Dobrý den.
I když vám asi úplně nepomůžu, chci vám napsat mou zkušenost. A zároveň vyjádřit podporu. Kdo to nezažil, neví, jak je to těžké a přijde mu, že to prostě jít musí, že rodiče mají dítě prostě donutit.
My jsme to s dcerou měly podobně, i když přece jen asi mírněji.
Čurat se naučila přes léto, to měla 2,5roku. Byl to stejný problém, taky se bála to pustit, ale to nejde zadržovat tak dlouho, tak se to prostě jednou prolomilo a od té doby bylo čurání bez problémů.
Ale ne kakání. Prostě se do nočníku nechtěla vykakat ani za nic. Když viděla asi, že tomu věnujeme pozornost (nikdy jsem ji nijak nenadávala apod, ale je dost citlivá), tak se pak bála kakat i do plínky a bylo to opravdu hrozné, jak jsem viděla že se jí chce, už i říkala, že ji bolí břicho, ale prostě neodhodlala se to pustit. Vždy se vykakala se strašlivým řevem, pustila jen to nejnutnější, tak to moc nepomáhalo, zadržovala jak to šlo. Ale to znáte. Na to žádný recept nemám, zkoušela jsem všechno, trvalo to asi měsíc a půl, pak se nějak zapomněla nebo co.
Dál ale kakala jen do plínky. Přišla si prostě pro plínku, když se jí chtělo a bylo to bez problémů ale jen do plínky.
S tím jsme bojovaly asi půl roku. Když jsem jí plínku nedala, prostě několik dní nekakala a většinou jsem 4.den podlehla, plínku jí dala, protože už mi brečela, že ji to bolí a já jsem měla strach.
Přečetla jsem snad všechny rady, i tady v poradnách, naslibovala jí hory doly, o kakání jsme nemluvily jako o něčem ošklivém, zkoušely hry na tlačení (ve chvílích kdy se jí nechtělo kakat, jsme do něčeho tlačily, rukama nebo i tělem, aby se nebála toho tlačení, to jsem našla v odpovědích tady v poradně pro děti do tří let), atd., atd. Určitě to neuškodilo, ale samo o sobě to nestačilo.
Vždy jsem si řekla, že jí plínku nedám, že to vydržím, ale vždy jsem to pak vzdala.
Nakonec mě napadl nápad, se kterým jsem uspěla.
Postupně, po malinkatých krůčcích.
Vždy si s plínkou zalezla za závěs do místnosti, kde nikdo nebyl. Tak jsem jednou po třech dnech bez plínky, když mě o ni prosila, řekla, že jí plínku dám, ale musí s ní sedět na nočníku. Říkala jsem jí, že to vlastně bude skoro stejné, že bude kakat do plínky, že jen bude sedět na nočníku. Nočník jsem jí dala za ten závěs, dala jsem jí plínku, posadila ji tam a odešla z místnosti. To mi prošlo, vykakala se. Tak jsem to dělala několik dní než jsem viděla, že už z toho není ve stresu. Další dny jsem jí odhrnula ten závěs, nočník jsem ale nechala na tom stejném místě, plínku jsem jí dala. Po pár dnech, když se zase s tím srovnala, tak jsem jí řekla, že jí plínku jen malinko rozepnu. A když si s plínkou sedla na nočník, trošku jsem ji rozepla. Zas pár dní na to jsem ji rozepla víc, pár dní na to jsem jí plínku stáhla o trochu dolů, a tak po krůčcích dál až jsme se dostali do fáze, kdy plínka jen ležela v nočníku a ona vlastně kakala na ni ne už do ní. Pak jsem jednou na plínku položila toaletní papír, a tak jsme se dostali do fáze, kdy jsem plínku odělala (nepozorovaně, ukázala jsem jí až zpětně, že tam už žádná plínka nebyla) a kakala jen na papír položený v nočníku, toho jsem postupně dávala čím dál míň. To už bylo samozřejmě vyhráno. Nakonec jsem ji řekla ať si pro ten papír chodí sama a jednou se jí nechtělo a od té doby kaká normálně do nočníku. Jednou už i na záchod. Jediné, co potřebuje, tak to soukromí.
Vím, že vám nebo ostatním asi připadám jak blbá, takový tyátr kvůli tomu, ale prostě nám to tímhle stylem, postupně a pomalu, nenápadně, vyšlo. Ta metoda plínky prostě vzít, není tak jednoduchá, jak se jeví.
Prostě šlo o to, přiblížit tu situaci té ve které se kakat nebojí, akorát jí do toho přidat ten nočník.
Vím, že vy to máte těžší, že ona nechce ani normálně do plínky, ale třeba se do té fáze jednou dostanete a budete to chtít zkusit. Nevím, jestli kaká ve spánku (že o tom neví) nebo je vzhůru. Jestli je vzhůru, pokud víte kdy, zkuste to udělat i tak. dejte jí nočník k posteli, nechte klidně tmu, třeba jí i přikryjte peřinou, nechte ji samotnou a třeba vám tento pozvolný postup taky vyjde. Oddělávat ty jednotlivé zbytečnosti už tak těžké není, akorát jsem musela postupovat pomalinku, abych ji nezaplašila a znovu se nezasekla.
Nevím, jestli spíš nezdržuju, omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale třeba vám to k něčemu bude.
Držím vám palce, ať se vám to co nejdřív podaří zvládnout, ať už jakýmkoliv způsobem.