 8:51:31)
samozřejmě "aby se děti měly.."
|
| Lůca+2 | 
|
(4.5.2010 9:13:05)
MĚLI 
|
|
|
| Špendlík | 
|
(4.5.2010 9:01:54)
Ahoj, to je taky jeden z důvodů proč mám dvě děti. Až my nebudem, tak tady nebudou sami. Samozřejmě předpokládám, že už budou mít vlastní rodiny, ale to není totéž. Bude tady někdo z jejich původní rodiny s kým by sdíleli vzpomínky, atd.
Kdysi mi říkala kamarádka, že její tatínek těžce nesl po smrti jeho rodičů, že už je sám a když mu připomněla, že má přece děti a ženu a není sám, tak jí řekl, že to není totéž.
Navíc si myslím, že třeba konkrétně mě zachránilo to, že mám bráchu, zdravý rozum. Některé části našeho dětství nebyly úplně ideální a tím, že jsme na to byli dva, se všechno zdálo lehčí.
To je jen pár důvodů proč nemít jen jedno dítě .
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(4.5.2010 9:53:28)
Já mám bráchu o 2,5 roku staršího - skoro vůbec se nevídáme, nemáme si o čem povídat, každý jsme jiný. Manžel má setru o 6 let starší, asi 12 let ji neviděl - přestala se s ním i svojí matkou stýkat. Moje mamka má staršího bráchu - vůbec se nestýkají, můj otec má 2 starší sestry, vídají se občas.
Takže mít víc dětí, aby měli v dospělosti někoho - to pro mě osobně není důvod.
|
| Andrýsek1 + 2 |
|
(4.5.2010 10:05:03)
Evo, podobmě j eto i v naší rodiněa v rodině mé tety také, takže je fakt, že pořizovat sidítě, aby jednou nezůstalo to první samo je blbost. Člověk nikdy neví, jaký k sobě budou mít vztah, kam je vítr zavane, koho si vezmou a jak je ovlivní. Já mám bratra, no vídáím ho často,ale že bysme byli naladěni na stejných vlnách se říct nedá. Pak mám x bratranců, se kterýma jsem měla jako malá dobré vztahy, z nich občas vídám dva...moje matka má se svou sestrou vztah dobrý. Můj otec svého bratra nevídá vůbec, nemají se rádi a to bydlí ve stejném městě, ale absolutní nezájem. Když budu mít druhé dítě, tak rozhodně ne z těchto důvodů.
|
| Aghi+Fík1/08+Ája6/09 |
|
(4.5.2010 12:43:37)
Milý Andrýsku, pro mě to blbost rozhodně není a urazila jsi mě s tou blbostí, když jsi to tak podala, že jsem rozhodně chtěla dvě dětí kvůli tomu, aby se děti měly....
Pro mě to důvod je a je mi líto tebe, že zřejmě nemáš tak báječnou širokou rodinu jako já. My se taky nevídáme každý víkend u bábovky, ale když je nějaká příležitost, tak se sejdeme. Ony se ty vztahy musí pěstovat a naše děti to uvidí na našem příkladu. Já se se všemi vídat chci, takže pro to něco dělám. I kdyby na chleba nebylo, tak je všechny min. jednou za rok pozvu na zahradu na buřta, kterého si klidně sami přivezou, ale ten pondět tam je. A pak jsme všichni rádi, že se zase našel nějaký blbec, který tu rodinu tmelí.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(4.5.2010 13:36:03)
Aghi, souhlasím naprosto s tím, že proto, aby rodina fungovala (a aby sourozenci fungovali jako sourozenci) je třeba hodně dělat. Je to stejné jako v partnerském vztahu, nic prostě není zadarmo.
I do vztahů v širší rodině je potřeba investovat citově a časově.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(4.5.2010 13:40:40)
Bumbi,
jenže na rozdíl od vztahů partnerských nebo přátelských, kde si lidi "vybíráš" podle toho, jak to jsou nebo nejsou blízcí, podle podobných názorů, charakterů, zálib apod. pracuješ v rodině s daným materiálem, který si nevybíráš, který prostě JE.
I kdybych investovala do vztahu se svou sestrou x hodin týdně, nezmění se nic na tom, že ona je materiálně založený typ, bez vyhraněných zájmů a zřejmě i názorů, kromě psa nevím o ničem, čemu by se věnovala, je neurotická, cholerická, negativistická. To se nezmění, i kdybychom spolu byly denně 24 hodin.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(4.5.2010 13:51:46)
Monty, jasně. I my máme polovinu rodiny, se kterou se nestýkáme, protože z jejich strany není zájem. Zkusila jsem to párkrát, pak to vzdala, tato část "rodiny" defacto přestala existovat.
Nicméně tam, kde máme styčné plochy, je udržujeme, byť je to návštěva 1x za rok a 5 smsek ročně... třeba /jsme geograficky hodně roztříštěný /.
A já doufám, že i našim dětem se nám podaří předat ten pocit rodinné soudružnosti, který funguje u nás. Jak někdo psal výš - když děti vidí, jak to funguje v rodině (dá se dohodnout o majetku, vztahy jsou vřelé nebo alespoňkorektní apod.), je velká šance, že toto přijmou i za vlastní model, protože ho tak žijí s rodinou odmala.
Ale stejně jako v partnerství - musí chtít dvě strany, že jo.
|
|
|
|
|
|
| Maťa. | 
|
(4.5.2010 10:12:45)
Eva..ale to, čo píšeš nie je o tom, že to tak nutne musí byť. To je o ľuďoch a v čom vyrastajú. Píšeš, že máte chladné vzťahy v širšej rodine..tudíž ma neprekvapuje, že ani súrodenci si nie ste blízki, nežili ste v rodine, ktorá je stmelená (niečo tam máte asi patologického, keďže sa to týka všetkých tých, čo si písala.. Neber to zle, ale ak človek chce, tak má vzťahy pekné a ak sa aj niečo potento, tak ak chce, dokáže nájsť cestu zpátky k tomu druhému... Ale ak to doma vidí celý život inak, tak ani nemá dovod sa sám chovať inak a tak sú chladné vzťahy aj v ďalších generáciách.
