Dobry den,

shodou okolnosti mame nejen stejne jmeno, ale i rodinnou situaci. Manzel je Nemec a nas dnes jiz 3,5 lety syn Daniel je od pocatku vychovavan dvojjazycne, kdy dusledne jazyky oddelujeme,ja na nej mluvim pouze cesky a manzel nemecky, doma pak mluvime prevazne nemecky jen obcas pro procviceni i cesky. Manzel se obcas pokousel na Danielka mluvit i nemecky, ale dockal se jen toho, ze mu Danik povida "Tato, musis se poradne ucit, protoze to moc neumis, to vis ty to nemas automaticky jako ja"). Dvojjazycna vychova nam byla vzdy i doporucovana detskymi lekari a to v obou zemich, naopak jsme byli odrazovani od pripadneho prilis brzkeho zapojeni tretiho jazyka, napr. anglictiny. Take jsem ocekavala, ze nas Danielek zacne mluvit trochu pozdeji, ostatne to nam bylo pediatry i predpovidano, ale naopak zacal mluvit velmi brzy a jako prvni jazyk si vybral cestinu. Nemcinu zacal pridavat postupne trochu pomaleji, ale dnes tedy ve svych 3,5 letech mluvi plynne cesky i nemecky. Obcas zazivame diky jazykove kombinaci legracni situace, kdy nas Danik prekvapi kombinaci cesko-nemecke vety, ale uz jsme si zvykli na jeho volani" Mamo, zapomnela jsi mi dat Glas Wasser " nebo " Podivejte jak jede ten bagr na tu Baustelle"). Budte tedy uplne klidna, Honzik potrebuje jen trochu casu a pak se rozmluvi az mu nebudou babicky rozumet.