| Terka79 | 
 |
(23.2.2010 18:28:32)
Se starší dcerou jsem byla v nemocnici 2x a musím říct, že jsem tam byla vždycky s docela hodně věcmi nespokojena. Zajímala by mě vaše zkušenost
|
| škubanek | 
|
(23.2.2010 18:51:39)
a s čím??to jsi asi nebyla v KM ještě!!
|
|
| kremini | 
|
(23.2.2010 19:35:30)
to jste byla na 7oddělení??
|
| Willow-the-wisp | 
|
(23.2.2010 20:51:13)
Já jsem byla se synem ve Zlíně na dětském 2x, tuším to byla 7, to oddělení pod porodnicí. Vadila mi malá informovanost. Prostě dostat z doktorů cokoliv byl téměř nadlidský úkol. Necítila jsem se tam dobře. Jako zvířátka v zoo, na které se dvakrát denně přijde podívat vizita, která ale nepovažuje za nutné, jakkoliv matku informovat. To jsem nesla doost těžce. Při jakékoliv snaze získat informace jsem měla pocit, že obtěžuju :(
Teď jsem byla s druhým synem na dětském na Vsetíně a byl to teda rozdíl. Mluvili se mnou i se synem /brzo mu bude sedm/, vysvětlovali, povídali. a to nemluvím o tom, že na Vs jsme termín na mandli měli do týdne, ve Zl za tři čtvrtě roku.
|
| kremini |
|
(23.2.2010 21:26:49)
to je přesně to,co mi tam taky vadilo a ty neustálé poznámky,prý jsme si tam přijeli léčit virózu.V roce 2008 jsme se tam vraceli vždy po měsíci,protože malý dostal horečky a křeče.P
ak nás tam přivezla v dubnu rychlá,noc jsme strávili na chodbě.Malý tedy v postýlce,já na křesle.Ráno nás dali na 7.Čtrnáct dnů stresu,hlavně malý.Po propustění jsme přijeli domů,ale malý dostal první velký epi záchvat,naše dětská nás poslala okamžitě zpět.A nikdy nezapomenu ten pohled,když nás uviděla p.asistentka.Prý,co tam zase chceme,primář se na malého ani nepodíval,šel zrovna na oběd.No a na JIP začal nejhorší sen mého života.Malý přestal dýchat,letecky převoz na Aro do Olomouce a čtyři měsíce pobytů po nemocnicích.Ale od té doby nás aspoň berou vážně,ikdyž pro malého je to už pozdě.Jo,a ta Olomouc byla to nejlepší,co nás tenkrát potkalo,jinak to stálo za .....
|
|
|
|
| Terka79 |
|
(23.2.2010 21:55:59)
Moje dcera dostala v 1,5 roce po 4 denní viróze záchvat febrilních křečí. Sice už byla bez horečky, ale nejspíš dehydratace. Odvezla nás rychlá. Bylo to pro nás strašné, nikdo nevěděl, jestli se nejedná o epi. Leželi jsme 2 dny na JIP, naštěstí se záchvat neopakoval. A teď jak probíhal náš pobyt tam:
1. dceru přijali pro záchvat febr. křečí, ale že důvodem byla nějaká viróza už nikoho nezajímal. Dcera po 4 denní dietě dostala hned 2. den k obědu knedlíky s nějakou smetanovou omáčkou! Něco takového bych 1,5 starému dítěti nedala ani kdyby bylo zdravé! Když jsem sestru upozornila, že tedy zatím nic nejedla, že by to asi nešlo, tak mě mě sestra ptala jestli to opravdu nechci zkusit. Až když jsem řekla, že opravdu ne, tak teprve potom mi pro ni dala skleničku se zeleninou. Vůbec si ani nepředstavuju, co by se tam s těmi dětmi dělo, kdyby tam byly bez mámy, která za ně bojuje.
2. Po dvou dnech nás přeložili na 7. pavilon. Ohřáli jsme se tam jeden den, když přišla mladá Dr. zcela zděšená, že musíme na izolaci, protože nám ve stolici našli rotaviry. Asi nemusím popisovat, jak byla naštvaná maminka co s námi ležela se synem, který tam byl pouze kvůli tlaku. Jestli to nakonec chytili to už nevím. Tak se stal omyl, který by se tedy ale podle mého stávat neměl.
