Dobrý den,
chtěla bych pozdravit maminku a jenom říct,že jí držím pětičky,protože to potřebuje.Sama vím jaké to je,když máte problémové dítě.Staršímu synovi byl dyognostikován niššní intelekt s náznakem dysfuncí.Práce je s ním nesírně těžká,je 6 tř.,ale denné se s ním musím připravovat,pomáhat mu s učením,protože sám by to nezvládal.Je to mu tak od 1.třídy,ikdyž ty problémy už byly před školou.Bála jsem se že mi ho dají do zvš,ale díky perfektní p.u.která mu pomáhala a i mě hodně podporovala,je tam kde je.Je to težký,psychicky náročný,ale z mé strany to stálo za to.
Na víc mám doma ještě 9 letého,od narození postiženého chlapce.Tam už mi tak moc nevycházejí vstříc,dokonce jsem zjistila,že p.u.která ho učí ho nezná.Na rady psychologů odmítá s ním pracovat tak jak má,když se jí zeptát proč to tak nedělá,tak řekne,že to on nepotřebuje,že nemá čas se zabívat jeho problémy,a že má ve třídě ještě dalších 6 dětí.práce a učení je na mně.Musela jsem přečíst spoustu knih,hledat pomoc na internetu,i u psycholožky,pod kterou můj syn je,dokonce se byla podívat na něho ve škole,ale to stejně nepomohlo.Vidíte je ne spec.škole,kde by měl mít kvalifikované lidi,kteří se mu mají věnovat,a bohužel tomu tak není.troufám si říct,že je sním větší práce než ze starším synem.A to by shledem k tomu,řže mi bylo řečeno než tam nastoupil,že nebudu mít s ním tolik práce,že se o něj postarají.
Nedávno jsem se sešl s učitelkou,která ho učí,a docela rázně jsem jí řekla,že se mi nelíbí jak se synem jedná,že snad vidí,že to má i napané.při popisu jak se s ním připravuji já doma,co všechno mu dělám,co vymyslím aby mu to šlo lépe,koukala,sama pak dokázala napsat individuální plán,podle kterého se dnes řídíme.když si to tak vezmu já nepedagog jsem jí ho vlastně vymyslela.Nechce to zakřiknout,ale začal se i zlepšovat.
Mamince bych ráda vskázala:držím vám pěstičky,ono se opravdu někdy se školou nedá mluvit.Zkuste si pokud máte možnost projít různé stránky o LDM.podívat se i na pomůcky,které by mohli vaší dceři pomoct.Stačí se podívat,já si je vyrábím sama,něco se dá i koupit.promluv te si s dcerou,je už starší,a zkuste jí říct,že třeba víte,že to je težký,že už některé věci dělá,prostě protože je to pro ni lepší...protože má už jiné vidění,to ty děti mívají,když se už neví jak by se zavděčily,tak dělají vše opačně a ještě víc.A popovídat si o tom,jestli je to opravdu nutné,aby dělala věci,které se prostě nedělají.A další co bych jí doporučila,zkusit se s ní podívat na jinou školu,třba si přes internet podívat na stránky škol,jaká jsou,na co jsou zaměřené,ikdyž tam třeba nebude chtít jít,ale je to pokus,třeb se v ní něco zlomí.Dáse i tu školu pak osobně navštívit.

Jo a já jen,taky jsem byla v druhé třídě diagnostikována s dyslexií a dysgrafií,na původní základce jsem trpěla,nenaučila jsem se nic.když jsem přešl na jinou školu do devítky,nevím čím to,ale za ten jeden rok jsem dostala takových informací,pochopila jsem to co za 8 let na předešlé,že do dneška s toho čerpám.Kdyby tomu tak nebylo,tak dnes nejsem ani schopna se s míma dětma učit,protože bych to sama nevěděla...hodně štěstí.Zdraví vás Lucka