Milá Vlasto, i když vím, jak dobrý úmysl vaše připomínky k adopci vede, přece jen vám musím sdělit své výhrady.
Patřím k té druhé straně" barikády ", k těm, kteří se museli své nejpřirozenější touhy po dítěti ze zdravotních důvodů vzdát. Myslím, že hlavním cílem celého procesu osvojení musí být spokojené dítě ve vhodné rodině. Jak z mnoha příspěvků podobných bezdětných nešťastníků vím, většinou je jejich hlavním požadavkem věk dítěte co nejnižší, což je jistě přirozené, u starších dětí je bohužel velmi často zřejmá citová deprivace vlivem ústavního života bez dostatku lásky a takové dítě umístěné do bezdětné rodiny, do neznámého prostředí, kde nejsou žádné jiné děti, na jejichž kolektiv bylo v domově zvyklé, se určitě potýká s mnoha problémy spojené s adaptací v nové rodině. Vám jako rodičům krásné holčičky přece zbývá možnost osvojení staršího dítěte, pěstounská nebo hostitelská péče. Nikdo vás určitě nepodezřívá z toho, že vaše srdce nejsou dost vřelá, vaše snaha pomoci je zřejmá. O vhodných rodičích pro děti rozhodují jistě fundovaní odborníci, kteří všechny žadatele posuzují na základě série psychologických vyšetření individuálně a zodpovědně, tak myslím, že není nutné mít obavy z toho, že pokud se pro to které dítě nenajdou vhodní rodiče bezdětní, nebudou vybráni zrovna ti, kteří už své vlastní děti mají a touží opuštěnému dítěti pomoci. Vím, že v některých regionech je dětí právně volných nedostatek, tak snad proto vás, pokud pocházíte právě z takového regionu, na úřadě informovali o tom, jak malou šanci na osvojení máte. Ale jsou i jiné formy pomoci, jak jsem už uvedla výše. Prosím mějte pochopení pro ty, kteří svou přirozenou touhu mít své dítě, dát mu ze sebe to nejlepší, vychovávat ho a pomáhat mu, myslí stejně upřímně jako vy.
Zdraví Vás N.