Ahoj,
tak s tím spaním to u nás jde docela dost dobře. Už od malička jsme najeli na určitý režim a to i u Davida a ten se nám osvědčil. Samozřejmě jsou vyjímky a prošli jsme různými obdobími, kdy odmítal poslouchat a snažil se za mnou přijít, ale zvládli jsme to. Poslední dobou potřebuje míň spát a pokud spí tak do 7,30h., tak je to po obědě problém. Tak ho fakt nenutím. Buď si tam sám hraje v posteli a to mu dovolím po delší době, bere to jako spiknutí a odměnu, takže je rád. Když jsem byla ještě těhotná a po obědě jsem doslova padala na "hubu", jak se mi chtělo spát, tak jsem prostě zalezla do postele a nevšímala si ho. Většinou si vlezl ke mně a spali jsme spolu. Večer normálně u sebe v postýlce, protože by přece neměl táta kde spinkat, ne?
Jinak s tím vztekáním je to stejný. Taky mám ráda ty rady, jak tomu předcházet a snažit se, ale to bych musela mít nervy obalený ze zlata, abych to vydržela. A donekonečna to nejde, takže hrozím hrozím a pak to přijde. Občas si připadám, že jsem jako Viktorka a večer když jde spát a všechno se zklidní, tak je mi to líto, řeknu si, že to budu zkoušet s větší trpělivostí, ale ráno je to nanovo.
Když jede k babičce, jednou za 1,5-2měsíce,vždycky tak na týden, máme babičku daleko, tak se vrátí úplně vyměněný, jako z lázní. Asi si od nás odpočine, my taky, věnují se tam jenom a jenom jemu a tak ho tam docela ráda posílám. Pomáhá to.
S tím kroužkem keramiky, to je dost dobrá, takový mrně?!!!
Pevný nervy a zase napište.