Sdílela jsem podobný problém s nástupem do školy.Po poradě s paní učitelkou v mateř.školce(děti na sobě nejsou velmi závislé,naopak mám pocit ,že holčička vyrůstá ve stínu svého dominantnějšího brášky )a konzultaci u psycholožky, jsem dospěla k názoru ,že zkusím dát děti do stejné školy ,ale každého do jiné třídy.Když jsem to oznámila dětem ,nejdříve následovala negat.reakce(proč? když ve školce byli spolu).Bála jsem se abych nenarušila cit.vazby mezi dětma,dětem se po sobě nestýskalo.A zároveň mám pocit,že oběma rozdělení dodá jak sebevědomí ,tak i vytvořit si zázemí ve své třídě musí každý sám za sebe.Vstříc mi vyšly i p.učitelky,které jsou ochotné při problémech děti nechat v jedné třídě společně.Obávala jsem se úkolů(každý jiný ),společný odchod nám zatím řeší družina.Hodnocení ve škole dětem vysvětluju tak ,že každý má svou p.učitelku a ta ho dle svého hodnotí. Nemluví si do úkolů,dřívejší vzájemná kritika absolutně na všechno.Pocit vzájemnýho předhánění jeden před druhým ,nám zůstává,ale ve zdravý míře je to asi dobře,když tím netrpí ten druhý,což u nás jeden čas trochu bylo.Jsme ve škole teprve první měsíc ,ale zatím to klape.Co se týče kroužků ,děti si vybrali každý dle svého.Moje iluze ,že si budou vzácnější se moc nenaplnily.Rádi se chlubí jak se komu co povedlo.Snažím se nesrovnávat, oceňovat úspěchy každého,každému jde něco jiného.Klučík je do všeho hr až moc a holčička si tolik nevěří potřebuje víc podpory. Hodně štěstí ráda se podělí o zkušenosti. RADKA+M+K