Nám to v porodnici vysvětlili takto - nikdo neví, proč by mělo spaní na břiše vadit, jenom je prostě statisticky doloženo, že u dětí, které na bříšku spávají, je riziko náhlého úmrtí kojence větší. Proč, to se neví, je to prostě rizikový faktor. Takových rizikových faktorů je ovšem víc (např. narodit se v anglicky mluvící zemi, nízká porodní hmotnost, nedonošenost, kouření rodičů, nízká sociokulturní úroveň rodiny... ).
Obě moje děti na zádech ani boku prostě neusnuly. Řvaly a řvaly a řvaly. Já se jim moc nedivím - sama na zádech neusnu ani omylem, nevydžím na nich ani ležet, je to pro mě strašlivě nepříjemná poloha. Kromě toho si dovedu docela dobře představit, proč je dětem poloha na bříšku příjemná - když si skrčí nožičky pod sebe (jak tady spousta lidí popisovala), je to mnohem podobnější poloze, na kterou byly zvyklé z dělohy, na zádech jsou úplně natažené a možná, že na to ještě nejsou připravené. Oba synci se postupně "rozbalují". Ten starší už dávno spává všelijak, i na zádech, a mladší si postupně nožky natahuje, už při spaní vyloženě neklečí, jako dřív, a několikrát už usnul i na zádech.
U Darka jsme s pokusy ukládat ho na bok nebo na záda vydrželi měsíc. Bylo to hodně vyčerpávající a pak jsme povolili a začali ho dávat na bříško - byla to veliká úleva pro všechny zúčastněné. U Alana jsme vydrželi týden. Ptala jsem se na to dětské lékařky, která mně řekla, že pro jistotu je rozhodně dobré to s těma zádama zkusit, ale pokud se to nedaří a nejsou jiné rizikové faktory (což u nás nebyly), tak ho na bříško klidně dávat.

Ahoj

Jorga