My jsme na nocnik zacali posazovat rano a vecer jiz kolem roku, aby si zvykl na nem sedet a kdyz se tam obcas neco objevilo, meli jsme samozrejme vsichni velkou radost. Ale nic extra kolem toho jsme dal nedelali.
Letos v lete uz pobihal venku bez pliny, ale ze cura nebo kaka si obvykle uvedomil az v momente, kdy se to primo delo. Sam si nerekl, ale pritom na dotaz presne vedel, ze si ma rict nebo primo jit na nocnik, atd. Po lete a dvou neuspesnych mesicich jsem rezignovala, dle odborne rady mu dala mesic pauzu a ted zkousime znovu.
Ma 24 mesicu, pliny nedavam, trva to uz asi mesic, ale porad jsme ve fazi, ze skutek utek. Pravidelne ho posazuju, ale kdyz to nekdy nechytnu, sam si nerekne nebo nejde, i kdyz ma nocnik primo u nosu a teorii dokonale ovlada (kam, co, jak, kdy, motivace). Dokonce mu i vadi, kdyz se pocura a ze ho v tom necham, vi, ze to neni spravne, ale zkratka jako by to nedovedl odhadnout dostatecne vcas.
Rika se, ze nekdo halt potrebuje vic casu a prijde to cvaknutim mysli ze dne na den, ale uz nevim co zkouset dal. Vracet se zas k plenam mi prijde zpatecnicke, ale navic se bojim, ze kdyz mu dam ted v prosinci pauzu, v lednu chodit ven bez pliny je doooost rizikove... a cekat zas az do jara...
Ma-li nekdo nejakou radu ci napad, PROSIM POMOZTE ;-)