M. dojížděl sedm let do Nošovic do práce. A lezlo to do peněz. Takže jsme zvolili tuhle cestu.
A jak jsem si zvykla? No stále si zvykám. Nějak na mě doléhá to, že tu nikoho moc neznám. Akorát sousedka, která bydlí nad náma tak tu jsem poznala taky přes rodinku. Byla to fakt náhoda jak blázen. A pak ještě jednu kamarádku tady mám, ale nevidíme se moc často. Takže nemám s kým pít kafe a pokecat. Ale když už se naskytne příležitost tak to využívám.
Vojta chodí tady do školy přes dva přechody. U jednoho bývá ráno policajt. Ale Vojta je takový klidný tak mu věřím, že se rozhlídne a zvládá to v pohodě klep,klep, klep. :))))