3. Pošupajdili jsme zpátky do hlavní budovy na odd. pro větší děti, kde pro nás mohli zajistit izolaci. Jaký údiv se konal, když k nám vedle na postel položili mladou slečnu s bolestmi břicha. To by samo o sobě nebylo až tak divné, ale zvláštní na tom bylo, že zatímco za ní mohly návštěvy normálně chodit, tak za námi nesměl ani manžel. No jo, měly jsme přece izolaci.....
4. Dcerce rotavirus pošramotil játra a kvůli špatným jaterním testům jsme tvrdli v nemocnici dalších 10 dní. Bohužel ani ke konci pobytu nebyli ochotní izolaci zrušit, i když jsme už infekční nebyly.
5. Jak se tak posledních pár dní řešila jenom ta dcerčina játra, tak se pro změnu pozapomnělo na ten původní důvod proč jsme skončily v nemocnici. Když nás Dr. propouštěla vůbec nevěděla, že nám asistentka předepsala při horečkách Diazepam. Až když jsem se ho dožadovala, nechtěla nám ho dát, a nakonec se musela běžet zeptat, aby jí to potvrdili. Asi nemají kartu, že....
6. A to už vůbec nemluvím o přístupu primáře dětského oddělení. Nejenže nemá vůbec žádný přístup k dětem, ale ani k těm vystrašeným matkám. Lékař na takovém oddělení měl podle mého vystupovat zcela jinak.
|
| Terka79 |
|
(23.2.2010 22:02:12)
To jsem ještě zapomněla, že po mě chtěli chytat moč, takže jsme trávily půl dne ve sprše a stresovaly. Žádná sestra nebyla ochotna pomoci a taky nebyly ochotny dát pytlíček na čůrání, se kterým by to bylo jednodušší. Přitom po přijetí jí tak moč jednou chytali.
|
|
| kremini |
|
(23.2.2010 22:13:13)
o jídle ani nemluvím..Malý jenom seje a oni tam vůbec nejsou připraveni na takové děti.Po těch čtyřech měsících,když jsme se vrátili domů,jsme opět dostali horečky,byl to takový začarovaný kruh,a já,protože mám ještě jednoho syna,který touto situací hrozně trpěl,jsem se rozhodla,že tentokrát tam nebudu a raději pojedu každý den 40km tam a zpět.Každý den jsem vozila z domu malému jídlo,protože kromě těch skleniček tam nic jiného nemají.
|
| Terka79 |
|
(23.2.2010 22:26:16)
Maminky tam mají za poskoky, které přebírají úkoly sester.
|
|
|
|
| Terka79 |
|
(23.2.2010 22:23:18)
Bohužel se nám i přes prevenci febrilky nevyhly podruhé a za půl roku jsme tam s dcerou skončily znovu. Měla opět nějakou virózu, kterou tentokrát dostala v noci a my jsme to netušili.
Nejdřív jsme museli počkat asi 2 dny než přejdou horečky, aby mohla bez vlivu Diazepamu na EEG. To už jsme pak ležely na 7. pavilonu
1.Řekli nám den předem, že půjdem na to EEG, ale o hodině se vůbec nezmínili. Tak jsem samozřejmě počítala s tím, že to bude někdy během dopoledne. Jaké bylo mé překvapení, když mě sestra v 6.45 budila, že za čtvrt hodiny tam máme být. Kdyby mi naznačili, že to bude tak brzo, tak si třeba nařídím budíka nebo nás měli vzbudit dřív.
Takže jsme musely honem honem z postele, obléct sebe, dceru, mezitím jsem se místo pomoci dočkala od sester pouze buzerování, abychom si pohnuly, do toho jí šouply bez mého svolení nějaký oblbovák, takže nebyla schopná ani stát, natož spolupracovat s oblékáním, no a pak se pěšky vydat asi 200m do jiné budovy, s 13ti kilovým omámeným dítětem přes rameno, protože zajít si pro kočárek už prostě nebyl čas.
Tam nás pro změnu vyhubovali ještě na EEG, že jdeme pozdě. Až přišla Dr. neuroložka tak se mě zastala a byla očividně naštvaná na to oddělení, protože jí došlo, o co jde. Řekla bych že se to tam tak děje na denním pořádku. Kromě toho říkala, že oblbovat ji vůbec nemuseli, prostě to udělali rutinně a bez mého vědomí. Přitom vím, že dcera by to bez toho zvládla, nikdy jindy jsme oblbovat nemuseli, ani ten půlrok předtím.
