Ahoj holky,
tak já se ještě přidám k tomu líčení dětí :-).
Alan pije vodu, mlíko, nebo šťávu. Jsem proti slazenýmu pití, takže tou šťávou myslím 100% neslazenej džus ředěnej vodou. Vybírá si to sám, má takový období, kdy pije jenom mlíko, pak zase jenom šťávu, jindy jenom vodu (a ta musí být z vodovodu, Dořinu kojeneckou nechce).
Záchvaty vzteku mívá dost často, ale já už to znám od Darka, tak mě to nijak nepřekvapuje, my jsme oba s manželem bývali vzteklé děti, takže aspoň víme, po kom jsou :-). Abych ho za to trestala, to ne. Já totiž nemám pocit, že "to zkouší", ale že ho to regulérně zmůže, že to prostě nezvládne, že skutečně je tak strašně nešťastnej, že nemůže být po jeho. Vztekajícím se dětem zásadně neustupujeme, nepřemlouváme je, ať toho nechají, ale svého tak rozhodně nedosáhnou - a stejně to dělají. Blbý nejsou, takže si fakt nemyslím, že by to dělaly schválně.
Spává s Darkem v pokoji - v noci, ve dne je tam sám. Usíná sám, protože moje přítomnost ho spíš rozpumprdlíkuje, než uspí, ale usíná dost dlouho, někdy i hodinu, hodinu a půl. Je to dost problém, protože večer tím budí Darka, kterej naopak usíná rychle. Oni (jak jsou si hodně podobní) jsou ve věci spaní úplně opační - Darek skřivánek, kterej večer o té půl osmé, co chodijou spát, hned usne, a ráno vstává tak v šest, někdy i dřív. Alan usíná dlouho, ale probouzí se pozdě, většinou kolem půl osmé, ale například zrovna v pondělí spal do čtvrt na deset! Budí se mírně "vyoranej", musí v té posteli ještě "dojít". Dá se mu třeba pustit CD-čko, pak je to dobrý.
Usíná sice sám, ale nechat ho, jak píše Gabulina, aby si v posteli hrál a pak si sám zhasl, to by nešlo, to by šel jeden den spát o půlnoci, druhej den ve dvě... A chudák Darek by se nevyspal snad vůbec. Občas tam na něho musíme vlítnout a krotit ho, protože se neumí vypnout. Přes den spí dost dlouho (tak 3 hodiny, dohromady toho naspí víc než Dora!), v noci se nebudí, leda na záchod. Ale to on se nebudí už hodně dlouho, tak rok a půl nebo dva roky.
S tím mluvením ho musím fakt pochválit, co ten teda vykládá! Všechno zdůvodní a okecá, lezeme z něho po zdech. Proč vylil tu vodu na zem? Protože jinak by ju mohl omylem vylít tatínek! Proč chodí nahatý po domě? Protože se bojí, že by si oblečení úplně roztrhal, kdyby si ho oblíkal!
Má imaginární kamarádku - jmenuje se Dadka a je to mluvící prase. S Dadkou dělají všechno, o čem slyší kolem sebe. Stavějí dům, chodí do školy, Dadka taky občas dost zlobí... Někdy už je dospělá a jindy je to miminko, kterýmu se musí vyměňovat plínky, záleží to na tom, co zrovna Alan "řeší".
Telvizi dětem nepouštíme, znají jen od babiček Večerníčky. Ale až začne Alan chodit do školky, asi na to dojde i doma, uvidíme. Podobně s počítačem, ten taky ještě nemá dovolený, jen se někdy dívá, jak na něm hraje Darek. Myslím si ale, že nejpozději za půl roku k němu pustíme i Alana, nepamatuju si, od kdy jsme nechávali Darka, ale myslím, že tak nějak to bylo. Prostě až nám bude připadat, že přišla ta chvíle. Určitě ho ale bude mít striktně omezenej na dost krátkej čas, jako má (a vždycky míval) Darek. Natáhneme minutku, a jak zapípá, tak konec. Ale máme k počítači dětskej trackball, Darek ho používal, když byl menší, vřele doporučuju, dětem se to ovládá mnohem líp než myš.
Začíná mít trošičku zájem o malování, ale největším úspěchem je, že udělá "klubko". Jednou ze dvou klubek a tří čárek udělal i psa, dokonce se to v tom i dalo vidět, ale to byla výjimka, teď už zase jenom čmárá. Barvy pořád nic, ale barvoslepej není - když jsme třídili víčka od PET-ek podle barev, suverénně mně podával stejné, jen je nedokáže pojmenovat.