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:14:33)
Ale k tématu Mne prvý syn trval léta, než som sa ho dočkala..a tak nejak som to brala, že budem mať len jedno.. Ovšem jak sa narodil, tak postupne som menila názor A teraz? Logika a rozum mi káže skončiť u dvoch, srdce to cíti malinko inak..bohvie, ako to ešte bude, ale moc času už nemám
|
|
| Eva + Klárka2/07 |
|
(4.5.2010 10:36:49)
Já vím, že je člověk hodně ovlivněný tím, jak žije. Ale já si s bráchou neměla co říct odmala, on měl svoje kamarády, já svoje kamarádky, je úplně jiný než já, neshodneme se na ničem. Manžel žil 18 let se svojí sestrou...
Já jen říkám, že tohle pro mně není důvod mít druhé dítě. Druhé dítě budu mít, až se na něj s manželem budeme cítit. A zatím se necítíme ani jeden.
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:43:49)
Jo, s tým súhlasím, dovody pre viac detí má človek inde než v tom, že sa potom deti "majú k sebe" keď rodičia pominú.
Ja osobne verím, že je na svete dosť ľudí, čo fakt chcú len jedno a u neho zostanú a názor nemenia.
Zároveň je ale dosť aj tých, čo dlho majú určitý pohľad na počet detí a neskor ho zmenia - vyzrejú, dozrejú k tomu rodičovstvu viac asi alebo čo...no a u niektorých je potom už neskoro, niektorí majú zase šťastie a vyjde to
Myslím, že aj jedináček može byť dobre vychovaný, aj keď nejakým sposobom sa prejaviť musí niekde to, že bol sám, ale nemusí to byť negatívne, može sa to prejavovať zrovna nejakým pozitívnym smerom))
Poznám holku (ona vie, čo je jedináček a sama má 3 detičky, pretože to tak chceli a keby mohla, má i 4))
|
|
|
|
|
|
| Nessie a příšerky | 
|
(4.5.2010 9:47:56)
Ahoj Aghi,
cítím to úplně stejně jako ty.
Vždycky jsme oba věděli, že chceme dvě děti. POslední dobou cítím, že by bylo ještě lepší mít tři. Manžel je spíš proti, ale na argument "aby se děti měly" řekl, že mám pravdu, že nic důležitějšího není.
I tak u nás nejspíš třetí nebude, ale bojím se, že jednou budu litovat.
|
| Aghi+Fík1/08+Ája6/09 |
|
(4.5.2010 12:57:05)
Ahoj Mončo!!! Moc tě zdravím! Ještě hubneš? Já už zase...
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(4.5.2010 13:48:02)
Nessie, procházeli jsme podobným rozhodováním. Nakonec jsme se pro třetí rozhodli. Hlavní důvod byl ten, že i když se na to teď nijak extra necítíme (a vlastně se nám nechce znova se piplat s miminkem prostě z pohodlnosti, větší děti nejsou pro nás tak náročný, jak mimina), shodli jsme se, že bychom za 5-10 let na 99% litovali, že jsme si tehdy neudělali trochu násilí a nešli do toho 3. dítěte.
Jdeme do toho s vidinou, že ještě holt 2-3 roky to prostě bude těžší, budeme padat na hubu, ale pak už děti začnou odrůstat a být samostatnější a bude jenom líp
U nás bylo důležité odpovědět si na otázku, jestli za 10 let budeme či nebudeme litovat, že máme jenom dvě děti... Odpověděli jsme si a pod stromečkem už nás snad bude 5 
|
|
|
|
| susu | •
|
(4.5.2010 8:52:19)
No, lituju. Když se dcera narodila, tak jsem myšlenku na další dítě jednoznačně zavrhla. Je velmi náročná a těžko zvladatelná a navíc zdravotní potíže. Teď je jí sedm a já bych chtěla další, ale už teď jsem starší matka, je mi 41 let a tak to vidím, že jsem skončila. Mrzí mě to, potřebovala bych mít o pár roků míň, teď už mám velký strach z postižení, vzhledem k mému věku a tomu, že to ani poprvé nebylo v pořádku.
|
|
| Jája | •
|
(4.5.2010 8:57:51)
Mám jedno (letos 26 let)a NIKDY jsem nelitovala. Byla jsem samoživitelka a víc dětí bych neutáhla ani omylem, měla jsem dost utáhnout dítko jedno. Ono pečovat o dítě a být v práci 7.30-17.00, mezitím cestou z práce nakoupit, přiletět domů, topit (topili jsme uhlím), uvařit, po večerech žehlit, zašívat, opravovat co je třeba... díky, nejsem zas až takový masochista.
Dcera mi měla jeden čas dost za zlé, že nemá sourozence, to jí bylo nějakých 12-15 let. Dneska sama nechce mít dítě žádné, když vidí, co to je péče o rodinu a o dítě (doufám, že časem názor změní, ale pokud zůstane u jednoho, divit se jí nebudu).
|
| Aghi+Fík1/08+Ája6/09 |
|
(4.5.2010 9:06:39)
Jájo, v tvém případě je to pochopitelné.
|
| Twída |
|
(4.5.2010 9:14:11)
To je ono, všechno je skvěle zaběhnutý, podnikáme spoustu věcí, které s prckem budeme muset odsunout... Máme malý byt, muž nic moc plat, staré nemocné babičky, které jsou závislé na naší pomoci, takže nulové hlídání... Nevím, jak bych vše kloubila se školou... Ale podvědomě to celou dobu nechci "odpískat" - všechny věci po malé i hračky schovávám na "co kdyby"....
Sama jedináček jsem a sourozence jsem jako malá chtěla moc - pak jsem se s tím smířila a naučila se vnímat spíš ta pozitiva (a jsou, ne že ne). Teď jsem ale na rodiče "sama", navíc se rozešli, když máma těžce onemocněla... Mám skvělého muže, který mi i s mámou děsně pomáhá, ale bude mít dcera podobné štěstí?
|
| Evís+3 ks | 
|
(4.5.2010 9:38:52)
Ivule, podle toho, co píšeš, mi přijde, že to jedno dítko vnitřně ještě chceš, ale "rozumové" důvody (škola, finance...) ti říkaj, že už ne-e.