2. Abychom se během našeho třídenního pobytu v nemocnici nenudily, rozhodly se milé sestřičky na 7. pavilonu, že nás přestěhují do vedlejšího pokoje. Při tomto sdělení už mi tedy opravdu začínala docházet trpělivost. Prý musí mít podobné diagnosy u sebe. Logické to sice je, ale nemůžou s pacienty dělat škatule, hejbejte se.  Pro děti je to už tak dost stresující situace a oni jim ještě budou neustále měnit prostředí. Nehledě na to, že jsme tam měli plno věcí vybalených a fakt jsem se zabavila.
Na tom původním pokoji jsme nejdřív ležely samy. Pak k nám přidali kluka s laryngitidou, což mi bylo tedy trochu proti srsti, ale s místem člověk nic nenadělá. Ale nakonec jsme to byly my, kdo se musel stěhovat, protože k němu chtěli přistěhovat někoho dalšího s dýchacími potížemi. Takže nás přistěhovali k bronchitidě, abychom těch bacilů nepoznali v nemocnici málo...
3. Až den před propuštěním po nás chtěli oběr stolice! Takže pominu-li, že se klidně mohla opakovat situace z minula, tak dcera den předtím na stolici byla, mohli to mít dávno odebrané. Samozřejmě, že jsme to do propuštění nestihli. Ale mě už to bylo jedno, hlavně pryč z téhle hrozné nemocnice, kde mají pacienta jako kus hadru, se kterým mohou zametat, nic tam nefunguje jak má, informovanost neexistuje ani mezi lékaři, tak jak pak mohou informovat pacienta a primář.....Ten by se měl raději vzdát funkce, protože oddělení opravdu nezvládá.
|
|
| Terka79 |
|
(23.2.2010 22:31:41)
Právě mě zajímají další zkušenosti, protože je mi divné, že za takového stavu se tam současné vedení zuby nehty drží a přitom pokud to ohrožuje dítě, tak je to na pováženou. Ten Pešák už je tam prý snad 20 let. Já nevím, jsem ze Vsetína, takže místní poměry až tolik neznám. Na Vsetíně by pro nás udělali první poslední.
|
| kremini |
|
(23.2.2010 22:58:08)
..nevím jak dlouho tam je,ale rozhodně by ten přístup k pacientům a doprovodu měli změnit.A že to jde i jinak,jsem se přesvědčila právě v Olomouci.
|
|
| Mulderka+ufounci /05,08,11/ | 
|
(23.2.2010 23:10:39)
Ty bláááho... jenom zděšeně zírám!!!
Tohoto že jsou v mojí spádové nemocnici schopní???!!!
Nedej bože, abychom se tam někdy octli...
shodou okolností, není to ani 14 dní, co dcerka skončila na vsetínském infekčním kvůli střevní viróze. Bohužel jsem tam nemohla být s ní já, kvůli druhému mláděti a těžce nemocné mámě, ale manžel i malá taky vše na VS chválili.
Mohlo mě napadnout, že když nás dětská dr. posílá tam a ne na "vyšší" pracoviště, že asi bude něco shnilého ve státě dánském...
Ale že až TAK...
|
|
|
| Alfinka, Elinka 4/04,Ríša 2/07 | 
|
(24.2.2010 1:22:59)
Tak to já se tedy ráda zlínského dětského oddělení zastanu.
Propustili nás tuto sobotu a strávila jsem tam týden postupně s oběma dětma a rotavirovou gastroenteritidou. Elenku mi tam přivezla dopoledne rychlá po vyčerpávající noci dehydratovanou. Byla v hodně špatném stavu, zesláblá, polospící. Přijímající sestřička se jí citlivě ujala, než jsem vyřídila papíry. Poté ji lékařka vyšetřila, udělala odběry a zavedla kanylu na kapačku. Uložili nás na izolaci 7. pavilonu, protože jsme byli v tu chvíli potenciálně infekční (což se potvrdilo). Celou dobu mne o každém úkonu sestry informovaly, s dcerou, když se probrala si taky povídaly. Při vizitách se mnou primář také komunikoval, ostatní lékaři po dotazu zodpovídali ochotně mé otázky. Co se týče jídla, kromě běžné nemocniční stravy se mě i dcery chodili ptát, co by asi tak jedla, a snažili se vyplnit mnohdy i nesplnitelné požadavky. Den před propuštěním dcery manžel přivezl i syna, u kterého taktéž propukly ty samé příznaky, takže v jeden den jsem měla v nemocnici na pokoji obě děti naráz. Vzhledem k tomu, že rotaviry momentálně řádí všude, oddělení praskají ve švech (bylo mi řečeno) bylo poměrně složité dostat třetí dítě (s kapačkou) na pokoj, který má kapacitu dvou dětí.
