Milá Kačenko!Kokám,že ti k tomu nikdo nic nenapsal,tak zkusím něco já.Nebyla jsem v přesně stejné situaci jako ty,ale trošku podobné to bylo.
Nebyla jsem ani v Indii,ale v Asii ano několikrát.Tu pracovní nabídku jsem dostala já a nejdéle jsem tam byla 0,5 roku.Nevím,jak dlouho tam bude tvůj přítel.
Když jsem s tim přišla poprvé,že bych jako jela na pár měsíců pracovně do Asie,tak si moje rodina myslela,že jsem se totálně pomátla a co je to zase za blbej nápad.Rozmlouvali mi to a káceli se a ,Víš co je tam za strašlivé choroby,ta hygiiena a to zdravotnictví a tak.Musím říct,že já sama jsem měla taky strach,ale touha to zkusit byla silnější.Když viděli,že teda fakt jsem rozhodnutá odletět,tak mě nakonec podorovali,pomohli mi všechno zařídit a psali mi,když se něco tady vyštěnilo,tak mi pomohli to přez půl zeměkoule řešit.
Já bych to udělala jako ty,jela bych si to tam na měsíc zkusit,jestli vůbez jsem schopná tam žít.Musíš počítat s tím,že se nejspíš dostaví kulturní šok,hlavně jestli jsi nikde v takové exotice nebyla.Mě lezli nejdříve trochu oči z důlků a měla jsem toho dost,ale pak jsem si zvykla a Asii si zamilovala.Měsíc je krátká doba,ale myslím,že je to fakt rozumné řešení,jet tam a podívat se na vlastní oči.Moc,moc držím palce a přeji samá správná rozhodnutí.Jo,a taky hodně pevné nervy,nebude to jednoduchá.Já bych jela,alespoň na ten měsíc určitě,aby jsi někdy nelitovala,že jsi se nechala rodinu ovlivnít,taková životní zkušenost se opravdu hodí.Myslím,že to člověka zocelí.Měj se krásně a ať se ti daří.Melis
P.S.:Je to trochu zmatečně napsáno,ale nějak lépe mi to nešlo.Fakt moc držím palce a pevné nervy,určitě je budeš potřebovat.Melis