Já mám ségru, ale o 9 let starší a v podstatě jsem taky vyrůstala jako jedináček. A dneska se skoro vůbec nestýkáme. Proto si myslím, že je i možný, že si děti moc rozumět nebudou (ale taky možná jo) a budou to dva jedináčci, jako jsme byli my. Moje ségra moje narození blbě nesla a strašně na mě žárlila. Možná to bylo i tím, že se v mém roce naši rozvedli ...
Já jsem chtěla dětí hodně a blízko od sebe právě kvůli tomu, aby k sobě měly děti blíž (ale samozřejmě to nezávisí jen na věk. rozdílu). Zatím jsou teda parťáci, uvidíme, co do budoucnosti. Ale co mám kamarády, tak většinou ti sourozenci z větších rodin drží víc spolu.
Je to fakt těžký rozhodnutí a je to jen a jen na tobě a tvém manželovi. Nicméně si myslím, že pokud se pro miminko rozhodnete, tak litovat nebudeš.
|
| Twída |
|
(4.5.2010 9:45:30)
Evísku, jo, je to tak... Jsem poměrně racionální člověk, o to víc jsem zaskočená, co se mnou "emoce" provádějí...
Bohužel máme v okolí případ, kdy se takhle rodiče rozhodli pro druhé dítě po 10 letech - a tam to nedopadlo vůbec dobře... Je na nich vidět, že kdyby mohli, vezmou to zpět. Nejhorší je, že to tomu malému dávají tak citelně najevo, že je to až k pláči... Čekali možná renesanci vztahu, ale spíš pomalu spějí k rozvodu. Hošík není úplně OK, potřebuje zvýšenou péči a oni mu neposkytnují ani tu základní... Neřvi, neotravuj, dej mi pokoj - to je jejich komunikace. Když to vidím, říkám si - co když bych si taky přiznala, že s jedním to bylo lepší? Nedokázala bych nikdy mimču ubližovat, ať by bylo vlastní nebo cizí, ale ono stačí ho jen nemilovat, tak jak to vidím u těch sousedů...
|
| Evís+3 ks |
|
(4.5.2010 9:54:10)
Ivule, no mě přijde jako blbost pořizovat si dítě pro záchranu vztahu. To nikdy nemůže dopadnout dobře (já jsem asi taky měla být záchrana manželství našich, ale tam to nevyšlo vůůůbec).
Já bych vzala papír, tužku, sedla bych si i s manželem a sepsala pro a proti. A asi bych si promluvila i s dcerkou, aby to pak nebrala jako podraz. Přecejen už je to velká holka.
|
|
| Evís+3 ks |
|
(4.5.2010 9:54:11)
Ivule, no mě přijde jako blbost pořizovat si dítě pro záchranu vztahu. To nikdy nemůže dopadnout dobře (já jsem asi taky měla být záchrana manželství našich, ale tam to nevyšlo vůůůbec).
Já bych vzala papír, tužku, sedla bych si i s manželem a sepsala pro a proti. A asi bych si promluvila i s dcerkou, aby to pak nebrala jako podraz. Přecejen už je to velká holka.
|
| Evís+3 ks |
|
(4.5.2010 9:54:56)
pardon, 2x jsem to nechtěla
|
|
|
|
|
|
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:28:44)
Jája, u Teba je to pochopiteľné (tiež som bola samoživiteľka s jedným dítkom).
Ale na druhej strane..si ešte fakt mladá, otázka je, či to tak budeš cítiť aj za 10 - 12 rokov
|
| vojtami | 
|
(4.5.2010 10:51:48)
dceři je 26, ne jáje 
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:53:12)
Jo ták Tak to potom chápem, že Jája názor nezmení
|
|
|
|
|
| & |
|
(4.5.2010 8:59:51)
Ivule,
lituji... Momentlane se v litosti utapim..  Minuly mesic treti neuspesny pokus o IVF. V nedeli mi bylo 37 a mazelovi bude v prosinci 49. Synovi je 5,5.. Momentalne se snazim hledat vyhody toho mit jedinacka, a prestat hledat nove typy kocarku. S jednim ditetem je vsechno jednodussi. Syn zacina byt trochu samostatnejsi, a muzeme zacit delat tolik veci. Slaba naplast...
|
| *MaF* | 
|
(4.5.2010 9:18:15)
Me bude za chvily 25, syn ma 2. Porad si rikam, ze proste na druhy nemame. Jak penize, tak prostor (2+1). Ani ze bych to nezvladla po psychycke strance, malej byl urvanek nejvetsi a je dodnes, kdyby to druhy bylo takovy tak uz je to asi na provaz... A taky zdravotni problemy-tehotenstvi nebylo nejruzovejsi, velkej nastrih, zuby mam dost v haji... no furt neco. Si rikam, ze me by to druhy dite asi znicilo. Navic ja sem sama jedinacek a jako dite sem mela velky kulovy, kdyby sme byly dva, tak si to nedokazu ani predstavit. Chci dat svymu diteti vsechno.
Presto ale ve me posledni dobou prevlada ta touha mit druhy.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(4.5.2010 9:36:12)
H&M, to je mi moc líto :( Nemáte to snadné.
|
|
| Sarimana+Šárka 4/02+Tobík 7/10 | 
|
(4.5.2010 9:42:00)
Ivule, také jsem původně myslela, že zůstaneme u jednoho dítěte - dcera je od narození dost problematická a strašně dlouho jsme bojovali s bydlením, atd., ale nakonec jsme do toho přece šli, aby mladá nezůstala jednou sama. Teď je jí 8, mně bude v době narození sourozenečka 39, manžovi 43, byt není nafukovací, babičky jsou nepoužitelné, náklady vysoké, po roce budu muset zpět do práce a prcek do jeslí  ... ale přesto všechno věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Tak hodně štěstí při rozhodování! 
|
|
| Lassie66 | 
|
(4.5.2010 9:50:37)
|
|
| Tulka | 
|
(4.5.2010 10:39:55)
H&M to je mi líto
|
|
|
| Sitti | 
|
(4.5.2010 9:12:10)
Lituji, ale já jsem se pro jedináčka nerozhodla, chtěla jsem vždycky víc dětí... Jen jsem ještě nepotkala chlapa, kterej by chtěl mít dítě se mnou
Je mi 37 a stále snim o dalších dětech...
