S paní Martinou jsme se sešly v klubu sdružení Lačhe Čhave v Praze-Michli, při příležitosti zábavného odpoledne k Mezinárodnímu dni Romů (8. dubna), pořádaného (nejen) pro romské děti. Povídaly jsme si spolu o tom, s jakými prvními problémy se mohou osvojitelé či pěstouni romských dětí setkat, jak je možné jim pomoci tyto potíže řešit a jak jim předcházet. Jako psycholožka, pracující s žadateli o náhradní rodinnou péči i s náhradními rodiči romských dětí, ale také jako maminka, má s touto problematikou spoustu zkušeností.
K vlastnímu, nyní šestiletému synovi, jste s manželem do své péče přijali i dva romské sourozence. Kolik jim bylo, když k vám přišli?
Staršímu chlapci byly čtyři roky a holčičce dva a půl, přišli k nám společně před třemi lety. Máme je v poručenské péči, což je forma pěstounské péče.
Proč jste si vybrali právě romské děti?
Já jsem romistiku studovala na Univerzitě Karlově, takže když jsme se rozhodovali, že přijmeme dítě do náhradní péče, bylo jasné, že to bude dítě romské, přirozeně to tak vyplynulo.
Co vás vedlo k založení projektu Naše romské dítě?
Tento projekt vznikl na základě jedné internetové diskuse maminek. Říkaly jsme si, že pro rodiny, které mají romské děti, nefunguje ani žádná pořádná forma setkávání, během kterého by se mohly zkušenější maminky dělit o svoje znalosti s těmi méně zkušenými, a také z toho důvodu, že jsme chtěly mít kontakt s romskou komunitou, mít poradce a průvodce po této kultuře, kteří by nám ji osobně zprostředkovali. Projekt pak vznikl pod křídly Střediska náhradní rodinné péče. Na rodinných setkáních v projektu Naše romské dítě se rodiče účastní besed s odborníky, např. v oblasti psychologie či romské kultury, a jejich děti si mezitím užívají program vedený romskými lektory.
S jakými prvotními problémy se rodiče romských dětí v náhradní rodinné péči nejčastěji setkávají?
V okamžiku, kdy se romské dítě dostává do kolektivu, se může stát, že mu někdo začne předhazovat, že je jiný. Často už ve školce, ale obvykle nejpozději na prvním stupni základní školy se setká s tím, že mu někdo řekne – ty jsi cikán, ty jsi „černej“… V tomto okamžiku už by dítě mělo mít nástroj, jak se takovým situacím postavit. Mělo by vědět například to, že je Rom, co to znamená, co to s sebou nese, jaké je pozadí jeho kultury, historie a z čeho může čerpat svou hrdost na to, jaké je. Nicméně rodiče většinou začínají hledat nějaké odpovědi a způsob, jak s tím pracovat, až v tomto okamžiku, ale to už je trochu pozdě.
Jak by tedy měli rodiče, kteří uvažují o osvojení romského dítěte, v ideálním případě postupovat?
Mohou se zapojit do programu Naše romské dítě. Poskytujeme individuální poradenství i semináře pro rodiče o tom, co to znamená přijmout romské dítě nebo jak přistupovat k identitě dítěte. Ty jsou určitě vhodné i pro lidi, kteří uvažují o tom, že by přijali dítě a zvažují, jestli by přijali i romské dítě nebo dítě jiného etnika, a také pro žadatele, kteří už jsou schválení a čekají na dítě a uvažují o tom, že by rozšířili žádost i na romské děti, a samozřejmě i pro stávající rodiče romských dětí, kteří se o této problematice chtějí něco dozvědět. Také mohou navštívit naše webové stránky. Bohužel u nás není mnoho organizací, které se problematikou dětí jiného etnika v náhradní rodinné péči zabývají.
Užitečné kontakty:
27.8.2009 Mirka Koníčková (Děti a my) |
