Tak jsme na tři týdny bez dětí. Odvezli jsme je k dědovi (na víkend přijedeme a převezeme je k babičce). Loučení bylo docela dramatické, protože tam sami ještě nebyli, i když tam s námi občas jezdí, byli jsme tam s nimi celý víkend aby se aklimatizovali a je to jen na 5 dní.

Evička mi při odjezdu podala ruku a popřála, abysme měli hezkou cestu a dobře dojeli. Docela mě tím šokovala, působila hrozně dospěle. Pak nám mávala a byla naprosto v pohodě.

Ráďa probrečel hodinu před naším odjezdem a hrozně se ke mně tisknul. A přitom na školu v přírodě jezdí, u babičky bývá třeba 14 dní docela v pohodě. Pak mi řekl, že má strach, že se nám něco stane, což mě dost rozhodilo. Když jsem se ho ptala , proč ho to napadlo, řekl, že má o nás strach pořád, když někam odjedeme. Je to normální u 9ti letého dítěte?

On vypadá navenek jako děsný suverén, ale je hodně citlivý a to co Evička přejde mávnutím ruky, z toho je špatný. Já si pamatuju, že v tomhle věku se mi taky dost stýskalo po rodičích, ale vadilo mě, že nejsem s nimi a nikdy mě nenapadlo bát se o ně. Tak nevím, jestli na něj tak působí zprávy v televizi nebo něco co někde slyšel.