Zdá se, že jste buď měly velkou smůlu na okolnosti, nebo já naopak štěstí. Nebo jsme díky rotavirům měli zvláštní režim. Nebo jde jen o jiný úhel pohledu. O tom, že kdo chce najít problém, ten ho najde. A kdo chce najít pozitiva, ten je pravděpodobně najde taky.
Osobně nemám pobyt v nemocnici ráda. Ale chápu, že nemocnice není hotel. Jde o to vyřešit Váš problém, a o to se v našem případě všichni velmi snažili. Nezapomenu jednu ustaranou sestřičku, která za námi běhala každou chvilku, když synovi neklesaly horečky ani po lécích, ani při podávání infuze přes led. Cítila jsem, že syn pro ni nebyl pouhý záznam v papírech. Když nás propouštěli, dokonce nechali pozdravovat Elenku doma.
V každém případě já děkuju personálu 7. pavilonu za profesionální péči s osobním přístupem. Doufám, že si to někdo z nich přečte.
|
| kremini |
|
(24.2.2010 7:32:57)
vzhledem k tomu,že jsem s malým během 4 měsíců,prošla Olomouc,Brno,Prahu a Zlín,tak mám s čím srovnávat.A jak říkám níže,začali nás brát vážně,až "viděli",že si do nemocnice nechodíme jenom odpočinout.Co mi je platné,když mi sestra při propouštění řekne,že kdyby byly všechny maminky,takové jak já,tak by měly poloviční práci,když se musím složitě dopátrávat informací o léčbě.Ale na obhajobu Zlína,musím říct,že všude je něco.Když nic,aspoň hygienu dodržují.Protože se najdou i pracoviště,kde se bojíte vlezt do sprchy,kolik je tam špíny.A to jsou špičkové pracoviště.
P.S.jinak,ale nejsem konfliktní typ,spíše naopak,že Mulderko. musela jsem se naučit si dupnout,protože,jak jsem zjistila,ono to vždycky všude po dobrotě nejde.Ale to už je jiný příběh a do jiném diskuse.
|
|
| Lavina | •
|
(24.2.2010 9:24:48)
Gratuluji. Jsem ráda, že od hospitalizace, kterou jsem před dvěma lety absolvovala se synem, se snad něco změnilo k lepšímu! Docela jsem po své zkušenosti trnula, abych se tam neocitla znovu!
|
|
| Terka79 |
|
(24.2.2010 14:17:08)
Alfinko my jsme tam taky byly s dcerou s rotaviry a postup jakým jsme se dostaly na izolaci mi přišel poněkud nestandardní.
Rozhodně neočekávám od pobytu v nemocnici interkontinental, proto jsem tu zcela pominula fakta, která tu zmiňovala Lavina, že na JIP může maminka trávit celý den max. na malé židličce bez opěradla atd. Člověk je zcela vystresovaný z toho co je s dítětem, a některé věci prostě musí zvládnout. Dokonce si ani nemyslím, že by všechny sestřičky a doktoři byli neochotní nebo protivní. To, co mě tam vadí nejvíc, je naprostý dezorganizace, špatná komunikace mezi lékaři a chyby, kterými děti mohou přijít až k újmě. Že to tam nefunguje jak má, a že nemá personál pohodu na práci, je tam cítit každým coulem. Bohužel se to pak přenáší na pacienty (tedy i maminky) a přitom by to mělo fungovat naopak, že personál dodá odvahu a jistotu. Zpětně jsem se pak dozvěděla, že se tam všichni primáře Pešáka strašně bojí a podle toho to taky vypadá.
Kdybych si mohla vybrat nemocnici stejně jako v případě porodu, tak bych toto řešit nemusela, ale pokud se dítě dostane do nemocnici RZP, pak si vybírat nemůže a hlavně jde o něco vážného a je špatné, když člověk necítí důvěru v personál.
|
| kremini |
|
(24.2.2010 15:48:29)
Terko máš úplnou pravdu.Když nás odvezli poprve,tak já jsem byla hromádka nervů.Neznala jsem nějaké febrilní křeče a navíc jsme přijeli do prostředí,kde nám zemřela neteř(15měsíců),bála jsem se odejít od postýlky.A ty poznámky,že si v nemocnici léčíme virózu,neinformovanost a další jiné,člověku klidu nepřidá.