Teda rozumově, coby samoživitelka, můžu být ráda, že mám jedno
|
| stekna+ smečka | 
|
(4.5.2010 9:24:17)
No já mám 4 děti ze stejných výše uvedených důvodů...sama mám 2 bráchy a pamatuju jak jsme si v dětství byli oporou a jak jsme v pubertě kuli pikle proti našim, protože přece byli tak hrozně nemožní...
Bohužel nyní nejsem ani s jedním z nich v kontaktu. Oba si šli svou cestou. Oba s rodinou přerušili veškeré kontakty. A já jsem prostě připravena na fakt, že o rodiče, pokud by se jim něco stalo se budu starat sama.
Taky má představa, že moje děti budou oporou sobě a hlavně tomu nejstaršímu, postiženému dostává jaksi na frak...je to na dýl...jen tím chci říct, že pokud cítíš, že jedno dítě vám stačí a máš pro to i rozumové důvody (a já už bych ted po zkušenostech dala hlavně na rozum, protože city jsou klamná záležitost) tak bych se netrápila.
Stejně jako, když někdo chce mít víc dětí, tak at to tak má. Někomu vyjde všecko jak si představil a je to paráda, nekdo se i přes dobré zkušenosti druhých stejně zklame... Nevím jestli to píšu srozumitelně. Prostě vše má svoje pro a proti a je třeba to fakt zvážit. I když ty touhy po miminku chápu, i ty pochybnosti...ale ty budou i po dalším dítěti. Udělali jsme fakt správně?
|
| Andrea | •
|
(4.5.2010 9:54:37)
Stekno, já Tě chápu naprosto.
U nás v rodině to je podobné. Já mám bráchu , kterého mám moc ráda, ale je mezi námi velký věkový rozdíl, takže si nijak zvlášť nerozumíme.
Manžel má 3 sestry se kterýma se nestýká vůbec a ani ony mezi sebou ne. A nejsou mezi nimi žádné rozpory, prostě jenom ty jejich vztahy úplně ochladly. Dokud byli naživu jejich rodiče, tak se ještě čas od času vídali na společných rodinných akcích, ale teď jako by na sebe úplně zapomněli.
A tím jsem chtěla říct, že je rozhodnš blbost pořizovat si dítě s důvodu:" Aby mělo moje dítko sourozence". Tim spíš, když už by mezi nimi byl velký věkový rozdíl.
|
|
|
| Janet+sluníčko:-) |
|
(4.5.2010 11:38:34)
Sitti, mám to jako ty. Taky bych chtěla aby moje malá měla sourozence. Ale s mým "manželem" druhé dítě nechci. Jsme už od sebe nějakou dobu. A nechci dceři přivést domů někoho cizího. A tak zřejmě taky zůstane jedináček
|
| Sitti |
|
(4.5.2010 11:49:51)
Janet, tak to já jsem "někoho cizího" dceři přivedla a nelituju toho - nevím, jak máš velký dítě, ale být tebou ještě bych to zvážila...
Mě jen můj muž zapoměl říci, že nechce děti - teda dodnes to nechápu, protože on přijme dítě jiného, ale nechce biologicky své dítě...
A vzhledem k tomu, že v současné době máme takovej hodně volnej vztah s oddělenýma domácnostma, tak už to dítě s nim nechci ani já...
|
|
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(4.5.2010 9:34:48)
Ivule Mám dvojčata takže nevím jaké to je mít jedináčka, ale můj táta je jedináček a sourozence by určitě rád měl. Jenže jeho rodiče další dítě nechtěli. Já jsem ze 3 sourozenců a manžel taky, takže nám přišlo přirozené mít dětí víc. Když mi zemřela sestra, tak jsem byla opravdu ráda, že to přežil aspoň brácha. Nemáme spolu kdoví jaký vztah. On ještě nedospěl natolik aby něco takového docenil, ale jednou třeba budeme mít skvělý vztah. On měl naprosto skvělý vztah se sestrou. Ona mu vybírala šatník on zase jí. Ona mu barvila a stříhala hlavu on zase jí. On ji líčil na zábavy a pod. Nakupovali spolu a oba si to zjevně dost dobře užívali. On teď v podtstatě zůstal sám, protože se mnou ten vztah takový nemá a nikdy neměl. Může mi říct všechno, ale já jdu na všechno rozumem, on po hlavě... V každém případě chápu dřívější generace, které měli i víc než 3 děti. Bylo to taky z toho důvodu aby tu nezůstaly samy až rodiče zemřou, nebo se něco stane s některým ze sourozenců. I proto jsme šli ještě do jedno dítěte. Když se zadaří někdy domeček tak bych šla klidně ještě do jednoho, ale to je opravdu hudba budoucnosti za pár let...
|
| Tragika | 
|
(4.5.2010 9:47:56)
Jsem jedináček a 16 let jsem měla jen jedno dítě. Už ve 23 letech mi bylo jasné, že jedno a dost.
Před čtyřicítkou jsem radikálně změnila názor. Mám sice dva jedináčky, ale dítě jsem si nepořizovala proto,aby mělo sourozence.
Mladšímu synovi budou čtyři a já lituju, že jsem se nerozhoupala dřív. Mohla jsem mít děti tři.
