Dobrý den, taky jsme s manželem řešili, jestli jsou naše maminky připravené nás respektovat ve výchově dítěte nebo ne. Jedna maminka je učitelka a druhá soudkyně, takže obě jsou zvyklé, že je vždycky po jejich a nás stále berou jako děti. Promluvili jsme si s oběma a naprosto natvrdo a nadrsno jsme oběma řekli, že to bude naše miminko, my a jenom my jsme jeho rodiče, tedy jenom my rozhodujeme, co s malým bude. I když ho budeme vychovávat úplně špatně, je to jen a jen naše věc. Řekli jsme jim, že pokud nás nebudou respektovat, vnoučka prostě neuvidí, protože strach o dítě je prostě silnější než respekt k rodičům. Jedna to obrečela, druhá se naštvala, ale obě to nakonec pochopily. My s manželem nemáme problémy se zády jako vy, ale kamarádka fyzioterapeutka měla starosti, že mimi si ani v roce a půl nechtělo samo sednout, běhala po doktorech a byla z toho na prášky, tak jsem si říkala, že asi má smysl to řešit. Taky jsem si koupila knihu paní Kindroňové a študovala co se dalo. Taky se mi všichni posmívali, ale já vím, že jsem pro malého udělala vše, co bylo v mých silách a moje svědomí je čisté. Zvláště kdybych měla potíže se zády jako vy, byla bych o to tvrdší. Je to těžké, ale asi bych spíš obětovala babičku a tetu než syna. Ať si o vás klidně myslí, že jste hysterka, jde ale o vaše dítě a vy jej musíte ochránit. Držím palce, abyste to zvládla. Je to moc nepříjemné pro obě strany, ale musí se to vyřešit, a to co nejdříve.