Milá Petro,

ukazuji právě Váš dopis své třináctileté dceři a říkám jí:"Hele, tady je něco o tobě." Když byla maličká, chovala se přesně taková jako Vaše holčička - vylézala z kočárku, chvilku neposeděla, nedala se chytit... A musím Vás ujistit, že je taková dodnes. Předevčírem byla tak rozjívená, že nechtíc manželovi shodila z nosu nové brýle... Ale na druhou stranu je úžasně bystrá, výborně se učí (chodí druhý rok na osmileté gymnázium a patří mezi nejlepší studenty), hodně čte.
Myslím, že byste si neměla dělat starosti, dnes je moderní nazývat takové děti "hyperaktivní", ale osobně si myslím, že většinou jsou to jen děti nadprůměrně temperamentní a bystré, což přece není žádná porucha. My jsme si s Aničkou odmalička hodně prohlížely knížky a četly, to byly jediné chvilky, kdy jsem ji udržela trochu v klidu.
Přeji Vám hodně radosti s dcerkou a pevné nervy při její výchově.
Jana