No, teď už je pozdě.
|
| Jarka+Kája3/00,Kamča12/02 | 
|
(4.5.2010 9:54:14)
Také jsem si říkala,že budeme mít jen jedno dítě...ale už když byly starší dva roky,tak jsem názor přehodnotila a jsem ráda.Švagrová má jen jednu dceru...je jí 22 let a vždy mi říká,že mi závidí,že máme dvě...že kdyby se měla rozhodovat znovu,tak by to tak taky měli.
|
| Ina | •
|
(4.5.2010 10:20:45)
Myslím,že dost často vůbec není volba mít 1 dítě,ale že to tak prostě vyjde, život přinese.
Tak to vidím ve svém okolí.
Ale na druhou stranu na to,že si sourozenci budou rozumět a že budou parťáci, to možná v dětství a ani to ne každý,ale ne v dospělosti, to bych na to vůbec nespoléhala.
Já to se sestrou tak nemám, jako kdybych ji neměla a vede to navíc ke spoustě problémů,které bych jako jedináček neměla.
Jako jedináček bych si připadala stejně(protože život se sestrou vychází nastejno),ale bylo by o problémy méně.
To samé vidím a znám ve svém okolí a celkem dost, že to vůbec nefunguje, sourozenecké vztahy.
Můj otec si jako jedináček nikdy nestěžoval.Sourozenci bývají dost často na válečné stezce.Začíná to většinou v dospělosti.
|
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 10:19:13)
|
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 10:20:40)
Monty, že se ptám - myslíš, že už další opravdu nikdy nepřijde, nebo tomu necháš nějakou malou šanci...?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:36:25)
Lassie,
plánovaně je šance nulová. Syn nechce sourozence, chlap nechce dítě, já už nechci žádný dítě, takže to těžko může být jinak.
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 10:38:48)
Ale nikdy neříkej nikdy...je to tak?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:40:06)
Lassie,
vzhledem k tomu, že můj postoj k mateřství se za 35 let života nezměnil, tak už změnu opravdu neočekávám.
|
|
|
|
|
| Feliz |
|
(4.5.2010 10:21:21)
Moje oblíbená písnička
|
| Ina | •
|
(4.5.2010 10:25:20)
Rodiče si spíš děti pořizují kvůli sobě, protože málokteré děti jako dospělé zůstávají napevno spojené,cesty se rozejdou a dost často přichází i nepřátelství a pak člověk lituje, že být jedináček by skoro bylo lepší...
Na vztazích dětech v dospělosti se stavět nedá.
Je to hezké, když to vyjde, ale dost často ne.
Někdy to bývá zaviněno i životním partnerem,ale důvody mohou být i jiné.
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:30:02)
Ina, v mojom okolí - bohužiaľ to často býva zavinené práve rodičmi..k čomu deti vedú, prípadne koho preferujú atd...a najneskor v dospelosti sa potom tie deti s pocitom krivdy "postavia na zadné" a problém na svete..
|
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 10:37:38)
Tak mě osobně jeden čas zachránilo, že mám bráchu - když se to v rodině opravdu podělalo. Bylo mi necelých 17, mladšímu bráchovi 14 a půl. Následující léta jsme spolupracovali jeden s druhým a pomáhali si, jak jsme mohli. I když přišlo rozdělení, úplně jiné životní styly a dokonce i následný několikaletý spor, stejně věřím, že když budu potřebovat, můžu s bráchou počítat.
A starší brácha, který je po úraze invalidní, může zase počítat s naší pomocí. Už teď mu s přítelem splácíme garsonku, kterou jsme koupili, aby měl jednou kde být(teď žijí s mámou v Praze v pronájmu, což je od nás trochu z ruky a navíc bych to neutáhla jednou sama platit). Nemáme ani dostavěné své bydlení, naše děti nemají svůj pokoj, ale tohle byla věc, která byla důležitá - a mám štěstí, že mám k tomu ještě chápavého partnera.
Příbuzní mi na jednu stranu velice zkomplikovali život, na stranu druhou mi hodně pomohli. A děti rozhodně povedu k tomu, že mít jeden druhého je důležité a že se vyplatí na vzájemných vztazích pracovat.
|
|
|
| Tizi | 
|
(4.5.2010 11:10:56)
Já chtěla mít vždycky dvě a mám nakonec jedno. Ale má to i své výhody, hlavně tím, že si můžu opravdu přizpůsobit program tomu co ho zajímá a jezdíme na výlety/akce, které ho baví a učí se a vím, že maminky s dětma s větším časovým rozestupem s tím mívají docela problém.
A co se pomoci v dospělosti týče, to se opravdu odhadnout nedá. Třeba já i manžel máme sourozence, ale oba bydlí daleko a vídáme se málokdy, třebaže ty vztahy dobré máme. Ale upřímně více se vídáme s kamarády než se sourozenci. A co se týká pomoci, morálně by nás sourozenci podrželi, ale to kamarádi taky a co se týká finanční podpory, sourozenci mají své rodiny a své vlastní finanční starosti.
|
|
|
|
| Inka | •
|
(4.5.2010 10:34:22)
Nelituju, jsem spokojená. Možná je to i tím, že jsem jedináček já i manžel. Kolem sebe vidím samé špatné nebo neutrální vztahy mezi sourozenci v dospělosti, buď se nestýkají nebo formálně.
Myslím, že jsme tím synovi neublížili, že nemá sourozence.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:38:14)
Inko,
nápodobně. Kolem sebe vidím jen neutrální nebo formální vztahy mezi sourozenci, ať už jsou k sobě věkově blízko nebo daleko.
Mám o devět let mladší sestru a je to pro mne jen další kamarádka, kterou občas vídám.
|
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:48:24)
Ja som so sestrou ďaleko od seba, ale naše vzťahy sú úprimné. Žiadna neutralita a formálnosť...keď sa aj pohádame, tak fest, ale vysvetlíme si to a zase všetko v poho...
Myslím, že to je naozaj aj o prístupe celoživotnom našich rodičov k nám.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:50:17)
Maťo,
já si zase myslím, že to je o povaze. Neznám moc sourozenců, co by si byli povahově a názorově až tak moc blízcí - nevím tedy, jak je to u dvojčat, nemám s žádnými dvojčaty bližší kontakty.
