Právě k ruce nic moc nikoho nemám..babičku máme jen jednu, mojí mámu, ta chodí do práce vrací se denně kolem 17h, navíc si na dvě sama hlídat netroufá, byla s nimi jen jendou venku vozit kočár, když byly malé, a prý moc řvaly, tak už je pak nevzala Petr mi sice doma jakžtakž pomůže..no pomůže- sedne si snim ina zem a válí se snima, ale aby je vykoupal, obstaral, nakrmil, to ne..ani je nepřevlíkne do pyžama a večer se mi už tak někdy nechce je převlíkat, .Tuhle jsem to počítla, dělám to pro každou cca 5x denně... ven si je taky nevezme...neb ony už nechtěj jen sedět v kočáře, a na to když je vypustíš, tak musíte být dva... takže je mám na starosti 24h denně, Petr s námi ani nespí v pokoji, spí s Ondrou..a ani jednou mě za tu dobu nevystřídal, takže ani neví co se tam dělo nebo děje v noci..Ony ted už spí běžně celou noc,ale ted jsou nemocný, tak mi zase v noci řvou,navíc vstávají před 6h..vlastně je celá domácnost na mě. Navíc mi ted přijde, že si toho ani nikdo nevšímá, jako bych byla skřín, co má na zádech inventární číslo, že by si všimli, že tam máma není, jen když by neměli co do pusy... nidko neocení, co pro ně dělám..všechno je tak automatický...No mám z toho nějakou depku, už asi 3 týdny...ale v pátek bych ráda odjela na chalupu a zůstla tam 3týdny...tak se mi snad uleví a přijdu na jiné myšlenky...