Naše děcka se mají všechny vzájemně vyloženě rády, což su teda celá šťastná. Já sama su jedináček a než se Alan narodil, dělalo mně hodně starosti, co si s nima počnu, pokud se nebudou snášet, ale naštěstí to nemusím řešit. Samozřejmě - ne že by se nahádali, neprali, nemlátili, nekousali... ale to jsou běžné potíže růstu. Kdybych snad některému něco upřela, ostatní (no, Dora ne, ale oba kluci) se do mě pustí, kdybych jednomu něco vytkla neprávem, ten druhej mě usměrní, když se pár dní nevidí (jako třeba zrovna minulej týden), vítají se jak po letech - Darek chtěl hned vidět Alana i Doru a byl celej nešťastnej, že oba spali, když se vrátil domů, Alan se každej večer ptal, kdy se Darek vrátí, Dora jak vidí libovolnýho bráchu, zavyje blahem a vyrazí za ním... Mám z nich obrovskou radost.
Rád si hraje s Legem - ne že by stavěl podle návodu, ale jakýsi autíčko udělá, nebo vyrábí "ozdoby" - prostě takové nějaké konstrukce. Někdy si vezme Duplo, někdy skutečné malé Lego, tak su ráda, že si cvičí prsty, a neřeším, co staví. Má rád knížky - dneska zrovna 2 dostal k narozkám a musím se pochlubit, že Krtečka od nás si prohlížel a nechával číst celej večer, zatímco těch pohádek, co mu dala tchýně a co se mně vůbec nelíbí, si ani nevšiml :-)! Pak taky "vaří" - jídlo, to je jeho velká vášeň, ve zbylém čase jí :-)! Taky rád poslouchá CD, učí se písničky, ale jak jsem psala, zatím se mu to plete, potřebuje podporu, aby se neztratil.
Baví se s každým o všem, cizím lidem poví první poslední, se školkou nedá pokoj, ale půjde až od toho ledna. Tak su zvědavá, jak to zvládne.
Gabulino, ze stěhování su celá zelená! A z tchýně! Ona si našla podnájem v sousedním domě, takže je to snesitelnější, než kdybychom se tady fackovali všichni, ale jinak teda nic moc. Všechno je tady slyšet a naše děti jsou dost hlučné, není kam dát věci (nemyslím tím třeba šermířskej nábytek, kterej je u nás v úschově, ale např. čaje, mouku, samozřejmě věšák na Žabu...), protože tady má tchýně svoje, mizerný postele (záda bolí, jauauau!), šíleně přetopeno (25°C při zcela vypnutém topení v celém bytě)... No, ale bydlíme. I když - ona má podnájem hned vedle v baráku, dá se to projít sklepama, aniž by člověk vyšel na ulici, a navíc tam nemá pračku, takže tady stejně bude pečená-vařená. Je to tady malý, zapráskaný nesmyslama. To bys musela vidět, mám z toho klaustrofobii, všechno je tady ověšený a zaskládaný obrazama (jak v galerii - jeden vedle druhýho, vůbec se to nedá vnímat jako umění, protože je to tady asi místo tapet nebo co), obrázkama, sochama, soškama, panáčkama, panenkama, talířkama, vázičkama, skleničkama, dečkama, ubrouskama, tepichama, sovama, psama, prasátkama, fotkama, cedulkama, pohledama, svatejma obrázkama, křížkama, figurkama, svícnama, svíčkama, koflíkama, pohárkama, kalendářema (aktuálníma i starýma), mapama, plackama, výrobkama různých dětí do 20. kolene (některé jsou rozbité), dózama, miskama, rádobyfolklórníma výtvorama, kytičkama, tužkama, dřevořezbama, upomínkama, džbánkama, andělíčkama, bustama, těžítkama, šutrama... Jde z toho hrůza a na mě padá deprese.
Včera nám stavební firma poslala kopii dopisu, co posílali na úřad, aby znovu povolili stavbu - váleli jsme se smíchy. Prý že úřada má zajišťovat ochranu životního prostředí a BOZP a zcela jistě nemá hájit neoprávněné požadavky nesnášenlivých občanů, v tomto případě manželů Nováčkových :-). Úřad to evidentně uznal a stavba jede dál!
Ivo, Vy jste taky v Americe jako Gabulina? A jakou řečí mluví manžel? Simonka je podle mě s tím mluvením šikovná, vícejazyčné děti se v tomto vyvíjejí pomaleji, takže je dobrá, že to tak zvládá.
Tak, končím. Zítra jdeme s Darkem na kontrolu na ORL, má už přes měsíc zánět středního ucha, tak doufám, že od pondělka bude moct aspoň na ten týden do školy, jinak se tady sežereme! A na svátky by měl jet s oddílem na výpravu, chudák se v tom plácá, strašně rád by tam jel (už na jedné výpravě byl a moc se mu to líbilo, kvůli tomu uchu o druhou přišel), ale bojí se, že se mu bude stýskat... tak su zvědavá, jestli na Silvestra bude doma nebo ne!

Žaba

P.S. Ještě jsem zapomněla na ptáčky, perníčky, přání, oznámení, zvonečky, kachle, kuchyňská prkýnka, vitráže, náboženské sborníky, suché vazby, bubínky, vějíře, škeble, odznaky, vlaječky a plakáty :-). Ž.