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:51:20)
Monty, myslím, že to ani nie je o názoroch - máme na mnoho vecí názor rozdielny a napriek tomu sme si blízke
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:52:38)
Jo a partner má tiež súrodenecké vzťahy blízke, aj keď v určitých veciach sa im samozrejme názory rozchádzajú a to dosť výrazne
|
|
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 10:54:03)
Monty, ale na to, aby si sourozenci pomohli v těžkých životních situacích, si nemusí být povahově a názorově blízcí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:58:23)
Lassie,
a jak by si konkrétně měli pomáhat, v čem?
Pokud mám k někomu blízký vztah, pomůžu mu, i když to není můj příbuzný, pokud ho nemám, nepomůžu mu, i kdyby to byl můj příbuzný.
|
| Pawlla |
|
(4.5.2010 11:02:34)
Monty,nesnáším povahu svojí sestry,kdyby byla cizí neopřu si o ní ani kolo,ale protože je to moje sestra tak jí pomáhám,cítím takovou povinost.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 11:08:05)
Pawllo,
proč bych měla mít nějakou povinnost k někomu, kdo se ke mně neumí chovat slušně?
Moje sestra má dost děsnou povahu. Dokonce to sama ví a nadává svému otci (máme každá jiného) za to, že ji zdědila po něm. Společně s mojí matkou se domnívají, že mám jakousi podivnou povinnost podílet se na jejich životním standardu, takže např. pokud sestra veze mne, syna a matku autem, je pro ně normální, že budu platit benzín, protože "bych to stejně dala za vlak" a "co to pro mne je, těch pár stovek".
Je zvláštní, že kamarádi si ode mne prachy za benzín obvykle nevezmou, i když jim je sama nabízím, protože by jim to přišlo trapné. Mojí matce a sestře není trapné nic, na čem mohou vydělat nebo ušetřit.
|
| amanvireja | 
|
(4.5.2010 11:09:52)
Monty i v rodině je třeba nastolit pravidla a obvykle je to mnohem těžší než u známých-bohužel
|
|
| Pawlla |
|
(4.5.2010 11:11:16)
Monty,na jednu stranu máš pravdu,ale já mám pořád zažité,že rodina má držet při sobě,není to pro mě fráze já to tak cítím.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 11:15:13)
Pawllo,
pro mne to fráze je. Nemíním se chovat slušně k lidem, kteří si to podle mého názoru nezaslouží, a je mi fuk, jestli jsou nebo nejsou příbuzní.
Myslím si, že lidi mají obecně držet při sobě jako druh. Ostatně, svým způsobem jsou VŠICHNI jedna rodina.
|
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 11:09:55)
Monty, když je potřeba. Například péče o rodiče, se kterými se vídáš 2x za rok a nemáš se s nimi o čem bavit. Ale když je potřeba, vezmeš je k sobě. Nebo zřídíš pečovatelku. Nebo pomůžeš příbuznému, který si sám pomoci nemůže - viz. můj příspěvek o mých bratrech. Nemusíte spolu chodit na pivo a mít stejné zájmy.
Nakonec to, co děláš pro svou matku, bys sotva dělala pro cizího, kdyby měl stejnou povahu, jako ona...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 11:13:08)
Lassie,
matky je mi jen obyčejně lidsky líto, je svým způsobem chudák.
Neberu ji ale jako matku, moje máma byla babička a ta už umřela.
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 11:15:58)
O to nejde, jak jí bereš. Ale pomůžeš. Nebo takhle(v takové míře) pomáháš i jiným labilním jedincům, protože ti jich je líto?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 11:17:42)
Lassie,
jsem ve své podstatě dobráckej pitomeček, pomáhám kdekomu.
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 11:41:43)
Platíš dovolené a necháváš se citově vydírat i známými?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 11:42:44)
Lassie,
jo, kamarádce jsem taky platila dovolenou i prodloužený víkend a absurdní nářky poslouchám od celkem slušného počtu lidí.
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 12:25:49)
To je přátelství, které existuje vedle rodinných vztahů. Nepopírám, že někdy jsou takové vazby silnější, než "vlastní krev". Ale je to jiná situace - příteli pomůžeš, když je ti blízký, máš ho ráda, pomáháte si navzájem atd. To u tvé matky není. A předpokládám, že nikomu cizímu, kdo se k tobě chová takto, dovolené neplatíš.
A o tom píšu. S matkou si nejste blízké(tak, jako s kamarádkou)a vlastně nemáte nic společného. Kromě toho, že jste matka a dcera(pokud jí tak nevnímáš, dobře, pak použiji termín, že jste příbuzné).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ina | •
|
(4.5.2010 10:59:17)
Pochopitelně mohou rodiče přijít i o více dětí najednou, při různých tragédiích typu Nažidla (zemřelo asi 5 členů jedné rodiny) nebo se někdo ztratí jako byl případ 3 ztracených dětí před lety v Albánii, z toho 2 byli sourozenci atd.
|
| jak | 
|
(4.5.2010 11:01:04)
jsem rada, ze mam dve deti. Az tu jednou nebudu, nebudou sami. A reci o rodine?Deti vidi,jak se stykame s babickama, s mym brachou, tak doufam, ze si z toho vezmou vzor.
|
| amanvireja |
|
(4.5.2010 11:04:21)
Jak souhlasím budou mít jeden druhého. Já jsem sama bez sourozenců ,rodičů a vím jaké to je I kdybych měla sourozence v Austrálii vím,že ho mámAle nemám. Kdo nezažije nepochopí a může se snažit sebe víc
|
|
|
|
| amanvireja |
|
(4.5.2010 11:01:01)
Lassi na to aby si sourozenci v životě a v těžkých situacích pomohli ,Nemusí být povahově stejní ani si blízcí -stačí být dobře vychván a mít zodpovědnost vůči rodině a svědomí
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 11:03:43)
rendo,
na to mám dost odlišný názor. Opakovaně se setkávám s modelem, kdy jeden sourozenec parazituje na druhém a ten, na kterém je parazitováno argumentuje tím, že je to přece "jeho bratr/sestra". Kdyby dotyčný nebyl bratr nebo sestra, srazil by ho s jeho nehoráznými požadavky ze schodů.
|
| amanvireja |
|
(4.5.2010 11:05:57)
Monty ,ale to platí i v tomhle případě :být dobře vychván a mít zodpovědnost vůči rodině a svědomí -i v opačném případě Doufám,že je pochopeno
|
|
|
| Aneka_ | 
|
(4.5.2010 11:09:06)
To je o povahách né o výchově. Mám sourozence a nevídáme se, přičemž rodiče, tedy strana otce se stýká velmi pravidelně a mám to ráda - ty rodinné sešlosti. Ale sestra je úplně jiná, mimo, mi cizí. Podobně to má manžel. Své sourozence bereme jen jako nutné známé.
