Milá Kristýno,
sla jsem do poradny podivat se na neco jineho a vas dotaz byl jako prvni. Neda mi to, abych vam nenapsala. Je to totiz presne 14 dni co jsme tento problem vyresili. Sveho prvniho syna jsem takto uspavala do ctyr let a mladsiho doted. Kazdy vecer zceny, plac a ja nestastna matka, ktera ho nebyla schopna opustit a tak jsem u nej lezela dokud neusnul a pak se v deset hodin vecer vypotacela z loznice a mohla jit tak akorat taky spat. Nebyla jsem schopna "brutalni akce" dokud mi skutecne vazne nepromluvila do duse jedna psycholozka, ktere jsem nahodne sverila svuj problem. Na zaklade jeji rady jsem svemu synovi jednoho dne s laskou sdelila, ze ho mam sice moc rada, ale ze se musi uz opravdu naucit spat sam. Po pohadce a puse jsem ho ulozila, nechala rozsviceno na chodbe a odesla. Nasledoval rev a vybihani s postylky. Pokazde jsem ho zvedla odnesla do postylky a rekla mu, ze ho mame moc radi, ale je opravdu cas spat. Opet pusa, odchod a totalni ignorace revu. Bolelo nas to, jsme precitliveli rodice, ale zkusili jsme vydrzet a hlavne nedat diteti najevo, ze se nas ty zceny dotykaji. Pevne jsme trvali na svem. Prvni den 12 vybehu s postylky, druhy 10, za tri dny jsme se dostali na 8 za presne za 8 dni jeste trochu knoural, ale po ulozeni uz neprisel. Od te doby to funguje a nam to pripada jako zazrak. Neni to vselek pro vsechny rodice, spousta deti muze mit opravdu vazny duvod proc nespi, ale myslim, ze jeste vetsi spousta to proste na rodice jen zkousi. Drzim vam palce a radim zkuste to zlomit co nejdriv, protoze jinak si na sebe upletete obrovsky bic. Vim o cem mluvim. Teprve dnes vidim, ze to ze deti nedrzim u spani za ruku pro ne vubec neznamena, ze je mam mene rada. Prizpusobili se neuveritelne rychle.
S pozdravem
Daniela