Dobry den, zacivam neco velmi podobneho. Budou to jiz temer dva roky, co se marne snazime. Mam pocit, ze vsichni kolem me tehotni a vsem se to podari za par mesicu. Snazim se to brat jako vyzvu a nelitovat se. Verim, ze vsechno v zivote se deje z nejakeho duvodu a pokud jsou prede me staveny tezke prekazky, je to proto, abych se zocelila. Dala jsem si ted vnitrni ukol, dovolit v srdci zenam vedle me, aby svobodne otehotnely. Mam pocit ze postupne s kazdou novou tehotnou kamaradkou zkracuje doba meho sebelitovani. Je to cesta zdokonalovani sebe sama. A rikam si, ze ono to vsechno urcite k necemu je. Uz ted po dvou letech bych urcite byla lepsi matkou nez driv, vyzralejsi:) A vite, jak si to budeme pak o to vic uzivat az to konecne prijde, kdyz jsme po tom ta dlouho touzily:) Urcite mnohem vic, nez kdyz to ma nekdo hned. Snazim se byt optimisticka a dat svemu zivotu smysl i bez ditete.
Chystam se jit na podzim na laparoskopii, hormonalni vysetreni, spermiogram vsechno je zatim v poradku. Lecim se u jednoho vyborneho doktora, co dela cinskou medicinu a co je velmi optimisticky, ze se to brzy podari. Mam pocit, ze cinska medicina muze byt v tomhle pripade velmi uzitecna. Mojzisovu metodu delam jiz pul roku, minuly mesic jsem skoncila posledni sestou mobilizaci. Cvicim dal a zacla jsem jeste delat i brisni tance. Pry lakaji capa:)
Takze nam vsem preji silu, optimismus a potichoucku dodavam a snad i brzo to miminko:)