No já bych ho i teoreticky doma ještě nechala, jenže se to ve mně pěkně mele. To je tak. Honzík je takový ňunidlo, ovšem my tady žijem dost separovaně, s dětmi se moc nemá šanci vídat, navíc doma se se mnou nevím jestli přímo nudí, ale prostě už je vidět, že mu nestačím. A dvě děti jsou dvě děti. Když k němu někdo cizí přijde, hned křičí a jde ´žalovat´. Prostě jsme to s tátou vyhodnotili, že pro jeho dobro ho do toho hodíme a necháme takříkajíc otřískat - svět a děti dovedou být zlí a my ho pořád nemůžeme vodit za ručičku. Mám obavu, že za rok by to bylo to samý. Dnes to bylo tak, že jsem ho tam brečícího dala a utekla jsem, brečela jsem až v autě. Vyzvedla jsem ho po obědě. Naštěstí ve školce jsou moc hodní, fakt rodinný přístup. Uvidíme, jak to bude dál :-(, všichni radí, ať vytrváme. Dnes to už prý nebylo tak srdcervoucí, jsou tam takoví uplakánci dva, ještě jedna malá princeznička, prý na ně občas museli lehce houknout a pak to šlo. Dneska mi prvně přes den nespal, asi se mu to v hlavičce taky honí...