|
| Terka79 |
|
(24.2.2010 18:30:44)
A co se neteři stalo?  Něco zanedbali?
|
| kremini |
|
(24.2.2010 20:19:49)
odvezli ji s laryngitídou,večer byla v pohodě,tak švagrovou poslali spát a v noci měla malá zástavu..ještě teď mi běhá mráz po zádech..to se stalo z úterka na středu v noci a my měli jít v sobotu švagrové(ale jiné švagrové,manžel má pět sester) na svatbu.
|
|
|
|
|
|
| Lavina | •
|
(24.2.2010 9:19:28)
Přidám svou zkušenost s pobytem na dětském ve Zlíně - bohužel také velmi negativní. Shodou okolností i já jsem se synem octla v nemocnici díky febrilním křečím, aniž jsem vůbec tušila, že něco takového existuje. Na dětskou JIP nevzpomínám ve zlém, a to přesto, že jsem se u dětské postýlky hrbila půlku noci a půl dne na maličké sesličce. Na 7. pavilon nás odeslali hned následující den po přijetí a vadilo mi, že v okamžiku, kdy malý s horečkou usnul a náš přesun rozhodně nemohl počkat do probuzení, protože potřebovali uvolnit místo. To jsem ještě pochopila.
Na dětském oddělení jsem si opravdu užila své. Nejprve jsme byli v jakémsi provizorním pokoji (opět nedostatek místa), kde měly děti své postýlky, matky jen rozkládací matraci - jsem otrlá, mé pohodlí šlo stranou. Informovanost ze strany lékařů a sester byla mizivá, vstřícnost jakbysmet. Když jsem se před večerním podáváním léků zeptala sestry, co malý dostává, sestra se otočila, vrátila se za 2 minuty, pilulku si vzala zpět se slovy, že se spletla!!! Naše pohodlí se mělo výrazně změnit přesunem na běžný pokoj, ale bylo to jen o málo lepší - rozkládací křesla pro přespávání matek se přes den musela složit. S argumentem, že do postýlky s vysokými bočnicemi si k malému nelehnu a čtení knížky ve zkroucené poloze se nedá dlouhodobě vydržet, jsem neuspěla. Návštěvy tatínka se odehrávaly výhradně v předsálí pavilonu, neboť na oddělení zvenčí návštěvy nemohou. Černý puntík jsem si ovšem teprve měla vysloužit! Stalo se totiž, že nemocný pacient odmítl konzumovat oběd ve společné jídelně a v daném časovém intervalu pro obědy a začal se vztekat. Během doby, kdy jsem se ho snažila na pokoji uklidnit, mě sestry důrazně upozornily, že se máme jít najíst, protože potřebují uklidit použité nádobí. Zatímco syn zvládl alespoň pár soust, já už jsem to bohužel nestihla. Za dobu pobytu se našla jediná vstřícná duše - mladá sestra, která nás bez problému nechala konzumovat večerní chleba na pokoji. Čekalo se, až bude syn bez teplot, neboť vyšetření žádný problém neprokázala. Naštěstí se tak stalo poměrně velmi brzy (třetí den hospitalizace), protože téhož dne jsem byla rozhodnuta odejít z nemocnice na revers. Když jsme se z nemocnice vrátili, připadala jsem si - opravdu nepřeháním - jako po návratu z vězení.
Podotýkám, že tato zkušenost je dva roky stará, a tak pevně doufám, že se alespoň něco změnilo k lepšímu. Loni se bohužel u syna febrilní křeče objevily znovu, tentokrát se tak však stalo během pobytu u babičky na Vysočině. Hospitalizaci jsme si užili v nemocnici v Pelhřimově, kde jsem pochopila, že všechno jde, když se chce a když mají lidé vůli, snahu a ochotu. Informovanost ze strany lékařů a sester byla příkladná. Připadala jsem si jako návštěva z jiné planety, když se mnou sestra vyplnila vstupní dotazník obsahující otázky typu: Jak mají syna oslovovat? Co je jeho oblíbená hračka? Co má rád k jídlu? Tatínek nás běžně navštěvoval na pokoji a trávil s námi dlouhé chvíle bez ohledu na návštěvní hodiny... jedinou podmínkou bylo, aby to nevadilo druhé rodině na pokoji. V jídle jsme měli na výběr ze dvou variant a zcela samozřejmě jej nosili na pokoje... Úsměvy a pohodou ošetřující personál opravdu nešetřil. Oč lépe se pak pacientovi i mamince, která v těchto momentech může ušetřit práci sestrám, tráví nutné chvíle v nemocnici? Dva světy! A opět se mi potvrdilo, že vše je v první řadě o lidech...
