Právě doma řešíme ten samý problém, vzniklo to pravděpodobně na návštěvě u tatínka (žijeme odděleně). Taťka se jí to nějak snažil vysvětlit a prozradil, že lidi umírají, když jsou staří. Ona si to hned vztáhla na mne a na sebe, o nikoho jiného strach nemá. Nejčastěji si na to vzpomene těsně před spaním, když už odcházím od ní z pokoje, možná chce jen oddálit spaní. Pak vydrží i hodinu brečet, ale to pak nevím, jestli jen "zlobí", nebo jí je tak moc smutno. Někdy se stane, že se v noci vzbudí jen pro to, aby mi řekla že mě má ráda, pořád se ujišťuje, jestli jí mám taky ráda... Přitom si nemyslím, že by mohla mít důvod o tomto pochybovat.