Tvuj pribeh je smutny a hodne mi pripomina cast meho zivota,ktera je nastesti jiz minulosti.Tezko se nekomu radi,protoze city a pocity jsou nekdy silnejsi nez mi.Ale snad osudy lidi,kteri byli v podobne situaci,by mohly alespon neco napovedet.Clovek,ktery jednou zalze,v tak zavazne veci,jako zaprene deti a manzelky,bude vzdycky lhat a nezmeni se.A neni pro ne omluva.to uz hovori za sebe.A pak nevera,to je dalsi pro mne neomluvitelna chyba.Samozrejmne,ze si muzeme porad dokola tvrdit,ze nase dite potrebuje tatinka,ten ji miluje a ona jeho...ale mi milujeme nase dite taky a chceme pro nej stabilni,klidny domov.Zadne nervaky,rozchody,odchody,zmatky...cas nakonec ukaze,jak to vse dopadne,ale asi bych neriskovala.