Dobrý den,

knihu jsem přečetla už dvakrát a musím říct, že jsem nadšená. Zároveň však zjišťuji jakou dřinu dá komunikovat s dítětem a zároveň přemýšlet o tom co a jakým způsobem říkám. Je příjmený pocit, když to začne fungovat a já pak na sebe můžu být hrdá. Co se týká vašich ranních bojů s oblékáním napadá mě hrát to na čas: je potřeba získat čas, abychom nemuseli utíkat do školky, anebo navrhnout, že pokud se nám podaří společně čas ušetřit, můžeme ho pak věnovat nějaké příjemné aktivitě, kterou si dcera vybere. Nám tohle zabírá večer před spaním, kdy mladík samozřejmě dělá vše proto, aby nemusel do pelíšku. Vždycky shrneme, co všechno musíme udělat a čím se dá ten čas ušetřit (rychle se převléct a vyčistit zuby) a pak budeme mít 5 minut na hraní před spaním. A uř se nám i stalo, že jsme čas neušetřili, z čehož je pak samozřejmě doma tragédie a dá mi práci nepovolit a opravdu neucuknout, ale vždycky synka zaměstnávám otázkou jak to příště udělat tak aby nám ten čas nefrnknul. A snažím se o empatii, mě by se taky chtělo brečet, kdybych se teď měla oblékat, některé věci se ale dělají, protože jsou důležité a pořád dokola to opakuju.

Zvládnete to, hlavně je potřeba vydržet !!!! Držím vám palce na dálku a přeji hodně úspěchů.