Kytičky mám moc ráda. Jakmile nějakou zahlédnu, hned to dám okázale najevo. (Jako pokaždé, pokud něco chci, ukážu a vydám zvuk, aby všichni věděli.) Běda, nechtějí-li mi vyhovět, mračím se a zkouším to znova, už netrpělivěji. Tuhle zkoušku nervů většinou prohraje maminka a já dostanu své. Z kytičky mám radost, dělám „JÉJE“ a směju se, jak se mi líbí. Prohlížím si je, škubu a občas se je snažím spapat. Párkrát se mi podařilo dopravit kousíček do pusinky a věru dobré to nebylo. Nejlepší na tom všem ale je, jak okolo mě začnou maminka s tatínkem běhat, vyhrožovat a dolovat jí ven. Občas to proto zopakuju a bavím se! |