Zase na druhou stranu, nechci jedináčka, ale né kvůli tomu dítěti, ale kvůli sobě. Nechtěla jsem druhé dítě, nyní mne cosi trefilo a chtěla bych. Pro změnu nejde. No co se dá dělat, osudu neuteču. Ale nechci dítě jako parťáka či sourozence, chci prostě a jednoduše druhé dítě pro sebe.
Co se smrti jednoho týká, myslím, že bolest ze ztráty je stejně velká ať mám 1 nebo 10 dětí, nic to nezmírní. Ale jistojistě je další přeživší dítě brzdou, aby ta matka neodešla ze světa dříve. Jinak ale máme tady rodinu, která kdysi přišla o dítě a to, které zůstalo, bylo hromosvodem depresí. Nejednou slyšel "tys měl sedět v tom autě" No, dnes je z něj slušný alkoholik. Takže těžko říci.
|
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 11:12:43)
No o tom píšu.
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(4.5.2010 14:06:33)
monty, my jsme s bráchou jako oheň a voda, naprosto rozdílní. Přesto máme vztah dobrý, otevřený a můžeme se jeden o druhého opřít. U nás to rozhodně není o shodě povah. Ale je fakt, že za ty roky, co jsme byli donucený sdílet spolu 12 m2, jsme se hooooodně naučili dělat kompromisy a prostě jsme se spolu naučili vycházet dobře i přes to, že společného jsme měli vlastně jenom málo. A to, že jsem rozdílní, není na překážku tomu, abychom se neměli rádi a necítili se být spojeni.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 14:08:21)
Bumbi,
my se ségrou taky nevycházíme ŠPATNĚ. Jenom nemáme potřebu se moc často vídat, protože jaksi není důvod. Kamarádky vídám podstatně častěji.
|
|
|
|
| Lizzie | 
|
(4.5.2010 11:32:01)
Nemusí být. Znám lidi, kteří byli skvělí rodiče a děti se nemusí. Potká jedna sestra blba chlapa nebo se během života různě trhne a vztahy v háji.
A hláška, že by dítě mohlo rodičům vyčíst, že nemělo sourozence by se dala přetočit i na to, že by jim mohlo vyčíst, že mu toho sourozence pořídili, pokud by to byl nějaký prevít...všechno má své.
Myslím, že ty kecy o sobeckých jedináčcích a sobeckých rodičích jedináčků vymýšlejí lidi, co mají buď samy houby co na práci nebo problémů nad hlavu.
Je fajn, že jsou rodiny, co mají čtyři děti nebo ty s jedním - hlavně, když jsou spokojení a klape to.
|
|
|
|
| Nessie a příšerky |
|
(4.5.2010 10:35:13)
Já sama jsem "skoro jedináček". Sourozenci o 18 a 20 let starší, biologicky jen taťkovi, měli děti brzy, takže jsem vlastně vyrůstala s nimi. Ale celý život mi bylo líto, že nemám ještě někoho doma.
Mamka byla od začátku rozhodnutá pro jedno dítě, nelitovala, ale nebylo to a není lehké. Spoustu zákazů zdůvodňovala: "Mám jenom tebe." Potom co taťka zemřel je to ještě horší. Je skvělá, mám ji moc ráda, ale nikdy mi nedala možnost se od ní skutečně odpoutat.
Pro to všechno jsem já o jedináčkovi neuvažovala ani vteřinu.
|
|
| Feliz |
|
(4.5.2010 10:37:05)
Ne. Jsme spokojení, všichni.
|
| Ina | •
|
(4.5.2010 10:51:27)
Všechno má své pro a proti.
Mít jedináčka, být jedináčkem atd.
Ty, které znám jsou většinou spokojení jako jedináčci.
Mají rozhodně o problémy méně než co mám já se sestrou, i když si jako jedináček připadám taky.
Sama bych doufala v dobré vztahy sourozenců,ale nespoléhala na to, vůbec to nemusí vyjít.
I z těch příkladů,které mě napadají, hudebník Petr Janda a jeho "vztah" s jedním ze 2 bratrů, který je okradl o rodný dům a který říká,že mu to nikdy nezapomene či neodpustí. To že mu to neodpustí říkal v rozhovoru s farářem Z.Czendlikem.
Dost často se do vztahů dostanou majetkové vztahy,ale nejenom.
Myslím,že zrovna v případě Petra Jandy nejde ani o peníze,ale o princip, že jeden ze 3 bratrů podrazí zbývající 2.To je často definitivní konec.
Lidé se mění, sourozenci taky,ovlivňováni okolnostmi a pak se cesty rozcházejí.
Pořizovat si děti, že budou mít jeden druhého považuju za blbost.
Když to vyjde - ok,ale zaručeno to není.
Myslím,že rodiče si více dětí pořizují také z toho důvodu kdyby se s jediným dítětem něco stalo,aby jim někdo zůstal.
Tragický příklad takové matky je třeba matka zavražděné Reginy Kučerové, kdy rozvedená matka zůstala zcela sama a dnes vede marný boj s majitelem domu o finanční odškodnění, jelikož majitel si najal vrahy na zabití její dcery,aby získal byt,kde bydlela.