|
| Lendul T+B | 
|
(24.2.2010 18:48:04)
zkusenost nemam a doufam ani brzo mit nebuddu
|
| Paula/Terezka 5/07 | 
|
(24.2.2010 20:28:02)
Já zatím také ne, ale za měsíc mám jít se svou téměř tříletou dcerou na magnetickou razonanci tady ve Zlíně a tomu předchází Dětská JIP a pak po probuzení z narkózy asi také. Včera jsem slyšela od jedné známé, že její dcerce to také dělali, ale bez narkózy. Je to vůbec možné, aby to tak malé dítě zvládlo?
|
| kremini |
|
(24.2.2010 20:48:09)
my jsme v 2008 obsolvovali dvakrát MR.Jednu v Olomouci,tam byl jenom krátce uspaný,to měl deset měsíců a druhou nám dělali v Brně u Svaté Anny,to už jsme byli hodně špatní,tak tam s malým byla,celou dobu,lékařka z ARA
|
|
|
|
|
| Lvice+lvíčata | 
|
(15.3.2010 1:53:26)
Osobní zkušenost zatím nemám jen zprostředkovanou od kamaráda
Ten byl byl se synem 2x na pohotovosti, pak jeli potřetí behem 1 dne na pohotovost a teprve je poslali na dětské, jeho 1 roční syn byl ve velmi špatném a vážném stavu přijat, dehydrovaný, zvracel, sestřička neměla pro něj pyžamo, matka spala a strávila 2 noci na židličce, pro syna neměly stojan na kapačku, pověsily mu infuzi na okno přivázanou obvazem podmínky co popisoval mi připadaly jako za války a ne v době 20 století, 2x denně jezdil za manželkou a dovezl jí i synovi z domu věci na převlečení, manžel jezdil denně pro spoustu pozvraceného oblečení a vozil jim zpět čisté oprané, manželka když požádala sestřičku, aby jí pohlídala po 2 dnech syna, aby se mohla dojít osprchovat tak jí bylo řečeno, že ta dotyčná sestřička nemá čas, protože se stará i o ostatní děti...at jí ho pohlídá nějaká matka odvedle.......prostě bez komentáře, netuším jestli měli tehdy tak přeplněnou nemocnici a měli prostě smůlu nebo je tohle standartní přístup personálu a nemocnice.......
|
|
| Smalotka | 
|
(17.5.2010 10:21:55)
Tak já přispěju taky svým čerstvým zážitkem z nemocnice, ze 7. oddělení. Po tom, co jsem si tu přečetla všechny příspěvky, jsem se zděsila a měla jsem šílený strach jít se synkem(9 měsíců) do nemocnice. Měl před sebou totiž plánovanou operaci nožky.
Na nemocnici nemůžu říct ale půl špatného slova! Od začátku se k nám chovali moc pěkně, starostlivě, podporovali mě, abych se tak nebála a dělali co mohli, aby nám ten pobyt tam zpříjemnili. Nechci, aby to vyznělo, že jsem si to tam vyloženě užívala, to ne, ale rozhodně to nebylo tak strašné, jak jsem čekala. Pokojíčky jsou opravdu mrňavé, takže dítko se tam začne časem nudit, ale můžete jít ven s nemocničním kočárkem, půjčí vám dvd (na každém pokoji je TV a DVD) anebo si můžete půjčit jejich hračky, kterých je tam spousta. Jídlo je tam takové jak všude v nemocnici, nic moc, ale člověk tam přece není kvůli tomu, aby si tam bužíroval. No a sestry a všichni doktoři byli fajn, dokonce i primář.
Takže pokud to čte nějaká maminka, kterou čeká pobyt s prckem ve zlínské nemocnici, snad jsem jí trochu pomohla, aby se tolik nebála. To prostředí tam je docela na psychiku, ale personál se opravdu snaží pomoct a jde jim to! 
|
| Dandy | •
|
(6.4.2011 20:53:54)
Pracuji na zmíněném dětském oddělení a po přečtení všech příspěvků mám pocit, že pes by si od nás kůrku nevzal. Děkuji za váš jediný pěkný příspěvek. Snad je to tím, že lidé raději nadávají než pochválí.
|
|
|
|
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)