Je to nesympatická figura od pohledu a myslím,že byl už z vězení propuštěn,matce přeju, aby aspoň ty peníze dostala,ale myslím,že jí to zatím nějak nevychází.
|
|
|
| Epepe | 
|
(4.5.2010 10:39:35)
Vlastní zkušenost nemám, ale teta, ta lituje už léta a silně ... jediný syn jí v 39 letech umřel, nechal po sobě vnoučata, ale přesto to nesla těžce. V padesátých letech dala přednost - dá se říct - kariéře, vlastnímu pohodlí, a pak zůstala sama (po smrti manžela).
Jedné známé umřel syn v 13 na leukémii. Naštěstí měla ještě jednoho, jinak by se zbáznila.
Takže za mě - pragmaticky - je lepší mít víc dětí. Jasně, že i dvě umřou, i tři můžou umřít, ale statisticky je ta pravděpodobnost menší.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:41:16)
Juldo,
tenhle způsob uvažování nechápu. Přesněji řečeno - děsí mne.
|
|
| Feliz |
|
(4.5.2010 10:41:42)
Pro mě je to hrozná představa, že jeden z argumentů, proč mít více dětí je, že mi to jedno umře. Stejně by ho žádný sourozenec nenahradil. Ale možná je ta bolest menší.
|
| Maťa. |
|
(4.5.2010 10:45:28)
Feliz, ja si to radšej ani nepredstavujem..a ad bolesť, myslím, že menšia nemože byť. Myslím, že je rovnaká, lebo jeden sa proste nedá plne nahradiť druhým, každé dieťa je osobnosť a v očiach rodiča samostatná jednotka..
|
| Lassie66 |
|
(4.5.2010 10:51:47)
Znám manžele, kteří přišli o syna. A jsem přesvědčená, že by ta matka už nežila, kdyby neměli ještě dceru. I tak je ta bolest pro ní obrovská a bojuje s depresí od té doby, co o syna přišli. Bylo mu necelých třicet, zabil se na motorce.
Určitě je jiné, když přijdete o všechno. Blízko nás se stalo nedávno neštěstí, kdy vlak na přejezdu nabořil auto, ve kterém byli sourozenci(cca 20 a 18 let, možná méně). Nevím, zda neměli rodiče ještě nějaké dítě, ale ta tragédie je obrovská a nepředstavitelná.
|
| Ruzena Barakova |
|
(6.9.2018 13:49:30)
I me nyni necekane zemrel dospely syn.Jsem uplne na dne a nevim co mam delat.Byl to takovy mamanek s tolika plany do zivota.
|
| Z+2 | 
|
(6.9.2018 13:51:10)
To je mi moc líto. Hodně sil.
|
|
|
|
|
|
| Epepe |
|
(4.5.2010 10:51:15)
Monty, Feliz, Maťa - mně to teda přijde úplně normální a pragmatické.
Jasně, že nechci více dětí jen kvůli tomu, ale je to jeden z mnoha a mnoha důvodů. Vždyť všechny živočišné druhy se snaží mít co nejvíc potomků.
Pravda, teta uvažuje zcela takto - měla jsem mít víc dětí, aby mi "zbyly", ale to už je věkem.
Je to podle mě stejné jako co tu psali další - "aby měli někoho až umřeme", "aby sdíleli vzpomínky", "aby si pomáhali", atd ... prostě naprosto přirozené důvody, které už platí po tisíce let. 
Jo, a Monty, u nás v rodině je to teda pravý opak než v tvém okolí, mnoho sourozeneckých dvojic fakt "peče" spolu - já a sestra, manžel a bratr, máma a teta, babička a prateta, tchýně a její sestra, sestřenice a bratranec ...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.5.2010 10:56:44)
Juldo,
je to prostě z mého úhlu pohledu jen a jen sobecké.
Asi proto, že si neumím představit "mít dítě kvůli sobě", pro svoje potěšení nebo pro to, aby mi zapláclo cosi chybějícího v životě.
Myslím si, že mám svého syna ráda a máme spolu hezký vztah, ale přesto většinu věcí, které pro něj dělám je z mé strany spíš "oběť" než zábava, resp. alespoň byla v prvních letech života, dneska je mu sedm a už takovou péči nepotřebuje. Mne totiž péče o dítě nebaví. Nebaví mne to vychovávat. Všechno, u čeho se sama nebavím beru jako nutné zlo a umím si místo toho představit x jiných činností, které bych dělala daleko raději.
|
|
|
|
| Andrýsek1 + 2 |
|
(4.5.2010 11:05:04)
Mé tchýni (dnes už též na onom světě)zemřeli dva synové, vnoučaty po nich má. Zbyl jí jen můj přítel..její nejmladší syn. Sice pořád říkala jak je ráda, že má aspoň někoho a svou sestru, ale....nikdy se se smrtí svých synů nesmířila, až do samotného konce měla těžké deprese, nemohla spát...prostě to že měla ještě jednoho syna byla jen slabá náplast.
|
| amanvireja |
|
(4.5.2010 11:07:16)
Andrýsku,ale určitě nikdy nelitovala,že je měla,že?
|
| Andrýsek1 + 2 |
|
(4.5.2010 11:24:45)
To určitě ne, spíš byla šťastná že měla toho nejmladšího, který jí nakonec zůstal. Totiž říkala, že třetí nechtěla a když zjistila, že je v jiném stavu, tak přemýšlela, že půjde (tehdy před komisi) kvůli přerušení. Pak si to rozmyslela a dítě si nechala. Od dvou let jeho navíc ovdověla a vychovávala ho sama, vůbec to neměla jednoduché, ale nelitovala nikdy, to ne.
|
| Andrýsek1 + 2 |
|
(4.5.2010 11:26:05)
Toho nejmladšího měla krátce před čtyřicítkou, což se v té době moc nenosilo.
|
|
|
|
|
|
a aby nebyla ta menší jedináček zase
tak máme v plánu ještě jedno 
A byl konec - z mojí strany totální a definitivní. 
Panebože
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)